Alois Musil: Ze světa islámu

praha — akropolis 2014

ze světa islámu.indd 1

14.01.15 16:15

ze svฤ ta islรกmu.indd 2

14.01.15 16:15

Alois Musil Ze světa islámu Ed. Pavel Žďárský

ze světa islámu.indd 3

14.01.15 16:15

KATALOGIZACE V KNIZE — NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Musil, Alois Ze světa islámu / Alois Musil; ed. Pavel Žďárský. — Vyd. 1. — Praha: Akropolis, 2014 ISBN 978‑80‑7470‑062‑0 28(091) * 28‑1/‑9 * 28‑1 * 282‑726.6 * 284‑726.6 * 27‑67:28 * 28‑784 * (100) — dějiny islámu — učení islámu — islámská teologie — sunnité — šíité — křesťanství a islám — islámské komunity — země světa — pojednání — kritická vydání 28 — Islám [5]

Lektorovali PhDr. Bronislav Ostřanský, Ph.D., PhDr. Petr Přebinda, Ph.D.

Kniha vychází s finanční podporou Grantové agentury ČR, úkol č. 405/10/0367, ve spolupráci s Univerzitou Karlovou v Praze, Husitskou teologickou fakultou.

© Alois Musil — dědicové/heirs, 2014 © Editor and Study Pavel Žďárský, 2014 © Study Luboš Kropáček, 2014 © Study Jaroslav Franc, 2014 © Graphic and Cover Design Studio Lacerta, 2014 All images all rights reserved! (Literární archiv Památníku národního písemnictví v Praze, Muzeum Vyškovska ve Vyškově, rodinné archivy a archiv editora) © Photo Václav Cílek, 2014 © Filip Tomáš — Akropolis, 2014 ISBN 978‑80‑7470‑062‑0

ze světa islámu.indd 4

14.01.15 16:15

Obsah

Alois Musil a jeho svět islámu: nový zájem a poznatky Luboš Kropáček / 7 Teologické obrysy myšlení a díla Aloise Musila Jaroslav Franc / 17 Musilova kniha o islámu v kontextu jeho tvorby po roce 1918 Pavel Žďárský / 39 Alois Musil — Ze světa islámu / 73 Obrazová příloha / 387 Vybrané práce v českém jazyce doporučené k tématu  /  421 Ediční poznámka / 424 Přepis arabských slov  /  428 Jmenný rejstřík / 429

ze světa islámu.indd 5

14.01.15 16:15

Tato kniha vychází navzdory — osudu, těžkým časům, složitým poměrům společenským i individuálním, zlé vůli… Každý nechť vybere či doplní dle svého. Nevydali ji nacisté, nehodila se komunistům, její rukopis byl svého času považován za ztracený. I knihy mívají osudy, jejichž nepřízeň bývá nutné zlomit. Stejný vzdor je i za vytrvalou snahou navrátit do paměti národa jméno jejího autora, prof. Aloise Musila (1868—1944). Sedmdesátému výročí jeho úmrtí je připsáno toto upravené a komentované vydání. Arabové říkají: Al­‑kiláb tanbah wa al­‑qáfila tasír — psi štěkají, ale karavana jde dál! Pavel Žďárský, Akademická společnost Aloise Musila

ze světa islámu.indd 6

14.01.15 16:15

Alois Musil a jeho svět islámu: nový zájem a poznatky Luboš Kropáček

Leckterému čtenáři ve věku důchodovém osvěží jméno Aloise Musila (1868—1944) něco ze vzpomínek z mládí. U středních generací bude odezva patrně slabší. Skeptické hlasy dokonce soudí, že vzdělaní lidé v Rakousku a porůznu v Evropě a na Blízkém východě o tomto významném českém badateli vědí více než u nás. V předlistopadové éře bylo to‑ tiž v Československu Musilovi věnováno více pozornosti jen v roce 1968, na který sho‑ dou okolností připadla i připomínka sta let od jeho narození. Dnešní výrazně oživený zájem o jeho život a dílo souvisí s vícerými podněty, k nimž patří upřímná snaha lépe poznat a zhodnotit vlastní minulost s jejími významnými osobnostmi, otevřené mož‑ nosti cest i do vzdálených zemí a jistě také úsilí porozumět hlouběji arabskému a islám‑ skému světu, vnímanému v různých souvislostech jako zdroj napětí či přímo hrozba. O současném probuzeném zájmu o Aloise Musila vypovídá řada iniciativ z posled‑ ních let věnovaných Musilovu životu a dílu. Jmenujme například musilovské konference (v roce 1994 na Karlově univerzitě v Praze, roku 2008 na Vídeňské univerzitě ve Vídni), tematické výstavy (např. roku 2004 na Katolické teologické fakultě UK, 2008 v Senátu PČR, 2010 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, 2011 v Ostravském muzeu aj.) či přednášky pro veřejnost a také iniciativy mezinárodní, například sympozium českých a saúdskoarabských historiků v Praze (2008). Musilovo jméno bylo připomínáno na růz‑ ných akcích v zahraničí, jako byla výstava v německém Essenu o vědcích vtažených do velmocenské politiky koloniální doby (Das große Spiel. Archäologie und Politik zur Zeit des Kolonialismus 1860—1940, 2010) nebo workshopy o restauračních pracích na pouštním zámku Qusajr ʿAmra, konané v jordánském Ammánu (2011 a 2012). Vyšel velký počet odborných studií i populárních článků v češtině, němčině a angličtině a také několik ži‑ votopisných knížek; kritická celistvá biografie však stále chybí. Různé aspekty Musilova mnohostranného významu se staly tématy odborného výzkumu, jehož některé výsledky byly nebo jsou zčásti realizovány v publikacích a univerzitních disertacích (v Olomouci na Univerzitě Palackého, na pařížské Sorbonně). Na podporu těchto aktivit byl rozvinut projekt digitalizace podstatné části Musilovy bohaté pozůstalosti. Vydání díla Ze světa ­islámu, které doposud zůstávalo v těžko dostupném rukopisu, patří též do tohoto projektu.

Rodák z Moravy Musilův jedinečně bohatý životní příběh je v základě dobře zdokumentovaný a známý. Narodil se roku 1868 v Rychtářově u Vyškova. Ke svému rodišti a venkovskému, sel‑ skému původu si zachoval vřelý vztah. Před první světovou válkou si v Rychtářově vy‑

7

ze světa islámu.indd 7

14.01.15 16:15

alois musil a jeho svět isl á mu: nov ý zájem a poznatky

budoval dům, který nazval podle své arabské přátelské přezdívky Vila Músa. Vedle neúnavné vědecké orientalistické práce, která ho proslavila, se rád podělil i o své pěs‑ titelské zkušenosti a psal, často pod pseudonymy, články o selské problematice do ča‑ sopisů a deníků, jako byl zvláště prvorepublikový Venkov. Československá armáda zří‑ dila ve třicátých letech v blízkosti Rychtářova dělostřeleckou střelnici (za německé okupace byla jeho rodná obec dokonce nuceně vysídlena). Musil se proto přestěhoval nejprve do Kosovy Hory u Sedlčan (1935), posléze do Nového Dvora u Českého Štern‑ berka (1936) a nakonec do nedalekých Otryb na Sázavě (1939), kde v roce 1944 zemřel. Jeho ostatky byly v roce 1968 převezeny z Českého Šternberka do Rychtářova a uloženy do rodinné hrobky. V epitafu, který si přál umístit na náhrobním kameni, shrnul běh a smysl svého života: „Hledal pravdu v širé poušti arabské, bádal o ní v knihovnách a museích. Zaséval ji do srdcí posluchačů, objasňoval ji v četných knihách. A nyní zde odpočívá spoléhaje na Milosrdenství Jediné Pravdy.“ Muzeum Vyškovska ve Vyškově je dnes důležitým střediskem musilovských bá‑ dání. Opatruje velkou část jeho bohaté pozůstalosti, zahrnující rozsáhlou korespon‑ denci, jež bývala váženou součástí intelektuálního života předpočítačové doby. Na Vyškovsku také žijí mladší generace rodiny uchovávající památku svého slavného pří‑ buzného.

Katecheta, biblista a teolog Alois Musil vystudoval v letech 1887—1891 bohosloví a semitské jazyky v Olomouci. Byl vysvěcen na kněze a následující čtyři roky (1891—1895) působil jako katecheta a pomocný kněz v Moravské Ostravě. Na olomoucké teologické fakultě si dodnes rádi připomínají svého vědychtivého absolventa, který se světově proslavil. Právě zde ho zřejmě nasměroval k zapálenému zájmu o biblistiku profesor Starého zákona Melichar Mlčoch (1833—1917). O Musilově působení v Ostravě1 a jeho vztazích k olomouckému bohosloví a arcidiecézi jsou dnes již k dispozici kvalitní studie mladých badatelů, vy‑ cházející z dokumentů moravských archivů. Patří k nim Dr. Jaroslav Franc, autor hlu‑ boce fundované disertace o Musilově hledání pramenů monoteismu,2 který napsal druhý úvodní text k naší edici islamologického rukopisu. Můžeme tedy na tomto poli být struční. Mladý kněz Alois získal kvalitní prací v roce 1895 titul doktora teologie a na pod‑ zim téhož roku pak povolení a stipendium ke studiu ve Svaté zemi. Nejprve studoval na dominikánské Biblické škole v Jeruzalémě (známé dnes zejména vypracováním Jeruza‑ lémské bible), pro některé osobní neshody a nespokojenost s výukou ji však ve druhém ročníku opustil a odešel do jezuitského vzdělávacího a výzkumného centra Université 1

2

PŘEBINDA, Petr. Působení kněze a pozdějšího slavného orientalisty Aloise Musila v Moravské Ostravě (1891—1895). In PRZYBYLOVÁ, Blažena a kol. (eds.). Ostrava 26. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska. Ostrava: Tilia, 2012, s. 190—230. FRANC, Jaroslav. Alois Musil a hledání pramenů monoteismu: na cestě od pokojného soužití beduínů, muslimů, východních a západních křesťanů k náboženskému a ekumenickému dialogu. Olomouc: di‑ sertační práce CMTF UP, 2010.

8

ze světa islámu.indd 8

14.01.15 16:15

cestovatel, objevitel, ar abista

St. Joseph v Bejrútu. Tam zřejmě nalezl více podpory a možností ke svým výzkumným plánům v arabském zázemí Palestiny. Snažil se především poznat co nejzevrubněji prostředí, kde se postupně zrodila všechna tři monoteistická náboženství — judaismus, křesťanství a islám. Předpoklá‑ dal, a jeho výzkumy to potvrdily, že je tu možné nejen komplexně a přesně postihnout topografii starozákonních a novozákonních dějů, ale také přímo sledovat společenské a duchovní podmínky života, a tak co nejpřesněji chápat biblickou zvěst. O svých prv‑ ních zjištěních psal jednak česky do časopisů v Olomouci, jednak arabsky do měsíčníku al­‑Mašriq (tj. Orient), vydávaného od roku 1898 bejrútskými jezuity. Musilovy studie z cest vyšly již v jeho prvním ročníku. O tři roky později zakladatel tohoto významného vědeckého a kulturního periodika katolické orientalistiky P. Louis Cheikho (1859—1927) zasvěceně komentoval Musilovu cestu na východ od Mrtvého moře do biblického Mo‑ ábu a Edómu. Z aktivního zapojení do tohoto okruhu a z kontaktů se Cheikhem a vý‑ znamným belgickým orientalistou Henri Lammensem (1862—1937) čerpal český teolog a arabista celoživotní zájem (vedle starozákonního bádání) také o živou tematiku dějin a spirituality blízkovýchodních křesťanských církví. Biblistikou se Musil zabýval dále po návratu do Evropy (1898) jako katecheta v Olomouci a na studijních stážích v Lon‑ dýně, Cambridgi a Berlíně a pak při dalších výzkumných cestách po Blízkém východě. Počet jeho biblistických prací v češtině (včetně drobné knížky Od stvoření do potopy, 1905) i v dalších jazycích rychle rostl, dostávalo se mu akademického uznání a narůstal i jeho výzkumný cestovatelský elán.

Cestovatel, objevitel, arabista S jasnými výzkumnými cíli a dokonale zvládnutou jazykovou výbavou, spisovnou i hovorovou arabštinou, podnikal Musil od doby bejrútského studia řadu cest do step‑ ních a pouštních oblastí, které prostřídával návraty do evropských akademických center. Nejprve sbíral poznatky v Palestině, na Sinaji, v Sýrii (včetně Palmyry) a v Jor‑ dánsku (včetně Petry). Později, v letech 1908—1909, si získal upřímnou přízeň be‑ duínského kmene Ruwala a možnost poznávat dříve nezmapované oblasti na severu Arábie. Po roce 1910 pak zkoumal vzdálenější pouštní beduínské oblasti severního Hid­žázu a Nadždu (dnešní Saúdské Arábie) a Mezopotámie (dnešního Iráku). Mnoho míst před ním žádný Evropan nenavštívil a k dispozici o nich byly jen po‑ vrchní, nepřesné představy. Musil prováděl topografická měření a mapování, sbíral opisy a otisky starověkých nápisů, studoval archeologické památky, zkoumal přírodní podmínky, flóru a faunu a v neposlední řadě doklady o vysychání Arábie. Některá jeho zjištění napomáhají při výkladu bible i Koránu a zároveň korigují silně rozšířené názory jeho doby. Musil například rozhodně odmítl tehdy vlivnou hypotézu italského orienta‑ listy Leone Caetaniho (1869—1935), který vykládal ranou expanzi islámu jako poslední velkou vlnu semitských stěhování z vysychající Arábie na sever. Moderní exaktní údaje dávají v tomto časovém vymezení zapravdu Musilovi. Až osudově významný objev uči‑ nil Musil roku 1898 v jordánské poušti. Jde o pozoruhodně dobře zachovaný pouštní zámek Qusajr ʿAmra, který je od roku 1985 zapsán mezi památkami UNESCO. Jeho zdi bohatě zdobí malby s figurativními žánrovými i alegorickými motivy. Musil stavbu

9

ze světa islámu.indd 9

14.01.15 16:15

37

ze svฤ ta islรกmu.indd 37

14.01.15 16:15

Musilova kniha o islámu v kontextu jeho tvorby po roce 19181 Pavel Žďárský

Habent sua fata libelli…2 Terentianus Maurus Alois Musil sbíral materiál pro svou zastřešující knihu o islámu několik desetiletí — přímo mezi muslimy v Orientu a ve velkých knihovnách v Evropě i zámoří. Výsled‑ kem „dlouhé a úmorné práce“ se stal objemný strojopis s velmi pohnutým osudem na‑ zvaný Ze světa islámu. Čtenáři měli po léta k dispozici Musilovy zmínky o islámu zveřejňované prů‑ běžně v různých pracích i novinových článcích. Česky zejména v cestopisu V posvát‑ ném Hedžázu3 či ve svazcích dvanáctidílné řady historicko­‑politických spisů Dnešní Orient. Národní probuzení a politický vývoj jednotlivých států, která od poloviny třicá‑ tých let vycházela v nakladatelství Melantrich. I za tímto ve své době unikátním po‑ činem byla léta vysilující dřiny při sběru materiálu a v konfrontaci s nepředvídatel‑ nými překážkami. Prvním ozvukem historicko­‑politické série se stala německy psaná práce Zur Zeit‑ geschichte von Arabien, která vyšla už v roce 1918 ve Vídni.4 Vznik Československa, kom‑ plikovaný přechod z Vídně do Prahy a následná práce pro republiku vnesly do Musilova života nové starosti a impulzy, které odsunuly jeho zásadní publikační činnost načas stranou. Zrod spisu Ze světa islámu je proto důležité sledovat v širším kontextu doby a Musilova úsilí. 1

2

3 4

Tato studie vznikla doplněním a zásadním přepracováním staršího textu „Musilova kniha o islá­ mu“, vydaného občasníkem Zprávy Muzea Vyškovska (2006, č. 97, s. 3—11) a časopisem Nový Orient (2008, č. 2, s. 55—59). Lat. „knihy mají své osudy“. Okřídlený citát dávno žije svým vlastním životem vytržený z kontextu. Původní Terentianova formulace verše 1286 v díle De litteris, de syllabis, de metris (O hláskách, slabikách a metru) totiž zní: „Pro captu lectoris habent sua fata libelli“ — osudy knih se odvíjejí od úrovně čtenáře. U Musilova díla můžeme připomenout verze obě… MUSIL, Alois. V posvátnem Hedžázu. Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1929. MUSIL, Alois. Zur Zeitgeschichte von Arabien. Leipzig — Wien: Verlag S. Hirzel — Manz­‑Verlag, 1918. Srov. BLECHOVÁ, Anna. Vzpomínky na prof. Aloise Musila. In Kol. Alois Musil 1868—1968. Katalog výstavy ke 100. výročí narození pořádané ve dnech 9. června—28. července 1968 ve výstav‑ ním sále Muzea Vyškovska ve Vyškově na Moravě. Československá zeměpisná společnost při ČSAV, pobočka Brno a Muzeum Vyškovska, 1968 (dále jako Katalog), s. 46 a bibliografie na s. 61.

39

ze světa islámu.indd 39

14.01.15 16:15

musilova kniha o isl á mu v kontext u jeho t vorby po roce 1918

Na pražské univerzitě Musilova činnost v rámci Československé republiky byla úzce spjata s osobností zakla‑ datele nového státu, s prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem (1850—1937). Pa‑ desátiletý Musil už měl v době vzniku Československa za sebou dlouhou a mimořádně úspěšnou kariéru, ale nové začátky nebyly nijak jednoduché. Poslanec prof. Otakar Sr‑ dínko (1875—1930) proti němu brojil v parlamentu z pozic českého nacionalismu, ob‑ jevily se útočné články v tisku. Vyčítaly Musilovi jeho angažmá v rakousko­‑uherských službách a důvěrné vztahy s posledním císařským párem. O Musila sice stál první muž mladé republiky, cesta na pražskou univerzitu byla přesto nečekaně dlouhá a tr‑ nitá. Ministerstvo zahraničí se dokonce obrátilo s dotazem na spojence, Velkou Británii a Francii, zda proti Musilovu přestupu z vídeňské na pražskou univerzitu nic nenamí‑ tají. Pro Musila velice pokořující boj skončil až v zimě 1919/1920 naprostým vítězstvím a jmenováním řádným profesorem pomocných věd orientálních a moderní arabštiny.5 Jeho inaugurační přednáška na Univerzitě Karlově se konala v sále přírodovědec‑ kého ústavu na Albertově 11. února 1920 za účasti novinářů a politiků v čele s ministrem zahraničí Edvardem Benešem (1884—1948).6 Musil ji zahájil poděkováním profesor‑ skému sboru filosofické fakulty, ministerstvu školství a prezidentu Masarykovi za to, že mu byl návrat na českou akademickou půdu umožněn. Pravidelné přednášky letního semestru 1920 zahájil v úterý 24. února.7 První obrysy spisu o islámu vznikaly podle svědectví Musilovy sekretářky slečny Anny Blechové (1900—1986) již záhy po odstartování jeho pedagogické činnosti na Uni‑ verzitě Karlově, kdy se prof. Musil věnoval islámu ve dvou cyklech: „Náměty nábožen‑ ské zajímaly pana profesora snad již od studií středoškolských. Jak píše v předmluvě knihy ,Ze světa islámu‘, stýkal se s muslimy od r. 1895 a hleděl poznati vznik a vzrůst jejich vyznání. Základ ke knize byl položen na začátku školního roku 1922/1923, kdy 5 6

7

Podrobněji viz studie ŽĎÁRSKÝ, Pavel. Alois Musil jako zakladatel československé orientalisti‑ ky: z Vídně do Prahy. Nový Orient, 2013, roč. 68, č. 1, s. 50—56. Beneše doprovázela z ministerstva zahraničí řada předních úředníků, stejně jako z minister‑ stva vyučování a dalších. Musilovu přednášku si nenechal ujít prezidentův kancléř Přemysl Šámal (1867—1941), mnozí poslanci Národního shromáždění a intelektuální a umělecká eli‑ ta — univerzitní profesoři a spisovatelé. Přednášku uvedl děkan filosofické fakulty Bohumil Němec (1873—1966). Reportáž přinesl Venkov, 12. února 1920, s. 4. Tzv. Lex Mareš (135/1920 Sb.), jímž se české univerzitě vrátil název Univerzita Karlova, byl však přijat až o pár dní poz‑ ději, 19. února 1920. Úterní cyklus (18.00—20.00) měl název Čelná města Orientu. Ve středu přednášel Musil Dě‑ jiny severní Arabie a středního Eufratu za doby asyrské (17.00—18.00) a Úvod do studia Ori‑ entu (18.00—20.00). (Dopis Anny Blechové Theodoru Procházkovi ze 4. března 1977. Kore‑ spondence T. Procházky a A. Blechové je uložena v rodinném archivu bývalého ředitele Muzea Vyškovska Dr. Františka Jordána.) Posluchačstvo se scházelo četné a různorodé, napříč fakul‑ tami a zhusta i z veřejnosti. Kromě přednáškových cyklů na Albertově vedl Musil na Straho‑ vě seminář pro pomocné vědy východní a v Klementinu vyučoval „novější“ arabštinu, na kte‑ rou se přihlásilo na osmdesát zájemců. Jejich řady ovšem záhy značně prořídly, když maximál‑ ně náročný učitel hovořil již od třetí hodiny téměř výhradně arabsky a neúprosně kritizoval mizerné repliky zkoušených frekventantů (KOLÁŘÍK, Jaroslav. Musil přednáší. Lidové noviny, 30. června 1928, s. 2).

40

ze světa islámu.indd 40

14.01.15 16:15

na pr ažské univerzitě

pan profesor oznámil přednášky: ,Vznik a vývoj islámu‘ (2 hodiny) [a] ,Islám a křesťan‑ ství‘ (1 hod. publikum).“8 Od své inaugurace pracoval Musil i pro ministra zahraničí Edvarda Beneše, jemuž předkládal hlášení o situaci na Blízkém východě. Zároveň začal pilně publikovat v tisku a ministerstvo se mu postaralo o štědrý přísun světových listů, ze kterých mohl čerpat informace. Psal stovky článků věnovaných Orientu, ale i dalším tématům, především s politickým, hospodářským a zemědělským zaměřením. Nejčastěji pro Národní listy a plátek agrární strany Venkov. Svému příteli, významnému starozákonnímu biblis‑ tovi Janu Nepomuku Hejčlovi (1868—1935) o všech svých tehdejších aktivitách napsal v říjnu 1921: „Mně se v Praze velice líbí. Na fakultě filosofické mám ohromné pole činnosti, ve sboru mně rozumějí, posluchačů mám hojně a ukazují se již výsledky mé zdejší práce učitelské. Velice rád bych dokončil svá vědecká díla, výsledky svých prací od r. 1908. ­Dá­‑li mně Pán Bůh zdraví, bude to v tomto školním roce. Pak si oddechnu a vrhnu se snad na práce jiné. Musím sledovati neustále vývoj nejnovějších dějin orientu. Čtu listy anglické, francouzské, egyptské, syrské, turecké atd. Všecky mně dodává ministerstvo věcí zahraničních, neboť prý potřebuje v Republice odborníka, jenž by tvořil náš sa‑ mostatný úsudek. Píši do různých listů. Nepatřím k žádné straně politické. Za obsah svých článků ručím svým jménem, ostatního v listu nedbám. V Anglii a v Americe se tak děje obecně. Jen takovým způsobem se mně často podaří uveřejniti v Národních lis‑ tech, ve Venkově, ba i v Českém slově věty, kterých by jinak neuveřejnili. Často je můj článek na čelné straně ve zřejmém odporu s článkem např. Herbenovým na stránce ná‑ sledující. J.[eho] M.[ilost] n.[áš] d.[uchovní] p.[astýř] generální vikář [Antonín] Podlaha [(1865—1932)] se mnou úplně souhlasí. Jiní mne za to kaceřují. Myslím, že jsem povinen jako katolický kněz, abych nejen vyučoval, ale také vychovával. Proto doutnajících jisker neuhasuji, nalomených třtin neulamuji. Jinak na fakultě filosofické pracovati nemohu.“9 Musil, který si celý život nebral servítky, dokázal československé diplomacii občas i pořádně zatopit, jak vyplývá z dokladů a vzpomínek prvorepublikového publicisty T. Pro‑ cházky: „Musil byl hlasitým kritikem britské poválečné politiky v Orientě (v tom se stýkal

8

9

Dopis Anny Blechové Janu Rypkovi, Otryby 11. října 1944. Archiv Akademie věd ČR (dále jen AAV), fond 408 Jan Rypka, karton 28. V názvech a načasování jednotlivých Musilových před‑ náškových cyklů však nepanuje jednota. V přehledu děkana Přírodovědecké fakulty UK Vlas‑ tislava Häuflera (1924—1985) je první Musilův kurz o islámu na Albertově, s názvem Vznik a vývoj islámu I, uveden v zimním semestru 1921/1922, v letním semestru na něj navázal Vznik a vývoj islámu II. Cyklus Islám a křesťanství neeviduje vůbec (HÄUFLER, Vlastislav. Dě‑ jiny geografie na Universitě Karlově 1348—1967. Praha: Univerzita Karlova, 1967, s. 201). Publi‑ cista, zpravodaj ČTK a historik Dr. Theodor Procházka (1904—2003), který v roce 1949 emigro‑ val do Francie a od roku 1954 zakotvil v USA, ve svých osobních vzpomínkách na Musila uve‑ dl, že jeho lekce pravidelně navštěvoval od 22. března 1920. „Musil měl tehdy dvě velké před‑ nášky, ,Úvod do studia Orientu‘ a ,Čelná města Orientu‘. K tomu se družila jednohodinová před‑ náška o středním Eufratu za doby asyrské“ (opis vzpomínek, s. 1, příloha dopisu T. Procház‑ ky F. Jordánovi z 22. října 1996, rodinný archiv F. Jordána). V Häuflerově přehledu tyto kurzy nefigurují. Zato je Procházkovým svědectvím potvrzen cyklus o islámu již v roce 1921/1922. Dopis A. Musila J. Hejčlovi z Prahy 23. října 1921, Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc (dále jako ZAO Olomouc), fond J. Hejčl, kor. A. Musil, karton 1.

41

ze světa islámu.indd 41

14.01.15 16:15

musilova kniha o isl á mu v kontext u jeho t vorby po roce 1918

s T. E. Lawrencem). Jeho články vyvolaly nelibost britského vyslanectví v Praze a v re‑ dakci ,Venkova‘, kam Musil často přispíval, bylo uloženo mladému redaktorovi Zdeňku Schmoranzovi, aby dával pozor, zda v článcích není něco závadného. Snad právě v tuto dobu přestaly proto vycházet jeho články v polooficiálním listu zahraničního ministerstva ,Prager Presse‘.“10 Novinář a spisovatel Zdeněk Schmoranz (1896—1942) měl do osudu Musilových publikačních aktivit později ještě vstoupit za velmi pohnutých okolností… Musila poháněl k horečné publicistické aktivitě i jiný motiv než jen Masarykovo osvícené nabádání k zasvěcené žurnalistice, a to důvod pekuniární. Nikdy nezapomněl, z jak chudých poměrů vzešel, a zároveň rozvětvené příbuzenstvo bylo vedle vlastní dřiny již dávno navyklé na podporu od svého syna, bratra, „pana strýčka“, který se v zá‑ řivé kariéře dokázal vyšvihnout vysoko mezi pány, a přitom peněz jako by nebylo nikdy dost. Musil se naučil přivydělávat si psaním článků již před čtvrt stoletím, tehdy ještě na pobyt v Orientu a skrovné živobytí.11 10

11

Opis vzpomínek, s. 2, příloha dopisu T. Procházky F. Jordánovi z Chevy Chase (USA) 22. října 1996, rodinný archiv F. Jordána. — Procházka byl Schmoranzův blízký přítel. V Pra­ger Pres­se ale Musil intenzivně publikoval až do první poloviny třicátých let. Podle Procházky vystupoval Musil „značně kriticky“ i po svém návratu ze Spojených států. Menší aféru dokonce vyvolal už za svého pobytu na Harvardu, kde si v létě 1923 piloval angličtinu. Článek „Americký sedlák“, který v září odeslal do redakce Venkova (vyšel 12. října 1923), urazil amerického konzula v Pra‑ ze Charlese Sumnera Winanse (1863—1935). Svou vládu o něm informoval v hlášení s názvem Anti­‑American propaganda in Czechoslovakia z 22. října 1923. Musilův text, v němž mimo jiné tvrdí, že se americký farmář nevyrovná českému sedlákovi vzděláním ani inteligencí, odeslal přeložený do angličtiny a své hlášení doplnil údajným výrokem děkana Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké (v akademickém roce 1923/1924 však v čele fakulty nestál) prof. Františka Žilky (1871—1944): „[…] stated the United States is a ­country where the working man is robbed of his rights, — a land of grafters a land of the most materialistic of nations“ (ko‑ pie dokumentu 860f. 9111/1 z The National Archives in Washington, D.C., příloha nedatovaného dopisu T. Procházky F. Jordánovi z Chevy Chase, jemuž byl doručen 9. září 1992. Rodinný archiv F. Jordána). „Útokům“ se Winans hodlal dále věnovat. — Podle Procházky sám Musil přiznával tak rozsáhlou publicistickou aktivitu, že by mohl být živ jen z honorářů za články: „[…] prohlásil, že by vlastně ani nemusil přednášet, vždyť žurnalistickou prací by si vydělal dostatečně na živo‑ bytí“ (opis vzpomínek, s. 2, příloha dopisu T. Procházky F. Jordánovi z 22. října 1996, tamtéž). Již po několika týdnech studijního pobytu na École biblique v Jeruzalémě, na nějž Musil získal malé stipendium 1 300 zlatých ročně od svého bývalého učitele arcibiskupa Theodora Kohna (1845—1915), se měl vydat do Egypta se školní výpravou po stopách exodu Izraelitů. Stipendi‑ um se obecně ukazovalo jako nedostatečné, ale tak razantní nároky na finanční prostředky doká‑ zal Musil vyřešit jen zadlužením: podepsal směnku na 400 zlatých. S žádostí o pomoc se obrátil na předního českého politika a mecenáše Františka Ladislava Riegera (1818—1903). Z cesty do Egypta se vrátil bez jediné vindry, navíc si opět na dluh pořídil za dalších 138 zlatých fotografické potřeby. Riegerovi však nabídl zasílání českých článků s orientální tematikou, kterými by oboha‑ coval znalosti českých čtenářů. Dluhy chtěl uhradit dopředu vyplacenými honoráři. S Riegerem se Musil osobně seznámil již během svého působení v Moravské Ostravě („kdež jste mě svého času poctil oslovením“). Viz Musilovy dopisy Riegerovi z Jeruzaléma z 3. února a 17. dubna 1896, Archiv Národního muzea, dále jako ANM, fond František Ladislav Rieger, karton 41, č. 1 a 2. Za upřesnění okolností tohoto setkání vděčíme Dr. Petru Přebindovi: Rieger zavítal v Moravské Ostravě nejprve do českého Národního domu, jehož slavnostního otevření se Musil, silně zapojený do místních nacionalistických kruhů, nedávno aktivně účastnil mimo jiné přednesením zdravice (viz PŘEBINDA, Petr. Působení kněze a pozdějšího slavného orientalisty Aloise Musila v Moravské

42

ze světa islámu.indd 42

14.01.15 16:15

v londýně a usa

Vedle žurnalistických a pedagogických aktivit však Musil nijak nezapomínal na své odborné dílo. Od roku 1908 se připravoval na publikování řady poznatků ze svých vý‑ prav podnikaných až do roku 1917. Původně mělo vše vyjít německy ve Vídni a navázat na dvě mapy a celkem šest svazků děl Arabia Petraea (1907—1908) a Kusejr Amra (1907), které tam vydal s podporou Císařské akademie věd. Když po deseti letech příprav ode‑ šel z Vídně do Prahy, předpokládal, že je vydá česky pod patronací České akademie věd a umění. Zároveň si ale palčivě uvědomoval, nakolik by je český jazyk hendikepoval na mezinárodním poli.12 I v tomto ohledu ale určil Musilovy budoucí kroky prezident Masaryk a po dvou letech od nástupu na univerzitu tak Musilovi svitla nová naděje: v květnu 1922 ho Masaryk seznámil s mecenášem Charlesem Richardem Cranem (1858—1939) — Musilovo stěžejní dílo mělo vyjít anglicky v USA s Craneovou podporou.

V Londýně a USA Masarykův vliv na Musilovo dílo po roce 1918 byl zásadní. Musil měl nejprve projít in‑ tenzivním kurzem angličtiny, aby mohl dohlížet na korektury. Zároveň se mu oteví‑ raly zahraniční knihovny plné v Československu nedostupných svazků a pramenných materiálů. Řada dodatečných studií, připojených Musilem za jednotlivé díly šestisvaz‑ kového opusu Oriental Explorations and Studies, vznikala až v zámoří na základě nově získaných podrobných výpisků a citací. Z rozhovorů s Masarykem se však začala rodit i představa o historicko­‑politické sérii knih.13

12

13

Ostravě /1891—1895/. In PRZYBYLOVÁ, Blažena a kol. /eds./. Ostrava 26. Příspěvky k dějinám a sou‑ časnosti Ostravy a Ostravska. Ostrava: Tilia, 2012, s. 204). Rieger přibyl do Ostravy 25. června 1894. „Tam [do Národního domu — pozn. P. Ž.] také vedly první Riegerovy kroky, samozřejmě že v do‑ provodu předních ostravských českých vlastenců…“ (DLOUHÝ, Jaromír. Zajímavé návštěvy slav‑ ných v Ostravě od jejího založení v roce 1267 do roku 1989. Ostrava: Ostravské muzeum, 2008, s. 116). Ještě v březnu 1921 psal Musil Benešovi, zda by nestálo za úvahu vydat jeho dílo i francouz‑ sky. Poslal francouzskému vysokému komisaři pro Sýrii a Libanon generálu Henri Gouraudovi (1867—1946) svou knihu Zur Zeitgeschichte von Arabien a vzhledem k projevenému zájmu měl Beneš o vydání Musilových děl informovat francouzskou vládu: „Bylo by dobře, kdybyste fran‑ couzské vládě oznámil, že na začátku roku 1922 mají vyjíti mé mapy severní Arabie, jižní Me‑ sopotámie a severovýchodní Syrie jakož i topografický a historický popis Palmyrény, jižní Meso­potámie a severní Arabie. Poněvadž se tyto knihy zabývají územím francouzského pro‑ tektorátu, tak by snad bylo dobře, kdybychom je vydali s pomocí francouzskou i v jazyce fran‑ couzském, ale i to ponechávám Vašemu uznání“ (dopis A. Musila E. Benešovi z Prahy 26. března 1921, Archiv Ústavu T. G. Masaryka, dále jako AÚTGM, fond Edvard Beneš, Kor. 42, složka 38). Masaryk podle Musilova vyjádření „často a často hovořil o velkém významu znalostí politického vývoje dnešního Orientu“ a nabádal Musila k doplnění a zpracování výpisků (průklep Musilova do‑ pisu nakladatelství Melantrich z Nového Dvora u Českého Šternberka 25. července 1937, MV­‑AM, H 23748). V žádosti o udělení dovolené na akademický rok 1923/1924 „za účelem vědeckých pra‑ cí v cizině“, adresované ministerstvu školství a národní osvěty 19. března 1923, plánované dílo spojil se svou dosavadní publicistickou kariérou: „Průpravou k tomu jsou mé články novinářské. Odborná literatura je nejlépe shromážděna v British Museu v Londýně, proto mně radil pan Pre‑ sident Republiky, abych se na přípravná studia tam odebral“ (Archiv Kanceláře prezidenta repub‑ liky, dále jako AKPR, T 712/23, č. 2).

43

ze světa islámu.indd 43

14.01.15 16:15

musilova kniha o isl á mu v kontext u jeho t vorby po roce 1918

V červnu 1923 odcestoval Musil přes Londýn do USA. Crane nejprve hostil Musila ve svém sídle14 ve Woods Hole na Cape Codu a od 2. července do 9. srpna pobýval Musil na Summer school v Cambridge u Bostonu. Vedle angličtiny se věnoval důkladnému studiu odborných knih a začal pořizovat rozsáhlý soubor výpisků o dějinách Orientu a islámu. Po letním kurzu angličtiny a klíčových jednáních s nakladateli a Cranem odplul Musil v říjnu 1923 do Londýna, kde se v Britském muzeu věnoval doplňování výpisků a korekturám anglických překladů připravované americké série. V lednu 1924 radostně informoval o průběhu práce svého přítele geografa Jiřího Daneše (1880—1928) a výslovně zmínil mezi svými cíli i látku o islámu: „Jsem velice rád, že mohu pobýti delší dobu v Londýně, kde nalézám v British Museum pravé po‑ klady jak pro svá bádání minulá, tak pro svůj obor nynější. […] Našel jsem v B.[ritish] M.[useum] mnoho rukopisů, kterých dotud nikdo nepoužil […] Mimo četbu a úpravu anglických překladů svých děl mám na mysli nynější islam a vývoj dějin celého Ori‑ entu. Sbírám literaturu, čtu odborná díla, upravuji výpisky. Kdyby mně dal Allah zdraví a mohl nerušeně pracovati aspoň 12 hodin denně, mohl bych přivézti tisíce a tisíce vý‑ pisků, které by tvořily studnici pro mne i pro pracovníky v mém semináři.“15 Musil byl i nadále nucen řešit problémy s vydáváním anglicky psaných děl s Ma‑ sarykem. Z korespondence je patrné, že v Musilovi se při bádání nad knihami a ru‑ kopisy v Britském muzeu k plné síle probudil jeho dávný zájem o historii: „V Americe a obzvláště zde jsem četl a čtu knihy a články pojednávající o dnešním islamu a vývoji dějin nynějšího Orientu. Oba tyto předměty mne zajímají od let a byl bych velice rád, kdybych se jim mohl svobodněji věnovati. Obroda islamu, hnutí vzbuzovaná a podpo‑ rovaná různými muslimskými řády, vznikání nových sekt, snahy reformní, nastávající zápas myšlenky náboženské s národní, rostoucí odpor proti křesťanství jsou náměty, které poutají každého, kdo se náboženskou myšlenkou kdy zabýval. Rovněž tak je tomu s vývojem dějin dnešního Orientu. Vždyť se v něm kříží imperialistické snahy všech velkých států; evropská vzdělanost budí dřímající vzdělanosti východní, dává jim nové formy a s nimi i zbraně proti sobě samé. Jednotlivé staré kultury se seskupují a proni‑ kají, takže se zdá, jako by začínalo nové období. Mnohdy myslím, že slyším staré hlasy, cítím staré tepy a raduji se, vida vzkříšení mrtvých národů a nesmělé začátky nového rozvoje.“16 Základní úpravu anglických rukopisů měl hotovou na konci května 1924 — 2. června odeslala sekretářka Anna Blechová poslední zásilku na lodi Olympic společnosti White Star Line do New Yorku do American Geographical Society, která se po složitých peri‑ petiích ujala vydávání. Šlo o dokončený spis The Manners and Customs of the Rwala Be‑ douins a korektury mapy Southern Mesopotamia. Zbývala další úmorná práce s výpisky v knihovně Britského muzea během čekání na obtahy amerických děl. V dopise z Lon‑ dýna, datovaném 4. června 1924, tak mohl historikovi a někdejšímu ministrovi školství 14

15 16

V korespondenci Masarykovi vypsal Musil podrobnosti o svém americkém pobytu: 19. a 20. června 1923 byl v New Yorku, kde jednal s nakladatelem, 21. až 23. června v Cambridge a od 24. června do 1. července u Cranea ve Woods Hole (dopis z Cambridge, Mass. 27. srpna 1923, AÚTGM, fond TGM, Kor. II, složka 43). Dopis A. Musila J. Danešovi z Londýna 20. ledna 1924, AAV, fond 274 Jiří Viktor Daneš, karton 2. Musilův dopis Masarykovi z Londýna 4. února 1924, AKPR, D 1674/24.

44

ze světa islámu.indd 44

14.01.15 16:15

v londýně a usa

a národní osvěty Josefu Šustovi (1874—1945) vypsat přehled vykonané práce a svěřit se s dalšími plány. Snad pod vlivem únavy o spisu o islámu tehdy zapochyboval: „Věřte mně, že jsem si za celou dobu svého pobytu v cizině ani neoddechl. Mnohdy se mi zdá, že pod tíhou klesnu. Zešedivěl jsem, zhubeněl, ale dnes jsem rád, že jsou již všechna má vědecká díla s mapami odeslána do Ameriky a že jsem ve zdraví dokončil práci, které jsem věnoval 16 snad nejlepších let svého života. The American Geographical Society (AGS) vydá všechna má díla. Jsem tomu rád, poněvadž ponese odpovědnost za an‑ glický sloh a postará se způsobem americkým o reklamu a rozprodej. […] Slíbili závazně, že všechna díla vydají do října 1925. […] Snažím se nastřádati co nejvíce látky pro dnešní vývoj islámu a moderní dějiny Orientu. Přečetl jsem na sta knih, White Papers a růz‑ ných newspapers. Za dva tři měsíce vyčerpám snad všechny prameny British Musea. […] I ostatní bych rád dokončil za svého pobytu v Londýně, poněvadž tvoře z výpisků celek, po‑ znávám mezery a mohu je snadno doplniti; upravím­‑li nástin dnešního islámu, nevím.“17 V srpnu 1924 se Musil vrátil z Londýna domů a na zbytek léta a začátek podzimu odcestoval na zotavenou do rodného Rychtářova. Musilovi se znovu do zahraničí odjet nechtělo, věnoval se přednáškám, publicistice a připravoval vydání česky psaných po‑ pulárních cestopisů, které byly upravenou verzí amerických svazků a německy psaného díla Arabia Petraea (1907—1908), vydaného ve Vídni. Zároveň měl v Praze pod dohledem sazbu svých anglicky psaných knih, kterou zde připravovala Státní tiskárna. Práce na korekturách se však velice protahovala. Editor AGS John Kirtland Wright (1891—1969) měl u sebe v New Yorku od června 1924 všechny rukopisy a na změnách a úpravách se domlouval s Musilem poštou. Před Musilovým návratem do USA vznikl v Československu i zárodek jeho připra‑ vované historicko­‑politické řady: „O svátcích vánočních jsem dokončil ,Věci dnešního Orientu asijského‘ a nyní diktuji ,Věci dnešního Orientu afrického‘. Nastiňuji stručně probuzení a líčím historický vývoj jednotlivých států s přesnými vědeckými doklady. Tyto dvě knihy bych rád vydal česky, ale budou přeloženy i do jiných jazyků, poněvadž jsou jedinečné v literatuře světové. Pro český lid jsem dotud dokončil pět knih cesto‑ pisných, které vydám, jakmile mé anglické dílo vyjde, poněvadž použijí jeho ilustrací. Budu děkovati Hospodinu, až uvidím poslední knihu svého životního díla. Je těžko psáti a tisknouti v řeči cizí.“18 Až v lednu 1926 začal Musil připravovat změnu postupu při vydávání amerického souboru, když naznal, že bude lepší pracovat s Wrightem přímo v New Yorku. V té době tam konečně vyšel první americký svazek The Northern Hegâz.19 Do Spojených států se Musil vrátil 1. listopadu 1926.

17

Není­‑li uvedeno jinak, je korespondence A. Musila a J. Šusty citována z LACH, Jiří. Dopisy úcty a respektu. Alois Musil a Josef Šusta ve vzájemné korespondenci. Listy, 2004, roč. 34, č. 2, s. 52—62. K Musilovu pobytu a sběru materiálu v Londýně a za oceánem srov. BLECHOVÁ, Anna. Vzpomínky na prof. Aloise Musila, cit. dílo, s. 38—40. 18 Musilův dopis J. Hejčlovi z Rychtářova, 28. března 1926, ZAO Olomouc, fond J. Hejčl, kor. A. Musil, karton 1. 19 Následovaly Arabia Deserta (1927), The Middle Euphrates (1928), Palmyrena (1928), Northern Negd (1928) a The Manners and Customs of the Rwala Bedouins (1928). K souboru patří tři mapy — A Map of Northern Arabia 1 : 1 000 000 (1926), A Map of Northern Hegâz 1 : 500 000 (1926), A Map

45

ze světa islámu.indd 45

14.01.15 16:15

musilova kniha o isl á mu v kontext u jeho t vorby po roce 1918

Ve sběru materiálů pokračoval i za oceánem v New York Public Library, v knihovně Kolumbijské univerzity a v místních muzeích. V předjaří 1927 si svou zdejší práci, která ho vedla k významnému přehodnocení plánů, pochvaloval v dopise ministrovi zemědělství Otakaru Srdínkovi, který v roce 1919 ještě jako poslanec stál v čele Musilových odpůrců: „Bylo mně dovoleno, abych si ve zdejší knihovně [Kolumbijské univerzity — pozn. P. Ž.] vybíral potřebné knihy sám ve skladištích. Je to nesmírná výhoda, která obohacuje zna‑ lost literatury obzvláště pro mé dějiny dnešního Orientu. Chystal jsem o nich dva svazky. Našed zde nové prameny nejen knižní, ale i ústní v četných skupinách Orientálců, kteří zde buď bydlí, nebo studují, umínil jsem si, že své rukopisy prohloubím a rozšířím a sa‑ mostatně vydám. Právě dokončuji rukopis Dnešní Arabie, který bych rád v nejbližších dnech do tiskárny poslal. Bude to kniha přes 200 stránek, jedinečná nejen v literatuře české, ale i světové. Po ní má následovat 13 podobných; ať si je překládají z češtiny do jiných jazyků. K nejbližší vánoční nadílce chystám svůj první český cestopis Pod ochra‑ nou Núriho. Postupem vydávání knih anglických roste možnost vydávat knihy české.“20 Musilem zmiňovaná provázanost anglických a českých knih mířila k jakémusi epi‑ logu jeho amerického publikačního úspěchu. Česky psané popularizační cestopisy Musil připravoval od roku 1924.21 Měly však vycházet zároveň anglicky v USA, kde se vydávání v nakladatelství Horace Liveright ujala manželka J. K. Wrighta z AGS Katharine McGif­ fert Wrightová (1894—1986). Nakonec ale vyšel jen jediný svazek — anglická verze knihy Pod ochranou Núriho s názvem In the Arabian Desert.22 Musilovy plány totiž podle jeho svědectví zase jednou zhatil nepříznivý běh dějin — světová hospodářská krize.23

20

21

22

23

of Southern Mezopotamia 1 : 1 000 000 (1927). — Podrobnostem vzniku celého souboru Ori‑ ental Explorations and Studies je věnován text „Alois Musil jako zakladatel českosloven‑ ské orientalistiky: americké opus magnum“ připravovaný pro rok 2015 do časopisu Nový Orient. V této studii proto bude Musilovo americké angažmá zmiňováno již jen okrajově. Průklep Musilova dopisu Srdínkovi z New Yorku, 9. března 1927, MV­‑AM, H 23623. — S vá‑ noční nadílkou knihy Pod ochranou Núriho však musel ještě počkat. Koncem ledna 1928 napsal z New Yorku J. Hejčlovi, že odeslal tiskárně poslední sloupce (Musilův dopis J. Hejčlovi, Rych‑ tářov 20. ledna 1928, ZAO Olomouc, fond J. Hejčl, kor. A. Musil, karton 1). V květnu mu již z Rychtářova hlásil, že je rukopis vysazen a měl by vyjít již v září 1928 (Musilův dopis J. Hej‑ človi, 10. května 1928, ZAO Olomouc, fond J. Hejčl, kor. A. Musil, karton 1). Nakonec Musilův první český populární cestopis vyšel až v roce 1929. Musil vynechal například přesné časové údaje a snažil se své dílo zprostředkovat veřejnosti. Pro jejich vědecko­‑popularizační charakter měl pro ně označení „lidové cestopisy“. „Mé lido‑ vé cestopisy spočívají na mých dílech vědeckých. Snažím se v nich podati jednoduchý, avšak pravdivý obraz země, obyvatelů a dějinného vývoje. Bezděky znázorňuji průběh svých jed‑ notlivých výzkumných cest, tedy vracím se k prvotní podobě svých zápisků“ (Musilův dopis J. Šustovi z Rychtářova, 28. ledna 1933, Národní archiv Praha, dále NA, fond 77 Josef Šusta, korespondence, karton 7). Kniha vyšla v New Yorku u Horace Liverighta v roce 1930 a o rok později v Londýně (Jonathan Cape, 1931). Byla upravena především z druhého dílu Oriental Explorations and Studies s ná‑ zvem Arabia Deserta a částečně z šestého dílu Manners and Customs of the Rwala Bedouins. Pro‑ ti českému cestopisu je však zkrácena o některé historické vložky (viz též dopis A. Blechové T. Procházkovi z Plzně 25. června 1981, rodinný archiv F. Jordána). Musil se o tom zmínil v nevydaném článku „Z mé duševní dílny. V Evropě a v Americe“, kte‑ rý nadiktoval sekretářce Blechové 20. října 1941. Článek zařadil do rukopisu svazku Z Orientu

46

ze světa islámu.indd 46

14.01.15 16:15

Alois Musil Ze světa islámu

ze světa islámu.indd 73

14.01.15 16:15

musilova kniha o isl á mu v kontext u jeho t vorby po roce 1918

74

ze světa islámu.indd 74

14.01.15 16:15

Obsah

Úvod / 79 Prostředí / 80

Země a lidé  /  80 Náboženské představy / 88

Muhammad / 98

V Mekce / 99 V Medíně / 108 Jaký byl a co vykonal  /  116

Korán / 122 Sunna / 127 Jak se islám rozšířil  /  131 Chalífa / 135

Čím byl chalífa?  /144

Stát / 149 Šíʿa / 155

Neviditelný imám / 155 Nositel božskosti / 160

Rostoucí obec / 164 Vnitřní rozpor / 164 Chráněnci / 167 Novověrci / 168

Bohověda / 173

Kořeny / 175 Muʿtazila / 178 Al­ ‑Ghazzálí / 180 Pravověrné školy / 183 Obecný souhlas a novoty  /  188

Súfijové, mystikové / 193 Bratrstva neboli řády  /  196

ze světa islámu.indd 75

Povinnosti / 201

Člověk a Bůh / 201 Bohoslužby a půst / 203 Pouť do Mekky a jiné povinnosti  /  205

Křesťané / 211

Za osmanské vlády  /  214

Muslimové a křesťanství / 217 Šíitské větve / 221

Zajdíja / 221 Ismáʿílíja / 222 Fátimovci / 223 Drúzové / 224 Haššášíni / 226 Ismáʿílíja v Indii / 227 Ithnáʿašaríja / 229 Náboženský život / 230 ʿAlí iláhí (Ahl­‑e haqq)  /  235 Šejchismus / 235 Bábismus / 236 Bahá’ismus / 237 Hurúfíja / 241 Qizilbašové / 242 ʿAlawité (Nusajríja) / 242

Sunnitské větve / 245

Ibádíja / 245 Wahhábovci / 249 Imám ʿAbdulʿazíz ibn Muhammad ibn Saʿúd / 250 Mekka a Medína obsazeny  /  252 Mekka a Medína ztraceny  /  254 Nový rozkvět. Ichwáni  /  256 Mekka a Medína znovu obsazeny  /  259 Proti ichwánům / 264 Vyznání ustupuje politice  /  270 Ahmadíja / 272

Úpadek a probuzení / 275

Evropský tlak / 278 Muslimský protitlak / 281 Nynější vývoj / 287

14.01.15 16:15

Národnost místo náboženství  /  289 Opravy a novoty / 291

V Egyptě / 296

Džamáluddín al­ ‑Afghání / 298 Muhammad ʿAbduh / 300 Obroda / 303 Muslimská univerzita al­‑Azhar  /  306

V Turecku / 309 V Indii / 317

Wahhábovci / 319 Skupina alígarhská / 321 Všeindická muslimská liga  /  323 Vykladači zákona / 324 Domovina / 328

V Indonésii / 330

V Číně / 339 V Rusku / 342 Sanúsíja v Libyi / 344 V severozápadní Africe / 350

Bratrstva / 350 Alžírští věřící a učitelé zákona  /  352 Tuniští reformátoři / 355 Z řádového života v Maroku  /  356

Islám se šíří  /  359 Kolik je muslimů?  /  365 Užil jsem spisů  /  368

Sarekat islam / 333 Islám a pohané / 336

◀  Žena v Orientu, počátek 20. století; PNP-AM, 2-B/166/4/118 ▶  Básník Sálim al-Qunsul, mezi 1896—1902, Mádabá, Jordánsko; MV-AM, H 19536/7a/4 ▶ ▶  Svatyně sajjida ʿAwna ibn ʿAbdulláh ibn Džaʿfar poblíž Karbalá’, asi 1910—1917, Irák; PNP-AM, 2-B/166/3/70

ze světa islámu.indd 76

14.01.15 16:15

post script um: musilů v vztah k isl á mu a muslimům

77

ze světa islámu.indd 77

14.01.15 16:15

obsah

78

ze svฤ ta islรกmu.indd 78

14.01.15 16:15

Úvod

Se světem islámu se stýkám od konce roku 1895. Po léta jsem bydlel a kočoval s mus‑ limy, navštěvoval jejich posvátná místa a hovoříval [s nimi] o jejich vyznání. Hleděl jsem poznat jeho vznik i vzrůst. Sbíraje látku pro současné dějiny Orientu, seznamo‑ val jsem se s nynější náboženskou obrodou. Pro obé jsem studoval odborné písemnic‑ tví, uložené ve velkých knihovnách ve Vídni, Praze, Londýně, Cambridgi (Massachu‑ setts)1 a New Yorku, a zaznamenával [si] z orientálních denních listů, jichž jsem do začátku roku 1939 deset odebíral. Plodem této dlouhé a úmorné práce je tato knížka.

1

Musil dostal na školní rok 1899/1900 studijní dovolenou spojenou s finanční podporou. Od srpna do října 1899 studoval v Britském muzeu, v londýnských knihovnách a v knihovně Uni‑ verzity v Cambridgi. V listopadu 1899 se přesunul na zbytek studijního volna do Berlína. V tex‑ tu je míněn jeho pobyt v USA na Harvardově univerzitě v Cambridgi, kde v roce 1923 absol‑ voval intenzivní letní kurz anglického jazyka. V říjnu 1923 se přesunul do Londýna, kde opět bádal v Britském muzeu. Během dalšího pobytu v USA, když v letech 1926—1928 edičně při‑ pravoval pro Americkou zeměpisnou společnost svůj šestidílný opus Oriental Explorations and Studies, zpracovával materiály pro své dílo v knihovně Kolumbijské univerzity v New Yorku.

79

ze světa islámu.indd 79

14.01.15 16:15

Prostředí

Slovo ʿarab je množný pojem, jenž označuje ty, kdo bydlí pod stanem, kočovníky. Člo‑ věk kočuje, stěhuje se se svými stády za vodou a pastvou v zemi, ve které nepravidelně a málo pršívá. Takovou zemí je Arábie, poloostrov měřící více než 3 200 000 km2.

Země a lidé Arabský poloostrov není rovina. Jsou na něm hory vystupující ke 3 000 metrů, pa‑ horkatiny, sopečná území, pískové závěje mnohdy 100 metrů hluboké, kamenité nebo hlinité stepi a rozsáhlé nížiny, do kterých se stéká voda ze širokého okolí, udržuje se pod nánosem a umožňuje vzrůst trávy, křoví, stromů. To je oáza. Člověk nachází ob‑ živu po celý rok na jednom místě, nekočuje, není „z arabů“, není ʿarabí, poněvadž by‑ dlí v pevném domě, je usedlík, hadarí.2 Některé přímořské kraje, zvláště v jihozápadní Arábii neboli v Jemenu, mívají deště pravidelnější a vydatnější. Dají se obdělat a bý‑ valy obdělány a trvale osídleny. Na začátku tohoto století3 se vyskytla domněnka, že Arábie od úsvitu dějin vysychá. Jindy prý v ní byla rajská zahrada, již zavlažovaly čtyři mohutné řeky. Ponenáhlu ztrácely vodu, lesy hynuly, obyvatel ubývalo a zbylí napadali sousední země, aby se uchránili od smrti hladem a žízní. Tato myšlenka, jako každá novota, se zalíbila četným odborníkům, kteří na ní budovali výklady různých dějinných událostí, zvláště rychlého rozšíření islámu. Dvakrát jsem se zabýval důvody, o které se domněnka vysychání Arábie opírá; po‑ nejprv roku 1914 německy, podruhé roku 1928 obšírněji anglicky.4 Probral jsem důvod za důvodem a dokázal, že nynější Arábie je táž, jaká byla na úsvitu dějin, ledaže jí jindy procházely světové obchodní cesty, které se jí nyní vyhýbají.5

2 3 4

5

K usedlíkům a kočovníkům srov. MUSIL, Alois. Poušť a oasa. Nová Arabie. Praha: Melantrich, 1934, s. 38—39. Míněno je 20. století. MUSIL, Alois. Die Hypothese von der Austrocknung Arabiens und deren Folgen. Dr. A. Peter‑ manns Mitteilungen aus Justus Perthes’ geographischer Anstalt. Hrsg. von P. Langhans. 60. Jahr­ gang, 1914, s. 332—333; The Alleged Desiccation of Arabia and the Islamic Movement. In: MUSIL, Alois. Northern Negd: a topographical itinerary. New York: American Geographical Socie‑ ty, 1928, s. 304—316. Srov. VESELÝ, Rudolf. Přehled politických a kulturních dějin islámských zemí od vzniku islámu do konce 18. století I. Praha: Univerzita Karlova, 1991, s. 6: „Tento stav Arabského poloostrova je

80

ze světa islámu.indd 80

14.01.15 16:15

země a lidé

Vývoz a dovoz z jižní Evropy, Asie a východní Afriky se soustřeďoval v Jemenu, ji‑ hozápadním koutě Arábie, odkud pocházela královna ze Sáby.6 Pevné lodě vozily zboží Rudým mořem a Perským zálivem a nákladní velbloudi arabskou souší do Egypta, Féni‑ cie, Malé Asie, Asýrie a Babylónie. Na pobřeží se vzmáhaly přístavy, ve kterých se lodě každého večera zastavovaly. Na souši u pramenitých napajedel vznikaly stanice, v nichž karavany odpočívaly nebo vyměňovaly své náklady. Přístavy i stanice byly pod dozorem sabejského nebo jiného krále, jenž svými stoupenci a svou posádkou zabezpečoval život i majetek. Pokud se mu tento úkol dařil, měli usedlíci i kočovníci blahobyt. Seznamovali se s názory dalekých sousedů a tvořili si vlastní kulturu.7 Nejvýše vyspěla v Jemenu, kde se o vládu a správu dělili Minejci a Sabejci. Avšak i Nabatejci, jejichž hlavní město Petra leželo skoro uprostřed mezi Mrtvým a Rudým mořem, a po nich obyvatelé staroslavné Palmyry zanechali památky, jimž se obdivujeme. Tyto státy zanikly politickými a hos‑ podářskými spory Římanů a Byzantinců s Peršany, pokoj a pořádek mizel, dovoz a vývoz upadal a obyvatelé Arábie živořili. Jakého původu byli nejstarší obyvatelé Arábie, není jisté. Pokud se o nich zmi‑ ňují asyrské a babylónské prameny, byli to Arabi, arabské kmeny. Bible je zařazuje mezi potomky Abrahamovy.8 Jedna skupina pochází od jeho syna Ismáʿíla,9 jehož mu povila Hagar. Druhá skupina se skládá ze synů, které měl s Ketúrou. Podle místopisu různých zpráv jsem se snažil prokázat, že ismáʿílské kmeny tábořily v severní Arábii, ketúrské ve střední. Tuto střední Arábii nazývá bible Chavíla. Severní hranice Cha‑ víly se táhnou bezmála od severního konce Akabského zálivu Rudého moře po 29° 15� severní šířky. Na 41° 30� východní délky se stočí k severovýchodu a končí u Eufratu jižně od Babylónu. Z pramenů je patrno, že biblická Chavíla je totožná s klasickou Arabia Felix, nynějším Nadždem.10 Z ismáʿílských kmenů v ní trvale netábořil žádný; byla ketúrská.11

16 17 18 19 10 11

nám znám z doby historické. V dobách glaciálních byl územím s bohatými srážkami, protkán četnými říčními toky. Teorie Wincler­‑Caetaniho o vysychání poloostrova se snažila vysvětlit několik populačních vln, které na úsvitu historické doby přicházely postupně pravděpodob‑ ně z Arabského poloostrova do oblasti Úrodného půlměsíce — vlny babylonské, kanʿanejské a aramejské. Podle této teorie byly tyto semitské populační vlny přinuceny k emigraci z Arab‑ ského poloostrova neúnosnými životními podmínkami vinou zhoršující se klimatické exis‑ tenční situace. Stejnou příčinu pak tato teorie vidí i za poslední semitskou expansivní vlnou, která z Arabského poloostrova vyšla —, za vlnou arabskou. Věc není zcela jasná, neboť není jisto, zda se životní podmínky na Arabském poloostrově vy‑ tvořily skutečně až v době raně historické či již v době prehistorické. Nálezy na Sahaře však ukazují, že odmítavý postoj k této teorii bude nutno přezkoušet.“ Česky Musil více o svém stanovisku k vysychání Arábie viz Poušť a oasa…, cit. dílo, s. 30—34. Je třeba mít na paměti, že na neměnnosti přírodních podmínek a životního stylu kočovníků Musil stavěl svou ústřední tezi o analogii s dobou a životem biblických patriarchů. Srov. MUSIL, Alois. Tajemná Amra. Praha: Novina, 1932, s. 282—283. Musil ve významu kultura užíval slovo osvěta, které by však pro dnešního čtenáře mohlo být matoucí, a proto bylo zde i na dalších místech nahrazeno. Srov. MUSIL, Alois. V roklích edomských. Praha: Novina, 1932, s. 398—399. Jméno je uvedeno v arabštině, obvyklá česká forma tohoto jména je Izmael. Obvykle se pod označením Arabia Felix chápe Jemen, nikoli Nadžd. K hranicím a rozdělení Arábie srov. MUSIL, Alois. Poušť a oasa…, cit. dílo, s. 17—28.

81

ze světa islámu.indd 81

14.01.15 16:15

prostředí

Západním pomezím Chavíly neboli Šťastné Arábie, asi sto kilometrů od Rudého moře, vedla světová obchodní cesta. Na její severní části vynikaly ketúrské stanice De‑ dan, nyní al­‑ʿUlá, a po ní Hegra, nyní al­‑Hidžr neboli Madá’in Sálih. Občanské a jiné války v jihozápadní Arábii a odstředivé síly rostoucí v římských a byzantských pro‑ vinciích ohrožovaly život a majetek velkých obchodníků; ti se stěhovali jinam a bohaté stanice pustly, měnily se ve zříceniny nebo v osady, jejichž obyvatelé se živili obchodem s okolními kočovníky a pouze pod jejich ochranou zajížděli pro nové zboží. Z těchto osad je dodnes známa Mekka. Leží v kotlině směřující od severovýchodu k jihozápadu, 2,5 kilometru dlouhé a 1,5 kilometru široké. V kotlině vyvěrá několik pramenů a vycházejí z ní dvě cesty: jedna k západu k přístavu Džidda, druhá k severo‑ východu pouští do Babylónie. Obyvatelé Mekky byli roztodivného původu, domorodci a přistěhovalci nejen z Asie, nýbrž i z Afriky, zvláště z Habeše, podle náboženství židé, křesťané a zdánliví nebo skuteční pohané. Židé se po zániku judského království roku 587 [př. n. l.] účast‑ nili obchodu. Usazovali se v arabských přístavech a osadách, mísili se pokrevně s domo‑ rodci, obraceli je na svou víru a přijímali zvyky a obyčeje svého nového okolí. S ohnisky židovského náboženství v Palestině a Babylónii se nestýkali. Křesťané byli potomci syrských obchodníků, kteří se poarabštili, s domorodci bez‑ mála splynuli a žili vlastním náboženským životem. Skuteční pohané pocházeli ponejvíce z Jemenu, bohaté jihozápadní Arábie, jež měla význačnou kulturu a upravenou bohoslužbu. V ní soupeřili křesťané se židy. Židé se opírali o Peršany, křesťané o Byzantince a Habešany. Židé roku 523 [n. l.] zvítězili a založili vlastní stát, jenž však byl zakrátko obsazen Habešany. Habešští guvernéři ustoupili roku 570 [n. l.] perským. Šáh ustanovoval zemské správce, kteří znovu dopo‑ mohli k moci židům a pohanům. Obchodníci z Mekky byli povinni udržovat dobrou vůli s pány sousedních zemí, s negusem Habeše, šáhem Persie a císařem Byzance, avšak politicky nebyli závislí na nikom. Obchodní styky bývaly nejčilejší po prvních deštích, které svlažují půdu a plní na‑ pajedla v říjnu. Kočovníci se zásobují na pobyt ve vnitřní poušti a vypravují se na trh s tím, co mohou prodat a vyměnit, nebo čekají na kupce ve svých územích. Bez pro‑ deje a nákupu nebo výměny se neobejdou ani kočovníci, ani usedlíci, proto chrání život a majetek kupců a stíhají ty, kteří se proti obchodníkům proviní. V Mekce se odbývaly hlavní trhy druhý měsíc v roce. První měsíc k nim kočovníci a obchodníci putovali, třetí se vraceli, a po tyto tři měsíce trvalo jakési příměří. Nebylo nájezdů a loupeží. Podobný klid byl a je zachováván po čtyři týdny v krajích, v nichž po vydatných deštích je hojně vlny, kozí srsti, rozpuštěného másla a tučných jatečních zvířat, která obchodníci rádi skupují nebo vyměňují za tkaniny, potraviny a zbraně. Původních zpráv o dávné Arábii máme velice málo. Co o ní zaznamenali sousedé, je plné smyšlenek a zabývá se povětšině jihozápadním a severním koutem. O životě ve vnitřní poušti nevíme skoro nic. Na starší muslimské podání není spolehnutí.12 Mus‑

12

Slovem „podání“ obvykle v této práci myslí Musil „hadíth“, resp. pl. „hadíthy“, avšak tento termín vysvětlil až dále, a to v kapitole „Sunna“. V některých případech je však míněna tradice obecně.

82

ze světa islámu.indd 82

14.01.15 16:15

země a lidé

limové, kteří se zajímali o to, co se v Arábii dělo v prvních staletích našeho letopočtu, byli skoro všichni cizího původu. Teprve v osmém, devátém a desátém století se dotazo‑ vali Arabů, co si zapamatovali o starších dějinách. Jejich zpravodajové byli jen z mizivé části kočovníci pouště. Velkou většinou vykládali o dávných událostech potomci Arabů, kteří se v sedmém století usadili daleko od své vlasti. Málo o ní slyšeli, ještě méně si zapamatovali a svou nevědomost nahrazovali výmysly, zvláště když souhlasily s názory tazatelů. Zachovaly se básně, které muslimové kladou do šestého nebo začátku sedmého století, ale pro toto stáří nejsou bezpečné důkazy. Přečetné verše byly složeny později a nevíme, jak původně zněly. Jedni odborníci tvrdí, že je složili křesťané, jiní je označují za pohanské. Jsou­‑li původní, prokazují svým slohem i obsahem, že vrstevníci jejich skladatelů se společenskými způsoby a náboženskými představami hrubě nelišili od nynějších Arabů, kočovníků pouště. Muslimští spisovatelé nazývají období před Muhammadem džáhilíja, což mnozí překládají a vykládají pojmem barbarství. Nynější Arabové říkají džáhil mladíku, který se honosí prvním chmýřím. Není už hoch a není ještě muž. Bývá umíněný, neurvalý, ukvapený, ale v jádru dobrý.13 Chyby a nepravosti, jež přísní muslimové přičítají Arabům v džáhilíji, mají bezmála všichni nynější kočovníci,14 a přece nejsou ani barbaři, ani po‑ hané. Žijí jako jejich pradávní předkové a nedbají přikázání svého prorockého krajana Muhammada. Přírodní životní podmínky jejich prostředí jsou silnější než jeho učení. Arabská společnost nespočívá na rodině, nýbrž na příbuzenstvu.15 Do příbuzenstva náležejí potomci společného praděda po vlastníky neboli druhé bratrance.16 Příbuzen‑ stvo chrání své členy a pyká za jejich viny. Příbuzenstva se sdružují v čeledi, čeledi v kmeny.17 Příbuzenstvo, čeleď a kmen vede náčelník obecným souhlasem vybíraný z určitého rodu, ve kterém je tato hodnost dědičná. Náčelník dbá rady stařešin a řídí se 13

14 15 16

17

Slovo „džáhil“ má podle arabistů ve spisovné arabštině význam „neznalý“, „ignorant“, „nevzdě‑ lanec“, „hlupák“ apod. Jak připomínal již významný maďarský zakladatel vědecké islamolo‑ gie Ignác Goldziher (1850—1921), tento výraz se používal rovněž ve smyslu „hrubý“ či „neo‑ tesaný“, jako jistý beduínský protipól zjemnělých způsobů městských usedlíků. Musil na tom‑ to místě uvedl, že v době svých cest zaznamenal u Arabů (čímž zřejmě myslel beduíny) použití tohoto slova v poněkud posunutém smyslu, a to vlastně ve významu „pubescent“. Je ovšem zají‑ mavé, že v irácké hovorové arabštině, se kterou Musil při svých cestách také přišel do styku, do‑ šlo u tohoto slova k odlišnému posunu, neboť se tehdy používalo (a dodnes používá) ve význa‑ mu „(malé) dítě“, tj. dítě předškolního věku, které ještě příliš nechápe svět, a je tudíž „ignorant“. Toto Musilovo tvrzení se vztahuje k době jeho výprav na Blízký východ, tj. k přelomu 19. a 20. sto‑ letí. Srov. MUSIL, Alois. Poušť a oasa…, cit. dílo, s. 39—40. Používání výrazu „vlastník“ pro druhé bratrance (tedy tzv. bratrance z „druhého kolena“) uvá‑ děl etnograf František Bartoš (1837—1906) pro Hanou, kam je zahrnován Musilův rodný Rychtářov, a západní Moravu (srov. UTĚŠENÝ, Slavomír. Vlastníci, vlastňáci, vlastňata. Naše řeč, 1980, roč. LXIII, s. 55—56). Alois Musil byl druhým bratrancem, tedy „vlastníkem“ vý‑ znamného rakouského spisovatele Roberta Musila (1880—1942). Musilem použitá terminologie sice již v některých momentech neodpovídá odborné literatu‑ ře v dnešní češtině, avšak pro autentičnost je v této edici zachována. Zde uvedenému výrazu „příbuzenstvo“ zřejmě odpovídá výraz „rod“ či „pokrevní příbuzní“, místo výrazu „čeleď“ by se dnes použilo slovo „klan“ atd. Podrobněji viz např. GOMBÁR, Eduard. Kmeny a klany v arab‑ ské politice. Praha: Karolinum, 2004, s. 19—20.

83

ze světa islámu.indd 83

14.01.15 16:15

prostředí

Pradleny na Tigridu, asi 1910—1917, Mosul, Irák; PNP-AM, 2-B/166/4/131

veřejným míněním. Svrchovanou moc v kmeni vykonává náčelník jako vrchní válečný velitel potud, pokud není mír obnoven. Nevyzná­‑li se ve válečných záležitostech, ustu‑ puje osvědčenému hrdinovi, jenž nejednou zbaví neschopného náčelníka jeho hodnosti, a kmen dostane nový vládnoucí rod. Kmeny náležejí k příbuzným skupinám, jež tře‑ baže bydlely a tábořily daleko, přece věří, že jsou téže krve. Vědomí pospolitosti tako‑ vých skupin se udržuje a brzdí pojem národa a vlasti. Během vzniku a vzestupu islámu se mluvilo a psalo o skupině severoarabské a ji‑ hoarabské. Severoarabskou vedli Qurajšovci, z nichž se narodil Muhammad; jihoarab‑ skou jeho pomocníci, ansár, z Jathribu neboli Medíny.18 Je velice podobné pravdě, že já‑ drem jihoarabské skupiny byli potomci posádek, které vládci jihozápadní Arábie vložili do význačných obchodních přístavů a stanic. Zachovali si vzpomínku na svůj někdejší vliv, proto se vyvyšovali nad skupinu severoarabskou, domorodou. Že byli obyvatelé Medíny uznáni za členy skupiny jihoarabské, svědčí, že Medína jindy měla mnohem větší význam než Mekka, což ostatně plyne z úrodnosti medínského okolí.

18

Jathrib byl přejmenován na Madínat an­‑nabí, Město Prorokovo, česky se běžně přepisuje jako Medína.

84

ze světa islámu.indd 84

14.01.15 16:15

země a lidé

Jihoarabské posádky byly prvotně příbuzenstva nebo čeledi. Bylo jich málo. Pří‑ znily se pokrevně se sousedními domorodci, přibíraly jejich příbuzenstva a čeledi a rostly ve kmeny. Tento postup se urychloval za vzniku islámu, kdy soukmenov‑ cům a pomocníkům Muhammadovým, jakož i jejich příbuzným kynul bohatý podíl na kořisti, státní podpory a daňové úlevy. Rozvratem ústřední vlády ubývalo výhod, příslušnost k té nebo oné skupině pozbývala opravdového významu u kmenů a čeledí roztroušených od Atlantského oceánu na čínské pomezí a v severní Arábii panovaly domácí skupiny ʿAniza a Šammar, ʿAniza jako severoarabská, Šammar jihoarabská. Kmeny ʿAniza táboří a bydlí od Perského zálivu po Aleppo, Šammar od Rudého moře nad Mosul snad od úsvitu arabských dějin. Sídliště a tábořiště zůstala; názvy čeledí se změnily.19 Členové skupin ʿAniza a Šammar se pokládají za urozené a odlučují se od kmenů třetí skupiny, Hutajm, kterými opovrhují a mezi sebe je nepřijmou. Členové téže sku‑ piny si říkají bratranci, a třebaže se vzájemně škorpí, pomáhají si proti členům druhé

19

Přehled o současných arabských kmenech a klanech poskytuje např. výše zmíněná publikace E. Gombára Kmeny a klany v arabské politice.

85

ze světa islámu.indd 85

14.01.15 16:15

prostředí

Čerpání vody ze studny v poušti, mezi 1896—1902; MV-AM, H 19536/8/37

skupiny. Pokrevně se nejraději přízní příbuzenstva a čeledi stejné skupiny. Neschvalují sňatky s příslušníky druhé, rovněž urozené čeledi a úzkostlivě se vyhýbají opovržené skupině Hutajmů. Kočovníci pouště neuznávají usedlíky, zvláště obchodníky, za rovné a urozené, ne‑ boť jim vytýkají, že jsou míšenci rozmanitého původu nejen po otci, nýbrž i po matce. Příslušnost se dědí po otci. Žena, matka, nikdy nezapadne do příbuzenstva svého muže a svých dětí. Zůstává v příbuzenstvu svého otce a svých bratří. Ti se jí honosí a za ni pykají. V nejstarších dobách si kočovníci a usedlíci bedlivě všímali přírody a dělili rok na období suché a deštivé. Muslimský rok má dvanáct měsíců, ale měsíčních, je proto prů‑ měrně o jedenáct dní kratší než náš sluneční, a nový rok, a tudíž každý měsíc začíná o je‑ denáct dní dříve, takže proběhne za třiatřicet let všemi ročními obdobími. Kočovníkům pouště je měsíční rok neznámý; jejich je pevný, sluneční. Začíná prvním deštěm, tedy v říjnu, a neskládá se z dvanácti měsíců, nýbrž ze dvou období, suchého a deštivého.20

20

Následující pasáž je prakticky beze změny převzatou podkapitolou „Voda podmínkou výži‑ vy“ z knihy MUSIL, Alois. V posvátném Hedžázu. Praha: Novina, 1929, s. 176—178. K podnebí srov. TÝŽ. Poušť a oasa…, cit. dílo, s. 28—30.

86

ze světa islámu.indd 86

14.01.15 16:15

země a lidé

Beduíni na velbloudech, mezi 1896—1902; MV-AM, H 19536/7/35

Deštivé období trvá od října do dubna. Ale i když prší, nebývá déšť všude stejně vydatný. V některém kraji jenom šplíchne, v jiném jsou kratší nebo delší přeháňky; leda jednou za čtyři nebo za pět let spadne v témže kraji tolik deště, že v něm vykvetou a uzrají jednoleté i vytrvalé byliny a poskytují vydatnou pastvu. Z řečeného je patrno, že se v Arábii člověk nemůže usadit, kde by chtěl, a že tam nejsou pole a luka přinášející užitek každého roku. Pouze v kotlinách, do nichž stéká dešťová voda zdaleka, si může člověk opatřovat stravu po celý rok, může tam vytrvale bydlet. Voda valící se po vydatných deštích vy‑ schlými řečišti vymílá půdu, ukládá nános v kotlině, proniká jí až na skalnatý spodek a živí rybníky a bažiny. Vláha chráněná vysokou vrstvou naplaveniny před horkým sluncem se udržuje trvale a daří se [pěstovat] datlové palmy, pomeranče, smokvoně,21 marhaníky22 a roztodivnou zeleninu, mnohdy též obilí. Člověk si vystaví kamenný dům

21 22

V dnešní češtině bychom spíše použili výraz „fíkovník“, tj. strom mající plody fíky (bot. Ficus carica). V dnešní češtině bychom spíše použili výraz „granátovník“, tj. strom mající plody granátová jablka (bot. Punica granatum).

87

ze světa islámu.indd 87

14.01.15 16:15

prostředí

a se svými druhy si založí osadu, oázu. Jenže takových oáz je v Arábii málo a život v nich není nijak snadný. Mezi jednotlivými oázami se prostírají širé kraje, v nichž není políčka, zahrady, a tedy ani domku. Kde jsou studnice četnější, pasou své kozy a ovce šuájové čili ovčá‑ ci.23 Kde je studnic málo, kočují chovatelé velbloudů, kterým se říká ve vnitřní poušti ­beduové.24 Obojí bydlí pod stany utkanými z černé kozí srsti, které přenášejí z kraje do kraje podle toho, kde napršelo.25

Náboženské představy Všichni obyvatelé Arábie,26 usedlíci i kočovníci, věří v Alláha, jak říkají jedinému Bohu. Neradi o něm hovoří. Dalo mně hodně práce, abych vyzvěděl, jak si Boha představují, jak ho uctívají a co od něho očekávají. Mnoho mně nepověděli ani moji nejlepší přátelé. I na těch jsem mohl vyzvídat jenom za vhodných okolností, které byly řídké. Jednou jsme se obdivovali v pískové poušti an­‑Nafúd překrásnému východu slunce. Bylo po dešti. Narůžovělý písek se leskl, jako by byl uměle urovnán. Keře gaza27 svítily mladičkou zelení, modroučká obloha byla čistě umyta, ptáčci zpívali a dlouhé, teninké paprsky mladého slunce nás něžně objímaly, ba líbaly. Bylo mi jako v chrámu, v němž hlaholilo ze srdcí vděčného lidu „Bože, chválíme Tebe“! Můj druh Názil asi cítil podobně, neboť šeptal: „Alláhu akbar, veliký jsi, Bože; Alláhu akbar, veliký jsi, Bože.“28

23

24

25 26 27

28

Musilem uvedený přepis arabského výrazu je velmi nepřesný, správně by mělo být „šáwíja“, tj. pastevecké kmeny chovající ovce a kozy, srov. též GOMBÁR, Eduard. Kmeny a klany v arabské politice, cit. dílo, s. 16. Musilem dále v této práci hojně používaný výraz „beduové“ je nevhodnou kombinací arabské‑ ho slova „badw“ ve významu „kočovníci“, „beduíni“ atd. (navíc v nepřesném přepisu) a čes‑ kého tvaru plurálu (přičemž je nutno podotknout, že arabský výraz sám o sobě se použí‑ vá k označení většího množství osob stejného druhu, jeden kočovník se řekne „badawí“). Pro tento Musilův tvar by dnešní čeština běžně použila výraz „beduíni“. Pro autentičnost je tento podivný výraz v práci dále zachován. Sluší se však pro větší přesnost poznamenat, že dnešní čtenář si Musilův výraz může převádět do spojení „původní beduíni“, a to ve smyslu odlišení „pravých“ velbloudářských kmenů (tzv. asíl badw) od (polo)kočovníků chovajících ovce a kozy (tzv. šáwíja), kteří jsou však také chápáni jako beduíni (byť „nižší“ kategorie než velbloudáři) a označováni slovem „badw“ (srov. GOMBÁR, Eduard. Kmeny a klany v arabské politice, cit. dílo, s. 15—16). Srov. MUSIL, Alois. V biblickém ráji. Praha: Novina, 1930, s. 24—28. Následující pasáž je prakticky beze změny převzatou podkapitolou „Odkud víš, že je Bůh?“ z knihy MUSIL, Alois. V posvátném Hedžázu, cit. dílo, s. 178—179. Míněn je pravděpodobně „saksaul bílý“ (bot. Haloxylon persicum), ar. „ghadá“. Srov. AL­‑KHA­ LI­FAH, Nasser S. — SHANAVASKHAN, Assnar E. On the distribution, status and phenolo‑ gy of Ghada (Haloxylon persicum Bunge) in the Arabian Peninsula. Tropical Ecology, 2007, roč. 48, č. 1, s. 51—60. Název je z arabštiny různými autory přepisován v různých tvarech: ghada, ghadha, gada, gadha, raza… Spojení „Alláhu akbar“ se obvykle do češtiny překládá jako „Bůh je převeliký“, arabský tvar „ak­bar“ je totiž zároveň druhým a třetím stupněm přídavného jména „kabír“, které má význam „velký“, „veliký“ atd.

88

ze světa islámu.indd 88

14.01.15 16:15

Muslimové a křesťanství

Muslim, i vzdělaný, je přesvědčen, že křesťan islám nechápe a nikdy nepochopí. Nese‑ tkal jsem se s muslimem, vykladače a učitele zákona nevyjímaje, který měl, třeba po‑ vrchní, ale správnou představu o křesťanství. Ani se o to nepokoušejí ze strachu, aby nepodryli svou víru. Bezděky napodobují svého Proroka. Muhammad učil, že Bůh posílal proroky, z nichž Abraham, Mojžíš, David a Ježíš písmem zaznamenali zjevené pravdy. Své knihy odevzdali těm, kdo jim uvěřili, a ti se v Koránu nazývají lidé knihy nebo lidé správně vedení. Není pochyb, že Muhammad nečetl ani jedinou knihu Starého nebo Nového zákona. Naslouchával náboženským po‑ vídkám, legendám a sem tam zachytil při bohoslužbách některý verš zpěvu, žalmu, Písma svatého. Tyto úryvky si po svém šířil a z nich budoval zjevení o prorocích a ná‑ boženských pravdách. V Koránu vkládá Ježíši slova: „Synové Izraelští, já zajisté jsem apoštolem Božím k vám. Potvrzuji, co přede mnou bylo dáno ze zákona, a zvěstuji vám příchod proroka, který přijde po mně, jehož jméno bude Ahmad.“265 Je to obdoba nebo aspoň přímá narážka na zaslíbený příchod utěšitele, ducha pravdy, avšak není jasné, proč Muhammad nazval tohoto zaslíbeného proroka Ahmad, a nikoliv Muhammad, třebaže jsou si obě jména významem velice blízká. Zpočátku se Muhammad dovolával svědectví židů a křesťanů o pravdě svého poslání a učení. Byl přesvědčen, že co je psáno v bibli, úplně souhlasí s jeho zjevením. Když tomu židovští a křesťanští sousedé odporovali, obviňoval je, že schválně překrucují zjevená slova a vydávají za obsah Písma svatého rčení, která v nich nejsou. Nikdy nezkoumal skutečný obsah bible a po nějaké době utěšoval věřící, aby nedbali ani na židovské, ani na křesťanské knihy, poněvadž je nepotřebují, neboť jim Bůh zjevil čistou pravdu v Koránu. Věřící se řídili Muhammadovými slovy, avšak po jeho smrti pocítili, že je nezbytné, aby poznali život a skutky jednotlivých proroků zaznamenaných v Koránu. Nahlédli do Písma svatého a našli v něm zcela jiná rčení. Jak je to možné? Prorok tvrdil, že křesťané pouze překrucují jednotlivá slova nebo věty napsané pravdy, ale oni tuto pravdu v bibli nenašli. Dotazovali se novověrců, křesťanů, kteří přestoupili k islámu. Vysvětlili jim, oč jde, poučili je o svých nesnázích a novověrci pochopili, že by ztratili jejich dobrou vůli, kdyby odporovali jejich domněnkám. Přijali je za své a líčili jim obsah bible ve shodě

265 Súra

Sevřený šik, srov. v překladu Ivana Hrbka (2000): „Dítka Izraele, já jsem vskutku poslem Božím k vám, potvrzujícím pravdivost toho, co bylo přede mnou sesláno z Tóry, a oznamujícím vám radostnou zvěst o poslu, jenž přijde po mně a jehož jméno Ahmad bude“ (61:6). Srov. výše pozn. 71.

217

ze světa islámu.indd 217

14.01.15 16:16

muslimové a křesťanst ví

Samostatně stojící minaret ve čtvrti Súq al-Ghazl (vlevo) a katolický kostel (vpravo), asi 1910—1917, Bagdád, Irák; PNP-AM, 2-B/166/3/64

s povídkami v Koránu. Starověrci měli větší důvěru k odpadlíkům než ke křesťanům, kteří setrvali při své víře. Zajímavé je, že sami vykladači a učitelé zákona nejednou svědčili, že četli bibli, a uváděli zaručené příklady jejího obsahu; s odkazem na evangelia tvrdili, že osmdesát mezků neslo klíče pokladnice Qárúnovy, biblického Kóracha,266 třebaže žádný klíč ne‑ byl delší než prst a každý klíč otvíral zvláštní poklad. Al­‑Ghazzálí, největší muslimský bohovědec, píše: „Mojžíš praví v zákoně: ,Roztrhněte svá srdce, nikoliv své šaty,‘“267

266

Lévijec Kórach stál v čele vzpoury proti Mojžíšovi (Nu 16). V Koránu je Qárún zmíněn v súře Příběh: „Qárún byl jedním z lidu Mojžíšova, avšak vzpurně jednal s nimi, neboť jsme mu to‑ lik pokladů dali, že klíče jeho těžké byly i pro houf lidí plných síly“ (28:76). Jeho konec připo‑ míná biblické podání: „A dali jsme pohltit zemí Qárúna i jeho dům…“ (28:81). Qárún je ovšem i arabská verze jména legendárně bohatého a poklady oplývajícího lýdského krále Kroisa. Od‑ tud možná pocházejí zmínky o Qárúnových pokladech v islámu, které nemají zdroj v židovsko­ ‑křesťanské tradici. Ke stejnému názoru došel již významný americký orientalista Duncan Black MacDonald (1863—1943), viz níže pozn. 268. 267 Nejde o výrok Mojžíšův, ale starozákonního proroka Joela: „Roztrhněte svá srdce, ne oděv…“ (Jl 2,13).

218

ze světa islámu.indd 218

14.01.15 16:16

a křesťané a muslimové aby marně hledali tuto větu v některé z pěti knih Mojžíšových. Jinde vykládá: „Mojžíš měl vrstevníka, černého otce Barcha. Když v zemi synů Izrael‑ ských po sedm let nepršelo, vybídl Bůh Mojžíše, aby poprosil Barcha za přímluvu o déšť. Bůh vyhověl a ihned se dalo do deště. Později vysvětloval Bůh Mojžíšovi: ,Vždycky spl‑ ním, oč mne Barch požádá. Vždyť on mne rozesměje třikrát denně.‘“268 Žili a žijí vykla‑ dači zákona, kteří tvrdili a tvrdí, že znají Mojžíšův zákon a evangelia nazpaměť, a přece je nikdy nečetli. V novověku, zvláště v devatenáctém a dvacátém století, se ʿulamá’ dovolávali spisů křesťanských mnichů, kteří odpadli a hanobili pravou víru, jakož i evropských a ame‑ rických nevěrců, kteří tupí Písmo svaté, vytýkají, že si odporuje, a líčí nestoudnosti a příběhy, které nelze připisovat Bohu. Takové knihy překládají s velkou radostí a bu‑ dují na jejich obsahu nauku, že nynější křesťané mají zcela jiné Písmo svaté, než které měli Prorokovi vrstevníci a kterého se Prorok dovolával. V Koránu jsou přečetné zmínky o Kristu, avšak je hodně nesnadné sestavit je v pří‑ slušný obraz. Hadíth je mnohdy potvrzuje, jindy jim odporuje a vykladači jsou plni rozporů. Podle Muhammadova názoru byl Ježíš úplně odlišný od ostatních lidí. Narodil se z Panny Marie a byl počat bez otce přímo z Boha jeho poslem andělem Gabrielem. Ležel ještě v kolébce a již hlásal zjevenou moudrost. Žádný z proroků nevykonal tolik a tak velkých zázraků jako on.269 Obecná je víra, že na jeho slovo vstanou mrtví. Islám je přesvědčen, že Ježíš je jediný z proroků, který nepoznal hřích, neboť se nedopustil naprosto žádného. Korán ho nazývá Duchem Božím, Slovem Alláhovým, Slovem pochá‑ zejícím z Alláha.270 Nemohl zemřít na kříži a také neumřel, neboť židé ukřižovali ně‑

268

Pasáž o Qárúnovi i tuto Musil cituje z díla MACDONALD, Duncan Black. Aspects of Islam. New York: The MacMillan Company, 1911, s. 225n. a 228n. Ani MacDonald blíže neupřesňuje od‑ kaz na al­‑Ghazzálího. 269 Súra Prostřený stůl, srov. v překladu Ivana Hrbka (2000): „Ježíši, synu Mariin, pomni milos‑ ti Mé […] když podpořil jsem tě duchem svatým a hovořils s lidmi v kolébce i jako dospělý; […] a když vytvořils z hlíny podoby ptáků z dovolení Mého a dýchls na ně a staly se ptáky skuteč‑ nými z dovolení Mého; a když uzdravils slepého a malomocného z dovolení Mého a dals vstát mrtvým z hrobů […] A odehnal jsem od tebe dítka Izraele, když přišels k nim s důkazy jas‑ nými a když řekli ti z nich, kdož neuvěřili: Tohle není leč kouzelnictví zjevné!“ (5:109n.). — Jde o kombinaci informací o Ježíšových zázracích obsažených v kanonických i apokryfních evangeliích. K oživlým ptákům z hlíny viz Pseudo­‑Tomášovo evangelium dětství a Pseudo­ ‑Matoušovo evangelium in: DUS, Jan A. — POKORNÝ, Petr. Neznámá evangelia. Novozákonní apokryfy I. Praha: Vyšehrad, 2001, s. 275n. a 305. 270 Súra Ženy, srov. v překladu Ivana Hrbka (2000): „Nepřehánějte v náboženství svém a mluv‑ te o Bohu jedině pravdu! Vskutku Mesiáš Ježíš, syn Mariin, je pouze poslem Božím a slovem Jeho, které vložil do Marie, a duchem z něho vycházejícím. A věřte v Boha a posly Jeho a ne‑ říkejte: ,Trojice!‘“ (4:169). Podle Hrbkových poznámek (2000, s. 757) jsou verše klíčové k po‑ chopení muslimského postoje ke křesťanskému trojičnímu dogmatu: „…podle Koránu ovšem tvoří trojici Bůh, Ježíš a Marie; srov. 5:116.“ „Toto učení [že Trojici tvoří Bůh, Ježíš a Marie — pozn. ed.] vyznávaly některé křesťanské sekty (např. korydiánci) a Muhammad je pak omy‑ lem považoval za obecně křesťanské“ (tamtéž, s. 779). — Korydiánci byla mariánská sekta v Arábii, která Marii prokazovala božskou úctu. Slavili svátost na způsob večeře Páně, kdy se pojídal speciální koláč.

219

ze světa islámu.indd 219

14.01.15 16:16

muslimové a křesťanst ví

koho jiného, jemu podobného.271 Bůh se dotkl Ježíše, že zahynul, avšak ihned ho vzkřísil a vzal do nebe, odkud sestoupí, až se přiblíží poslední den, a bude vládnout celému světu čtyřicet pět let. Není obecný souhlas, že by Ježíš předsedal poslednímu soudu. Bůh sám bude soudit.

271 Súra Ženy, srov. v překladu Ivana Hrbka (2000): „,Věru jsme zabili Mesiáše Ježíše, syna Marii‑

na, posla Božího!‘ Však nikoliv, oni jej nezabili ani neukřižovali, ale jen se jim tak zdálo. […] a nezabili jej určitě, naopak Bůh jej k sobě pozdvihl, neboť Bůh je mocný, moudrý“ (4:156). Trest smrti ukřižováním byl vynesen a vykonán Římany. — Srov. Hrbkovy poznámky k pře‑ kladu Koránu (2000, s. 756n.): „Slova ,ale jen se jim tak zdálo‘ (šubihha la­‑hum) jsou vágní a mohou být interpretována i jako ,byl jim napodoben pro ně‘; jiné výklady připouštějí: ,ale jen se jim zdálo, že byl ukřižován‘, ,jen se jim zdálo, že zabili Ježíše‘ anebo ,jen se jim zdálo, že je to on (Ježíš).‘ O interpretaci těchto slov existuje rozsáhlá literatura […], ale k jednotné‑ mu názoru se nedospělo.“ — Přesvědčení, že na kříži nezemřel Ježíš z Nazareta, bylo inspiro‑ váno naukou gnostických proudů v křesťanství. Pro dualistický gnosticismus byla smrt a utr‑ pení výsledkem působení zlého principu, a nemohla tak být cestou ke spáse, kterou mělo být vysvobození z hmoty. Gnostici přejímali doketistický názor, že Ježíš měl jen nehmotné, zdán‑ livé tělo (řec. dokeó = zdání). Podobně gnostická apokalypsa objevená v Nag Hammádí, Zje‑ vení Petrovo (NHC VII/3), uvádí Petrovo vidění: „Spasitel mi řekl: ,Ten, kterého vidíš veselé‑ ho a smějícího se vedle dřeva, to je živý Ježíš. Ale ten, do jehož rukou a nohou zatloukají hřeby, to je jeho tělesné tělo, zástupná část. Ničí tedy jen to, co vzniklo podle jeho obrazu. Jen se podí‑ vej na něj a na mě!‘“ (DUS, Jan A. Proroctví a apokalypsy. Novozákonní apokryfy III. Praha: Vyše‑ hrad, 2007, s. 496n.). Případně apokryfní Skutky Janovy: „…nejsem tím na kříži. Byl jsem po‑ kládán za toho, jímž nejsem […] Co o mně budou říkat, je nízké a mne nedůstojné. Nic z toho, co budou o mně mluvit, jsem nezažil […] Slyšíš, že jsem byl proboden, a neutržil jsem ránu, že jsem byl pověšen, a nebyl jsem pověšen, že ze mne tekla krev, ale netekla, prostě že to, co oni o mně říkají, se nestalo“ (DUS, Jan A. Příběhy apoštolů. Novozákonní apokryfy II. Praha: Vyše‑ hrad, 2003, s. 306n.). Významný gnostik 2. století Basileidés tvrdil, že ukřižován nebyl Ježíš, ale Šimon z Kyrény, který nenápadně zaujal jeho místo.

220

ze světa islámu.indd 220

14.01.15 16:16

Užil jsem spisů736

ʿAbduh, šejch Muhammad. Rissalat al Tawhid: Exposé de la Religion musulmane, traduite de l’Arabe avec une introduction sur la vie et les idées du Cheikh Mohammed Abdou, par Bernard Michel et le Cheikh Moustapha Abdel Razik, Paris 1925. ʿAbdulláh, šejch (plným jménem aš­‑Šajch ʿAbdulláh ibn aš­‑Šajch Murtadá al­‑Chawábí al­‑Ismáʿílí). Ath­‑thimár aš­‑šahíja fí ta’rích al­‑ismáʿílíja, Bajrút 1919. ʿAbdulláh, ibn Muhammad (plným jménem ʿAbdulláh ibn Muhammad ibn ʿAbdulwah­háb). Fath makka al­‑muhtarama, ruk., British Museum, Or. 6631. Anglický pře‑ klad od J. O’Kinealy pod názvem Translation of an Arabic Pamphlet on the His‑ tory and Doctrines of the Wahhabis, Written by ʿAbdullah, Grandson of ʿAbdul Wahhab, the Founder of the Wahhabis v Journal of the Asiatic Society of Bengal, sv. 43, díl 1, Calcutta 1874, s. 68—82. ʿAbdurráziq, šejch ʿAlí. Al­‑islám wa usúl al­‑hukm. Bahth fí al­‑chiláfa wa al­‑hukúma fí al­‑islám. Misr 1344 A. H. — 1925 A. D., přel. Léon Bercher: L’Islam et les bases du pouvoir. Extrail de la Revue des études islamiques, Paris 1933 a 1934. Abí Rášid, Hanná. Džabal ad­‑durúz, al­‑Qáhira 1925. Abú al­‑Faradž (plným jménem Abú al­‑Faradž ʿAlí ibn al­‑Husajn al­‑Isfahání). Kitáb al­‑ag­ hání, 20 sv., Búláq (al­‑Qáhira) 1285 A. H. (1868—1869 A. D.); vyd. R. E. Brünnow pod názvem The twenty­‑first volume of the Kitâb al­‑Aghânî, Leiden 1888; vyd. Ig­na­zio Guidi pod názvem Tables alphabétiques, 2 sv., Leiden 1895—1900. Abú Júsuf (plným jménem Abú Júsuf Jaʿqúb ibn Ibráhím ibn Habíb al­‑Ansárí). Kitáb al­‑charádž, al­‑Qáhira 1302 A. H. (1884—1885 A. D.).

736

Název „Užil jsem spisů“ byl použit v celé melantrišské sérii. Jako pro Musila typický byl v naší edici ponechán záměrně, přes svou archaičnost. Musil výslovně protestoval proti navrhova‑ nému nadpisu „Literatura“. V dopise J. Hertlovi z 24. června 1934 uvedl: „Název Literatu‑ ra jsem změnil na Použil jsem spisů, poněvadž uvádím pouze knihy, kterých jsem upotřebil, a nikoliv co kdo o té neb oné zemi napsal. Nemohu za pramen použíti výmyslů nebo snůšky knih druhého řádu.“ PNP­‑Melantrich, korespondence s A. Musilem. — Stejně tak samotný přehled literatury byl ponechán v duchu autorova zpracování, přestože neodpovídá dnešním normám. Prošel však stejným typem úprav jako vlastní text práce, zejména v případě tran‑ skripce z arabštiny. V některých případech tak došlo ke změně zařazení pod jiné písmeno. — Mnoho děl bylo v internetové éře zdigitalizováno a jsou dostupná online. Musilem uváděné pramenné materiály (rukopisy uložené v Britském muzeu) nebylo možné dohledat a ověřit. Nejasná místa byla doplněna zpřesňujícími údaji (plná jména arabských autorů či současné názvy míst vydání).

368

ze světa islámu.indd 368

14.01.15 16:16

Abú Šáma (plným jménem Šihábuddín Abú al­‑Qásim ʿAbdurrahmán ibn Ismáʿíl al­‑Ma­q­disí Abú Šáma). Kitáb ar­‑rawdatajn fí achbár ad­‑dawlatajn, al­‑Qáhira 1287—1288 A. H. (1869—1872 A. D.); též vydal a přeložil Ch. A. C. Barbier de Meynard v Re‑ cueil des historiens des croisades, Historiens orientaux, sv. 4 a 5, Paris 1898—1906. Abú Šudžáʿ (plným jménem Abú Šudžáʿ Ahmad ibn al­‑Husajn al­‑Isfahání). Précis de jurisprudence musulmane selon le rite Châfeite par Abou Chodjâ’. Publication du texte arabe avec traductions et annotations par S. Keijzer, Leiden 1859. Adams, Charles C. Islam and Modernism in Egypt. A Study of Modern Reform Movement Inaugurated by Muhammad ʿAbduh, London 1933. Un Africain. Manuel de Politique musulmane, 2. vyd., Paris 1925. L’Afrique française. Bulletin mensuel du Comité de l’Afrique française, du Comité du Maroc, du Comité Algérie­‑Tunisie­‑Maroc et du Comité du Transsaharien, Paris 1891nn. Aga Khan. Životopis: H. H. Aga Khan. A Sketch of His Life and Career, Madras 1916. Ahmad Chán. Životopis jeho a jiných: Sir Syed Ahmed Khan. Rahimtulla Mahomed, Sayani Badruddin Tyabji. The Rt. Hon. Syed Amir Ali, Madras 1914. Ahmedzeki, Validi. Die gegenwärtige Lage der Mohammedaner Russlands, Budapest 1930. Ahrens, Karl. Muhammed als Religionsstifter (Abhandlungen für die Kunde des Morgen‑ landes, hrsg. von der Deutschen Morgenländischen Gesellschaft, sv. 19, č. 4), ­Leipzig 1935. Ahúdáma (též Áhúdíma či Achúdhimma), Már (svatý). Histoire, vyd. a franc. přeložil F. Nau pod názvem Histoire d’Ahoudemmeh v Patrologia orientalis, sv. 3, č. 1, Paris 1905, s. 7—51. al­‑Achtal (plným jménem Abú Málik Ghijáth ibn Ghawth at­‑Taghlibí al­‑Achtal). Díwán, vyd. A. Salhani pod názvem Dîwân al­‑Ahtal, texte arabe publié pour la pre‑ mière fois d’après le manuscript de St. Pétersbourg et anotté par le P. A. Salhani S. J., Beyrouth 1891—1892. Aïni, Mehmmed Ali. Abd­‑al­‑Kâdir Guilânî, un grand saint de l’Islam 1077—1166, en colla‑ boration avec F. J. Simore­‑Munir, Paris 1938. Ali Mohammed, dit le Bab, Seyyed. Le Béyan persan. Traduit du Persan par A. L. M. Ni‑ colas, 3 sv., Paris 1913—1914. Ali, Syed Mujtaba. The Origin of the Khojahs and their Religious Life Today (Untersu‑ chungen zur allgemeinen Religionsgeschichte, sv. 8), Bonn 1936. al­‑Álúsí, Mahmúd Šukrí. Tárích nadžd, s dodatky od Sulajmána ibn Sahmán, vyd. Mu­ hammad Bahdžat al­‑Atharí, 2. vyd., al­‑Qáhira 1347 A. H. (1928—1929 A. D.). Ameer Ali, Syed. The spirit of Islâm; a history of the evolution and ideals of Islam. With a Life of the Prophet. New and Revised Edition, London 1922. Amin, Ahmad. Duha al­‑Islam. Part. 1. The Schisms and Sects, Cairo 1936. Andrae, Tor. Der Ursprung des Islams und das Christentum, Uppsala 1926. André, Pierre J.: L’Islam et les Races, 2 sv., Paris 1922. L’Islam noir. Contribution à l’étude des confréries religieuses islamiques en Afrique Oc‑ cidentale, suivi d’Une étude sur l’Islam au Dahomey, Paris 1924. Andréa, Charles. La Révolte druze et L’insurrection de Damas 1925—1926, Paris 1937. Andrew, G. Findlay. The Crescent in North­‑West China, London 1921. [Anonymous]. Kitáb al­‑ghazawát, ruk., British Museum, Add. 23, 345.

369

ze světa islámu.indd 369

14.01.15 16:16

užil jsem spisů

[Anonymous.] Risálat baʿthat al­‑ichá’ al­‑islámíja as­‑síníja ilá al­‑ʿálam al­‑islámí wa al­‑muslimín fí as­‑sín, al­‑Qáhira 1938. Arminjon, Pierre. L’Enseignement, la Doctrine et la Vie dans les Universités musulmanes d’Egypte, Paris 1907. Armstrong, Harold C. Lord of Arabia. An Intimate Study of a King, London 1934. Arnold, Thomas W.: The Caliphate, Oxford 1924. The Preaching of Islam. A History of the Propagation of the Muslim Faith, 2. vyd., London 1913. L’Asie française. Bulletin mensuel du Comité de l’Asie française, Paris 1901nn. Azizul Huque, Muhammed. History and Problems of Moslem Education in Bengal, Cal‑ cutta 1917. Bahá’ulláh a ʿAbdulbahá’ (ʿAbbás Efendi): Bahá’í Scriptures. Selections from the Utterances of Bahá’u’lláh and ʿAbdu’l­‑Bahá, edi‑ ted by Horace Holley, 2. vyd., New York 1928. Life Eternal. Excerpts from the Writings of Bahá’u’lláh and ʿAbdu’l­‑Bahá, compiled by Mary Rumsey Movius, East Aurora, New York 1936. al­‑Bakrí (plným jménem Muhammad ibn Abí as­‑Surúr as­‑Siddíqí al­‑Bakrí). At­‑tuhfa al­‑bahíja fí tamalluk ál ʿuthmán ad­‑dijár al­‑misríja, ruk., Codex Vindobonen‑ sis, č. 925 (A. F. 283 [457]), National­‑Bibliothek, Wien. al­‑Baládhurí, Ahmad ibn Jahjá ibn Džábir. Kitáb futúh al­‑buldán, vyd. M. J. de Goeje pod názvem Liber expugnationis regionum, auctore Imámo Ahmed ibn Jahja ibn Djá‑ bir al­‑Beládsorí, Lugduni Batavorum (Leiden) 1866. Barhebraeus, Gregorius: Chronicon ecclesiasticum, vyd. J. B. Abbeloos a T. J. Lamy, 3 sv., Louvain (Leuven) 1872—1877. Chronicon syriacum, vyd. Paul Bedjan, Paris 1890. Bashir Ahmad, Mirza. The Chief Points of Difference between the Ahmadiyya Com‑ munity and the Orthodox Muslim v The Review of Religions, sv. 21, č. 10 a 11, Qa‑ dian, October—November 1922. Basset, René. Nusairis v Encyclopaedia of Religions and Ethics, sv. 9, Edinburgh 1917, s. 417—419. Becker, Carl Heinrich: Christentum und Islam (Religionsgeschichtliche Volks­‑bücher für die deutsche christliche Gegenwart, hrsg. von Fr. Michael Schiele, ř. 3, seš. 8), Tübingen 1907. Der Islam und die Kolonisierung Afrikas. Sonder­‑Abdruck aus Internationale Wo‑ chenschrift für Wissenschaft, Kunst und Technik, hrsg. von Paul Hinneberg, Berlin, den 19. Februar 1910. Deutschland und der Islam (Der Deutsche Krieg. Politische Flugschriften, hrsg. von Ernst Jäckh, seš. 3), Stuttgart 1914. Die Kanzel im Kultus des alten Islam (Sonderabdruck aus Orientalische Studien: Theodor Nöldeke zum siebzigsten Geburtstag (2. März 1906) gewidmet von Freunden und Schüllern und in ihrem Auftrag hrsg. von Carl Bezold), Gies‑ zen (Gießen) 1906.

370

ze světa islámu.indd 370

14.01.15 16:16

Islam v Die Religion in Geschichte und Gegenwart, hrsg. von Friedrich Michael Schiele und Leopold Zscharnack, sv. 3, Tübingen 1912, s. 706—745. Bell, Richard. The Origin of Islam in its Christian Environment, London 1926. Ben Chérif, Caïd. Aux Villes Saintes, Paris 1919. Bereketullah, Mohammed. Le Khalifat, Paris 1924. Berchem, Max van. La Propiété territoriale et l’Impot foncier sous les premiérs Cali‑ fes. Étude sur l’Impot du Kharag, Genève 1886. Bercher, Léon. Nouvelle Charte de l’Université d’Al­‑Azhar au Caire. Zvláštní otisk z Re‑ vue des Études islamiques, Paris 1931. Birge, John Kingsley. The Bektashi Order of Dervishes, London 1937. Blochet, Edgar: La Conquête des Etats Nestoriens de l’Asie Centrale par les Schiites. Les Influences chré‑ tienne et bouddhique dans le Dogme islamique, Paris 1926. Le messianisme dans l’orthodoxie musulmane, Paris 1905. Blumberger, John Theodor P. Le Communisme aux Indes Néerlandaises, Paris 1929. Blunt, Lady Anne. A Pilgrimage to Nejd, 2 sv., 2. vyd., London 1881. Bombay Government. Selections from the Records of the Bombay Government, New Se‑ ries, Bombay 1859nn. Bonet­‑Maury, Gaston. L’Islamisme et le Christianisme en Afrique, Paris 1906. Bourbon del Monte Santa Maria, Giuseppe. L’Islamismo e la Confraternita dei Senussi, 5. vyd., Città di Castello 1912. Bourne, W. Fitz G. Hindustani Musalmans and Musalmans of the Eastern Punjab. Compi‑ led under the Government of India, Calcutta 1914. Bouron, Narcisse. Les Druzes. Histoire du Liban et de la Montagne Haouranaise, 2. vyd., Paris 1930. Bousquet, Georges Henri: Introduction a l’Étude de l’Islam indonésien v Revue des Études islamiques, 1938, pp. 135—259. La Politique musulmane et coloniale des Pays­‑Bas (Centre d’Études de Politique étran­ gère. Collection du Monde islamique, sv. 2), Paris 1939. Brévié, Jean. Islamisme contre „Naturisme“ au Soudan français. Essai de Psychologie poli‑ tique coloniale, Paris 1923. British Government: Foreign Office. Mohammedan History (Handbooks prepared under the Direction of the Historical Section of the [British Government], č. 57), London 1920. Parliamentary Papers. Agreements with the Sultan of Nejd regarding certain questi‑ ons relating to the Nejd­‑Trans­‑Jordan and Nejd­‑Iraq frontiers. Cmd. 2566, Lon­ don 1925. Brockelmann, Carl: Der Islam von seinen Anfängen bis zur Gegenwart (Weltgeschichte. Die Entwick­ lung der Menschheit in Staat und Gesellschaft, in Kultur und Geistesleben, hrsg. von J. von Pflugk­‑Harttung, Geschichte des Orients), Berlin 1910. Geschichte der islamischen Völker und Staaten, Leiden 1939. Broomhall, Marshall. Islam in China. A Neglected Problem, London 1910.

371

ze světa islámu.indd 371

14.01.15 16:16

užil jsem spisů

Brown, John Porter. The Darvishes or Oriental Spiritualism. Edited, with an Introduction and Notes by Horace Arthur Rose, London 1927. Browne, Edward G.: Materials for the Study of the Bábí Religion. Compiled by [Edward G. Browne], Cam‑ bridge 1918. The Bábís of Persia. I. Sketch of their History and Personal Experiences amongst them. II. Their Literature and Doctrines (Journal of the Royal Asiatic Society, roč. 21), London 1889. The Persian Revolution 1905—1909, Cambridge 1910. The Religious Influence of Persia, a Paper read before the Persia Society on May 20, 1914 v The Persia Society. Lectures delivered to the Society 1913—14, Edinburgh b. d., s. 57—72. Brunel, René. Essai sur la Confrérie religieuse des Aïssaoua au Maroc, Paris 1926. Brünnow, Rudolf Ernst. Die Charidschiten unter den ersten Omayyaden. Ein Beitrag zur Geschichte des ersten islamischen Jahrhunderts, Leiden 1884. al­‑Bundárí (plným jménem al­‑Fath ibn ʿAlí ibn Muhammad al­‑Bundárí al­‑Isfahání). Tawárích ál saldžúq wa hádhá al­‑džuz’ muštamil ʿalá kitáb zubdat an­‑nusra wa nuchbat al­‑ʿusra min inšá’ al­‑imám ʿImáduddín Muhammad ibn Muhammad ibn Há‑ mid al­‑Isfahání, vyd. M. Th. Houtsma pod názvem Histoire des Seldjoucides de l’Irâq par al­‑Bondârî d’après Imâd ad­‑dîn al­‑Kâtib al­‑Isfahânî v Recueil de textes re‑ latifs à l’Histoire des Seldjoucides, sv. 2, Leiden 1889. Cabaton, Antoine: Java, Sumatra and the Other Islands of the Dutch East Indies, London 1911. Un Abrégé malais du Catéchisme musulman, T’oung­‑Pao, [Leiden] 1904. Caetani, Leone: Annali dell’Islam, 8 sv., Milan 1905—1918. La Fonction de l’Islam dans l’Evolution de la Civilisation (Extrait de Scientia, sv. 11, r. 6, 1912), XXIII­‑3, Bologna. Studi di storia Orientale, sv. 1 a 3, Milan 1911—1914. de Calassanti­‑Motylinski, Adolphe. Le Djebel Nefousa. Transcription, traduction française et notes avec une étude grámmaticale par A. de Calassanti­‑Motylinski (Publication de l’École des Léttres d’Alger. Bulletin de Correspondance africaine, sv. 22), 3 seš., Paris 1899.737 Carra de Vaux, Bernard. Les Penseurs de l’Islam, 5 sv., Paris 1921—1926. Casanova, Paul. Mohammed et la Fin du Monde. Étude critique sur l’Islam primitif, Paris 1911. Cash, William Wilson: Christendom and Islam. Their Contacts and Cultures down the Centuries, London 1937. The Expansion of Islam. An Arab Religion in the Non­‑Arab World, London 1928.

737

Musil jako autora práce uvedl „Shemmâkhî, Ibrâhîm ibn Sulejmân“, což je pravda jen částeč‑ ně, jelikož jde o komentovaný překlad z berberštiny do francouzštiny. Jméno autora je ve fran‑ couzském přepisu uvedeno jako Brahim ou Sliman Achemmakhi.

372

ze světa islámu.indd 372

14.01.15 16:16

Castagné, Joseph: Le Mouvement d’Émancipation de la Femme musulmane en Orient (Revue des Études Islamiques), Paris 1929. Les Musulmans et la Politique des Soviets en Asie Centrale. Les Indes et l’Egypte vues de Russie. Extrait de la Revue du Monde Musulman, Paris 1925. Castries, Henry de. L’Islam, Impressions et Études, 6. vyd., Paris 1922. Clemen, Carl Christian. Die nichtchristlichen Kulturreligionen in ihrem gegenwärtigen Zustand. Zweiter Teil: Der Hunduismus, Parsismus und Islam (Aus Natur und Gei­steswelt, sv. 534), Leipzig und Berlin 1921. Cobbold, Lady Evelyn. Pilgrimage to Mecca, London 1933. Cooper, Clayton Sedgwick. The Modernizing of the Orient, London 1914. Corancez, Louis A. Histoire des Wahabis depuis leur Origine jusqu’à la Fin de 1809, Paris 1810. Corbet, R. G. Mohammedanism and the British Empire (The British Empire Series, sv. 5), Edinburgh and London 1901. Cordier, Georges. Les Musulmans du Yunnan, Hanoï 1927. Dabry de Thiersant, Claude Philibert. Le Mahométisme en Chine, 2 sv., Paris 1878. Dale, Godfrey. Islam and Africa, an Introduction to the Study of Islam for African Chris‑ tians, London 1925. Darmesteter, James. Le Mahdi depuis les Origines jusqu’à nos Jours, Paris 1885. Denha de Tagit. Histoire de Marouta. Vyd. a přel. F. Nau v Patrologia orientalis, sv. 3, Paris 1909, s. 52—96. Depont, Octave et Xavier Coppolani. Les Confréries religieuses musulmanes, Alger 1897. Carte de l’Algérie, l’Afrique, l’Asie, et la Turquie d’Europe. Domaine geographique des Confréries religieuses musulmanes, Alger 1898. Diercks, Gustav. Die Araber im Mittelalter und ihr Einfluss auf die Cultur Europa’s, 2. vyd., Leipzig 1882. Dillmann, August. Der Verfall des Islam. Rede zur Gedächtnissfeier der Friedrich­ ‑Wilhems­‑Universität zu Berlin am 3. August 1876, Berlin 1876. ad­‑Dínawarí, Abú Hanífa Ahmad ibn Dáwud. Kitáb al­‑achbár at­‑tiwál, vyd. Vladimir Guirgass, Leiden 1888. Donaldson, Dwight M. The Shiʿite Religion. A History of Islam in Persia and Irak (Lu‑ zac’s Oriental Series, sv. 6), London 1933. Dreyfus, Hippolyte: Le Babisme et le Béhaïsme, Paris 1905. Essai sur le Béhaïsme, son Histoire, sa Portée sociale, Paris 1909. Droysen, Johann Gustav. Geschichte des Hellenismus, 3 sv., 2. vyd., Gotha 1877—1878. Dussaud, René. Histoire et Religion des Nosaïrîs (Bibliothèque de l’École des Hautes Étu‑ des. Sciences philologiques et historiques, sv. 129), Paris 1900. Džání (plným jménem Hádždží Mírzá Džání Kášání). Ketáb­‑e noqtat al­‑káf, vyd. E. G. Browne pod názvem The kitáb­‑i­‑nuqtatu ’l­‑káf, being the earliest history of the Bá‑ bís, compiled by Hájji Mírzá Jání of Káshán between the years A.D. 1850 and 1852, ed. from the unique Paris ms. suppl. persan 1071 (E. J. Gibb Memorial Series, sv. 15), London — Leiden 1910. Enzyklopaedie des Islam. Geographisches, ethnographisches und biographisches Wörterbuch der muhammedanischen Völker, sv. 1, vyd. M. Th. Houtsma, T. W. Arnold, R. Bas­

373

ze světa islámu.indd 373

14.01.15 16:16

užil jsem spisů

set, R. Hartmann; sv. 2—4, vyd. M. Th. Houtsma, A. Wensinck, W. Heffening, H. A. R. Gibb, E. Lévi­‑Provençal), Leiden 1913, 1927, 1934, 1936. Essad Bey. Mohammad. Translated by Helmut L. Ripperger, London 1936. Farrokhzad, Gulam Husain Khan. The Great Men of the East in the Last Two Centuries, sv. 1. Mohammed Ali Pasha of Egypt, Sayed Jamal­‑ud­‑Din of Persia, Beirut 1929. Forget, D.-A. L’Islam et le Christianisme dans l’Afrique Centrale, Paris 1900. Fritsch, Erdmann. Islam und Christentum im Mittelalter. Beiträge zur Geschichte der mus‑ limischen Polemik gegen das Christentum in arabischer Sprache (Breslauer Studien zur historischen Theologie, sv. 17), Breslau 1930. Gabrieli, Guiseppe. Manuale di Bibliographia musulmana, Roma 1916. Galt, Russell. The Effects of Centralization on Education in Modern Egypt, Cairo 1936. Gaudefroy­‑Demombynes, Maurice: Le Pèlerimage à la Mekke, Étude d’Histoire religieuse (Annales du Musée Guimet, Bibliothèque d’Étude, sv. 33), Paris 1923. Les Institutions musulmanes, nové vyd., Paris 1921. Gautier, Émile Félix: L’Islamisation de l’Afrique du Nord. Les Siècles obscurs du Maghreb (Bibliothèque his‑ torique), Paris 1927. Moeurs et coutumes des Musulmans, Paris 1931. Geiger, Abraham. Was hat Mohammed aus dem Judenthume aufgenommen?, 2., oprav. vyd., Leipzig 1902. Ghersi, Emanuele. I movimenti nazionalistici nel mondo musulmano, Padua (Padova) 1932. Gibb, Hamilton Alexander Rosskeen, vyd. Whither Islam? A Survey of Modern Move‑ ments in the Moslem World, London 1932. Giese, Friedrich. Die Toleranz des Islam (Deutsche Orient­‑Bücherei, hrsg. von Ernst Jäckh, sv. 8), Weimar 1915. Goeje, Michael Jan de: Mémoires d’Histoire et de Géographie Orientale, 2. sv., Leiden. No. 1. Mémoire sur les Carmathes du Bahraïn et les Fatimides, 1886. No. 2. Mémoire sur la Conquête de la Syrie, 1900. La Fin de l’Empire des Carmathes du Bahreïn v Journal Asiatique, vol. 5, s. 5—30, Paris 1895. Goldziher, Ignaz: Beiträge zur Literaturgeschichte der Schiʿa und der sunnitischen Polemik v Sit‑ zungsberichte der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften, philosophisch-his‑ torische Classe, sv. 78, Wien 1874, s. 439—524. Muhammedanische Studien, 2 díly, Halle 1889 a 1890. Die Religion des Islams v Die Religion des Orients und die altgermanische Religion (Die Kultur der Gegenwart, díl I, odd. III), 2. vyd., Leipzig 1913, s. 100—145. Vorlesungen über den Islam (Religionswissenschaftliche Bibliothek, hrsg. von Wilhelm Streitberg und Richard Wünsch, sv. 1), Heidelberg 1910. Gottheil, Richard. Mohammed Abdu, late Mufti of Egypt v Journal of the American Ori‑ ental Society, sv. 28, New Haven 1907, s. 189—197.

374

ze světa islámu.indd 374

14.01.15 16:16

Grimme, Hubert. Mohammed. Erster Teil: Das Leben. Zweiter Teil: Einleitung in den Koran. System der koranischen Theologie (Darstellungen aus dem Gebiete der nicht­christlichen Religionsgeschichte, sv. 7 a 11), Münster. i. W. 1892, 1895. Griswold, Hervey De Witt. Mirza Ghulam Ahmad, the Mehdi-Messiah of Qádián, Ludhi‑ ana 1902. Guillaume, Alfred. The Traditions of Islam. An Introduction to the Study of the Hadith Li‑ terature, Oxford 1924. Guillaume, Alfred and Sir Thomas Arnold. The Legacy of Islam, Oxford 1931. Guyard, Stanislas: Fragments relatifs à la Doctrine des Ismaélis, Paris 1874. Un grand Maître des Assassins au temps de Saladin (Extrait du Journal asiatique), Paris 1877. Hartmann, Martin: Der Islam. Geschichte, Glaube. Recht. Ein Handbuch, Leipzig 1909. Der islamische Orient. Berichte und Forschungen, 3 sv., Berlin 1899—1910. Die Frau im Islam v Zeitschrift des Vereins für Volkskunde in Berlin, seš. 3, 1901, s. 237—252. Die islamische Verfassung und Verwaltung v Allgemeine Verfassungs­‑ und Verwal‑ tungsgeschichte, erste Hälfte (Die Kultur der Gegenwart, díl 2, odd. III), Leipzig 1911, s. 49—86. Zur Geschichte des Islam in China (Quellen und Forschungen zur Erd­‑ und Kulturkun­de, sv. 10), Leipzig 1921. Hartmann, Richard: Die Krisis des Islam (Morgenland. Darstellungen aus Geschichte und Kultur des Ostens, hrsg. von Wilhelm Schubart, seš. 15), Lepzig 1928. Die Wahhabiten v Zeitschrift der Deustchen Morganländischen Gesellschaft, sv. 78, Leip­zig 1924/25, s. 176—213. Die Welt des Islam einst und heute (Beihefte zum „Alten Orient“, hrsg. von Wilhelm Schubart, seš. 11), 2. vyd., Leipzig 1927. Hell, Joseph: Der Islam und die abendländische Kultur, Weimar 1915. Die Kultur der Araber, Leipzig 1910. Die Religion des Islams, Jena 1915. Von Mohammed bis Ghazâli. Aus den Grundwerken übersetzt und eingeleitet (Re‑ ligiöse Stimmen der Völker. Die Religion des Islam, sv. 1), Jena 1915. Heyworth­‑Dunne, James. An Introduction to the History of Education in Modern Egypt, London 1939. Histoire nestorienne inédite (chronique de Séert), texte arabe avec traduction fran­ çaise par Mgr. Addaï Scher, avec concours de M. l’abbé J. Périer v Patrologia Orien‑ talis, sv. 4, č. 3, Paris 1907, s. 211—313. Hitti, Philip Khuri. The Origins of the Druze People and Religion. With Extracts from their Sacred Writings (Columbia University Oriental Studies, sv. 27), New York 1928. Hogben, Sidney John. The Muhammadan Emirates of Nigeria, London 1930. Holley, Horace. Bahai, the Spirit of the Age, London 1921.

375

ze světa islámu.indd 375

14.01.15 16:16

užil jsem spisů

Horten, Max. Einführung in die höhere Geisteskultur des Islam, gemeinverständlich dar‑ gestellt, Bonn 1914. Houtsma, Martijn Theodoor. Der Islam v Lehrbuch der Religionsgeschichte, hrsg. von P. D. Chantepie de la Saussaye, 2. vyd., sv. 1, Freiburg im Breisgau und Leipzig 1897, s. 326—396. Huart, Clément: Geschichte der Araber. Autorisierte Übersetzung von Sebastian Beck und Moritz Färber, 2 sv., Leipzig 1914 a 1915. Namens­‑ und Sachverzeichnis, Leipzig 1916. Textes persans relatifs à la secte des Houroûfîs, publiés, traduits et annotés par [Clément Huart], suivis d’une Étude sur la Religion des Houroûfîs par Rizá Tevfíq connu sous le nom de Feylesouf Rizá (E. J. W. Gibb Memorial Series), Leiden — London 1909. Hunter, William Wilson. The Indian Musulmans, 3. vyd., London 1876. Husain Khan, Qadir. South Indian Musulmans, Madras 1911. Husajn, ibn Muhammad (plným jménem Husajn ibn Muhammad ibn ʿAbdulwahháb). Kitáb bughjat al­‑masálik fi achbár al­‑manásik, ruk., British Museum, Or. 9021. Chabot, Jean-Baptiste. Synodicon orientale, ou Recueil des synodes nestoriens, publié, tra‑ duit et annoté par [Jean-Baptiste Chabot] (Notices et Extraits des Manuscrits de la Bibliothèque nationale et autres bibliothèques, sv. 37), Paris 1902. Chachoin, Louis. Les Religions. Histoire, Dogmes, Critique, Alger 1910. Chantepie de la Saussaye, Pierre Daniël. Lehrbuch der Religionsgeschichte, 2 sv., 2. vyd., Freiburg im Breisgau 1897. Charles­‑Géniaux, Claire. L’Âme musulmane en Tunisie, Paris 1934. Chauvelot, Robert. Où va l’Islam?, Paris 1931. Chirol, Valentine. Pan­‑Islamism (Proceedings of the Central Asian Society, November 14, 1906), London. Ibn al­‑Athír, ʿAlí ibn Muhammad, ʿIzzuddín. Al­‑kámil fí at­‑tárích, vyd. C. J. Tornberg pod názvem Ibn­‑el­‑Athiri Chronicon quod perfectissimum inscribitur, 14 sv., Lugduni Batavorum (Leiden) 1851—1876. Ibn Battúta, Muhammad ibn ʿAbdulláh. Tuhfat an­‑nuzzár fí ghará’ib al­‑amsár wa ʿadžá’ib al­‑asfár, vyd. C. Defrémery a B. R. Sanguinetti pod názvem Voyages d’Ibn Batoutah, texte arabe, accompagné d’une traduction, 4 sv., Paris 1853—1858. Ibn Bišr, ʿUthmán ibn ʿAbdulláh, al­‑Hanbalí. Kitáb ʿunwán al­‑madžd fí tárích nadžd, ruk., British Museum, Or. 7718; díl 1, vydali Muhammad ibn ʿAbdulʿazíz ibn Má‑ niʿ an­‑Nadždí a Sulajmán ad­‑Duchajjil, Baghdád 1328 A. H. (1911 A. D.); díl 1 a 2 uveřejnil Muhammad Husajn Nasíf, Makka 1349 A. H. (1930—1931 A. D.). Ibn Chaldún, ʿAbdurrahmán ibn Muhammad: Muqaddima, vyd. É. M. Quatremère pod názvem Prolégomènes d’Ebn Khaldoun (Noti‑ ces et extraits des manuscrits de la Bibliothèque impériale, sv. 16—18), Paris 1858. Kitáb al­‑ʿibar wa díwán al­‑mubtada’ wa al­‑chabar fí ajjám al­‑ʿarab wa al­‑ʿadžam wa al­‑barbar wa man ʿásarahum min dhawí as­‑sultán al­‑akbar, 7 sv., Búláq (al­‑Qáhira) 1284 A. H. (1867—1868 A. D.). Ibn Hadžar, Ahmad ibn ʿAlí al­‑ʿAsqalání. Al­‑isába fí tamjíz as­‑sahába, vydali pod názvem A Biographical Dictionary of Persons Who Knew Mohammed, 4 sv.; sv. 1 M. Wajyh, ʿAbd­‑al­‑Haqq, Gh. Qádir, A. Sprenger; sv. 2—4 Abd ul­‑Hai, Calcutta, 1856—1894.

376

ze světa islámu.indd 376

14.01.15 16:16

Ibn Hanbal, Ahmad ibn Muhammad. Kitáb risálat as­‑salát, ruk., British Museum, Or. 7778, s. 236—260. Ibn Hawqal, Abú al­‑Qásim Muhammad. Kitáb al­‑masálik wa al­‑mamálik, vyd. M. J. de Goeje ve své Bibliotheca geographorum arabicorum, sv. 2, Leiden 1873. Ibn Isháq, Muhammad. Kitáb sírat rasúl al­‑láh. Das Leben Muhammed’s nach Muhammed Ibn Ishâk bearbeibet von Abd el­‑Malik Ibn Hischam, vyd. F. Wüstenfeld, 2 sv., Göttin‑ gen 1858—1860. Ibn Miskawajh, Ahmad ibn Muhammad: Kitáb tadžárib al­‑umam, vyd. Leone Caetani (Principe di Teano) pod názvem The Tajârib al­‑umam or history of Ibn Miskawayh (Abu ʿAli Ahmad b. Muhammad), ob. A. H. 421. Reproduced in facsimile from the MS at Constantinople in the Ayâ Sûfiyya Library with a preface and summary (E. J. W. Gibb Memorial, sv. 7, díl 1), Leiden 1909. Al­‑qism al­‑achír min kitáb tadžárib al­‑umam, vyd. H. F. Amedroz pod názvem The Concluding Portion of the Experiences of the Nations by Miskawaihi, 2 sv., Oxford 1920—1921. Ibn Saʿd (plným jménem Muhammad ibn Saʿd ibn Maníʿ az­‑Zuhrí, znám též jako Ká‑ tib al‑Wáqidí). Kitáb at­‑tabaqát al­‑kabír, vyd. E. Sachau pod názvem Biographien Muhammeds, seiner Gefährten und der späteren Träger des Islams bis zum Jahre 230 der Flucht, 9 sv., Leiden 1904—1921. Ibn Serapion (ar. Suhráb). Kitáb ʿadžá’ib al­‑aqálím as­‑sabʿa, vyd. a přel. G. Le Strange pod názvem Description of Mesopotamia and Baghdād, written about the year 900 A.D. by Ibn Serapion v Journal of the Royal Asiatic Society, sv. 27, London 1895, s. 1—76, 225—315. Ibn Taghrí Birdí (plným jménem Abú al­‑Mahásin Džamáluddín Júsuf ibn al­‑amír Saj­fuddín Taghrí Birdí). An­‑ nudžúm az­‑záhira fí mulúk misr wa al­‑qáhira, vyd. T. W. J. Juynboll a B. F. Matthes pod názvem Abū �l­‑Mahasin ibn Tagri Bardii An‑ nales, sv. 1 a 2, Lugduni Batavorum (Leiden) 1851—1867 a vyd. W. Popper pod ná‑ zvem Abû �l‑­ Mahasin ibn Taghrî Birdî’s Annals entitled an­‑nujûm az­‑zâhira fî mulûk misr wal­‑kâhira (Publication in Semitic Philology, University of California, sv. 2, d. 2, č. 1—3; sv. 3, d. 1, č. 1; sv. 6, d. 1, č. 1—3, d. 2, č. 2), Berkeley 1909—1923. Ibn Tajmíja, Ahmad ibn ʿAbdulhalím. Madžmúʿat ar­‑rasá’il al­‑kubrá, Káhira 1323 A. H. (1925—1926 A. D.). Ikbal Ali Shah. The Prince Aga Khan, an Authentic Life Story, London 1933. India, Government of. Administration Report on the Persian Gulf Political Residency and Muskat Political Agency (Selections from the Records of the Government of India, ­Foreign Department), Calcutta 1874—1905. Pozdější zprávy jsou tajné. The Indian Khilafat Delegation: The Prime Minister and the Indian Khilafat Delegation (The Indian Khilafat Dele‑ gation Publications, č. 3), London 1920. The Turkish Settlement and the Muslim and Indian Attitude (The Indian Khilafat Delegation Publications, č. 1), London 1920. Insabato, Enrico. L’Islam et la Politique des Alliés. L’Islam mystique et schismatique. Le Problème du Khalifat. Adapté de l’Italien par Magali­‑Boisnard (Les Grands Proble‑ mes Coloniaux), Nancy 1920.

377

ze světa islámu.indd 377

14.01.15 16:16

užil jsem spisů

L’Islam et la Politique contemporaine. Conférences organisées par la société des Anciens Élè‑ ves et Élèves de l’École libre des Sciences politiques, par le maréchal Lyautey, Mau‑ rice Gaudefroy­‑Demombynes, Paul Boyer, Marcel Granet, le général Weygand, René Pinon, Jules Cambon, Augustin Bernard, comte de Saint­‑Aulaire et Louis Massignon, Paris 1927. Ivanow, Wladimir (ed.) Kalami Pir. A Treatise on Ismaili Doctrine also Wrongly Called Haft­‑Babi Shah Sayyid Nasir. Edited in Original Persian and Translated into Eng‑ lish by Wladimir Ivanow (Islamic Research Association, č. 4), Bombay 1935. al­‑Jaʿqúbí, Ahmad ibn Isháq: Tárích, vyd. M. Th. Houtsma pod názvem Ibn Wadhih, qui dicitur al­‑Jaʿqubi Histo‑ riae, 2 sv., Lugduni Batavorum (Leiden) 1883. Kitáb al­‑buldán, vyd. M. J. de Goeje, 2. vyd., ve své Bibliotheca geographorum arabi‑ corum, sv. 7, Leiden 1892, s. 231—373. Jinnah, Mohammed Ali. Životopis: Mohamed Ali Jinnah, an Ambassador of Unity, His Speeches and Writings 1912—1927, with a Biographical Appreciation by S. Naidu and a Foreword by the Rajah of Mahmudabad, Madras b.d. Jones, John P. India, Its Life and Thought, New York 1908. Journal of the Royal Central Asian Society, London 1914nn. Jung, Eugène: Le Réveil de l’Islam et des Arabes, Paris 1933. L’Islam et les Musulmans dans l’Afrique du Nord, Paris 1930. Juynboll, Theodoor W. Handbuch des islamischen Gesetzes nach der Lehre der schafiʿiti­ schen Schule, Leiden — Leipzig 1910. Kidwai, Mushir Hussain: Harem, Purdah or Seclusion, London 1920. The Future of Muslim Empire (Central Islamic Society), London 1919. Klerck, Eduard S. de. History of the Netherlands East Indies, Rotterdam 1938. [Kol.] al­‑Muʿallaqát. Vyd. Th. Nöldeke pod názvem Fünf Moallaqat v Sitzungsberichte der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften, philosophisch­‑historische Classe, sv. 140, d. 7; sv. 142, d. 5; sv. 144, d. 1, Wien 1899—1901. Anglický překlad: F. E. Johnson: The Se‑ ven Poems Suspended in the Temple at Mecca, London 1894. [Kol.] Christian Literature in Moslem Lands. A Study of the Activities of the Moslem and Christian Press in All Mohammedan Countries, New York 1923. Korán: Coranus Arabice. Recensionis Flügelianae textum recogn. iterum exprimi cur. Gu‑ stavus Mauritius Redslob. Ed. ster., novis chartis impr., Lipsiae 1922. Kitáb al­‑qur’án, Wien 1906/07. Korán. První úplný český překlad z arabštiny pořídil Alois Richard Nykl, Praha 1934. The Holy Quran with English Translation and Explanatory Notes. Published under the Auspices of Hadrat Mirza Bashir­‑ud­‑din Mahmud Ahmad, the second Successor of the Promised Messiah, by Anjuman­‑i­‑Tarraqi Islam, Qadian, Punjab, India, Madras 1915. The Qur’ân translated by Edward Henry Palmer (Sacred Books of the East, 6, 9), Ox‑ ford 1900. Krehl, Christoph Ludolf. Über die Religion der vorislamischen Araber, Leipzig 1863.

378

ze světa islámu.indd 378

14.01.15 16:16

Kremer, Alfred von. Culturgeschichtliche Streifzüge auf dem Gebiete des Islams, Leipzig 1873. Lamairesse, Pierre Eugène et Dujarric, Gaston. Vie de Mahomet d’après la Tradition, 2 sv., Paris 1897 a 1898. Lammens, Henri: L’islam. Croyances et institutions, Beyrout 1926. Qoran et tradition. Comment fut composée la vie de Mahomet v Revue des Recher‑ ches de science religieuse, č. 1, Paris 1910. Laoust, Henri. La réforme orthodoxe des Salafiyya et les caractères généraux de son orientation actuelle v Revue des Études islamiques, Paris 1932, s. 175—224. Le Chatelier, Alfred L’Islam dans L’Afrique Occidentale, Paris 1899. Politique musulmane. Lettre à un Conseiller d’État (Revue du Monde Musulman, sv. 9 a 12), Paris 1910. Lens, Aline R. de. Pratiques des Harems marocains. Sorcellerie, Médecine, Beauté, Paris 1925. MacDonald, Duncan Black: Aspects of Islam, New York 1911. Development of Muslim Theology, Jurisprudence and Constitutional Theory, New York 1903. The Religious Attitude and Life in Islam, being the Haskell Lectures on Comparative Religions Delivered before the University of Chicago in 1906, Chicago 1909. MacMichael, Harold Alfred. A History of Arabs in the Sudan, 2 sv., Cambridge 1922. Mahler, Eduard. Fortsetzung der Wüstenfeld’schen Vergleichungs­‑Tabellen der Muham­ medanischen und Christlichen Zeitrechnung (von 1300 bis 1500 der Hedschra). Im ­Auftrage und auf Kosten der Deutschen Morgenländischen Gesellschaft, hrsg. von [Eduard Mahler], Leipzig 1887. Mann, Traugott. Der Islam einst und jetzt (Monographien zur Weltgeschichte, hrsg. von Ed. Heyck, sv. 32), Bielefeld und Leipzig 1914. Manshardt, Clifford. The Hindu­‑Muslim Problem in India, London 1936. al­‑Maqrízí, Ahmad ibn ʿAlí. As­‑sulúk li­‑maʿrifat duwal al­‑mulúk. Francouzský překlad části od É. M. Quatremère pod názvem Histoire des sultans mamlouks de l’Égypte, 2 sv., Paris 1837—1845; francouzský překlad zbytku od E. Blochet pod názvem Histoire d’Égypte de Makrizi, Paris 1908. Margoliouth, David Samuel: Contributions to the Biography of Abd Al­‑Kâdir of Jîlân v Journal of the Royal Asia‑ tic Society, April 1907, London. Mohammed and the Rise of Islam, New York 1905. Mohammedanism, Cambridge 1911. Pan­‑Islamism v Proceedings of the Central Asian Society, London 1912. Marty, Paul: Études sur l’Islam en Côte d’Ivoire (Collection de la Revue du Monde Musulman, sv. 12), Paris 1922. Études sur l’Islam et les tribus Maures: les Brakna (Revue du Monde Musulman, sv. 42), Paris 1921. Études sur l’Islam et les tribus du Soudan (Collection de la Revue du Monde Musulman, sv. 6—9), 4 sv., Paris 1920. L’Islam en Maurétanie et au Sénégal v Revue du Monde Musulman, sv. 31, Paris 1915/16.

379

ze světa islámu.indd 379

14.01.15 16:16

užil jsem spisů

Massignon, Louis: Annuaire du Monde musulman. Statistique, historique, social et economique. Rédigé par [Louis Massignon]. Troisième Edition (1929), Paris 1929. Esquisse d’une Bibliographie Qarmate v: A Volume of Oriental Studies Presented to Edward G. Browne on His 60th Birthday (7 February 1922), Cambridge 1922, s. 329—338. La Passion d’al­‑Hosayn­‑Ibn­‑Mansour al­‑Hallaj, Martyr mystique de l’Islam, exécuté a Bagdad le 26 mars 922, Étude d’Histoire religieuse, Paris 1922. Mende, Gerhard von. Der nationale Kampf der Russlandtürken. Ein Beitrag zur natio­nalen Frage in der Sovietunion (Mitteilungen des Seminars für orientalische Sprachen, Bei‑ band 39), Berlin 1936. Mercier, Ernest. Le Code du Hobous ou Ouakf selon la Législation musulmane, suivi de tex‑ tes des bons auteurs et de pièces originales, Paris 1899. Mez, Adam. Die Renaissance des Islâms, hrsg. von H. Reckendorf, Heidelberg 1922. Michel le Syrien. Chronique de [Michel le Syrien] Patriarche jacobite d’Antioche (1166—1199), sv. III, vyd. a přel. J.-B. Chabot, 4 sv., Paris 1899—1906. Miller, William McElwee. Baha’ism. Its Origin, History and Teachings, New York 1931. Minorsky, Vladimir: Matériaux pour servir à l’Étude des croyances de la secte persane dite les „Ahlé Haqq ou Ali Ilahi“, sv. 1 (Travaux de l’Istitut Lazareff, sv. 32), Moscou 1911. Notes sur la Secte des Ahlé­‑Haqq v Revue du Monde Musulman, Paris 1921. Mittwoch, Eugen. Zur Entstehungsgeschichte des islamischen Gebets und Kultus (Einzel­ ausgabe aus den Abhandlungen der Königlich-Preussischen Akademie der Wis­ senschaften, r. 1913, philosophisch-historische Classe č. 2), Berlin 1913. Montet, Édouard: De l’Etat présent et de l’Avenir de l’Islam. Six Conférences faitesau Collège de France en 1910, Paris 1911. L’Islam, Paris 1923. Morand, Marcel. Le Droit musulman algérien (rite malékite). Ses Origines v Revue Algé‑ rienne, Tunisienne et Marocaine de Législation et de Jurisprudence, Juin 1913, Alger 1913. Morison, Theodore. The History of the Muhammedan Anglo­‑Oriental College Aligarh. From Its Foundation to the Year 1903, together with the Annual Report for the Year 1902—1903 and Appendices, Allahabad 1903. The Moslem World. A Quarterly Review of Current Events, Literature and Thought among Mohammedans and the Progress of Christian Missions in Moslem Lands, vyd. Samuel M. Zwemer, Harrisburg, Pennsylvania, 1911nn. Mott, John R. The Moslem World of To­‑Day. Edited, with a Foreword and Closing Chap‑ ter, by [John R. Mott], London 1925. Muhammad, ibn ʿAbdulwahháb (plným jménem Muhammad ibn ʿAbdulwahháb ibn Dáwud al­‑Hamadání al­‑Kázimí). Al­‑masá’il al­‑hidžázíja sahífat al­‑mudžún fí ʿilm al­‑farfír, ruk., British Museum, Or. 5780.738

738

Musil pravděpodobně spojil názvy dvou děl stejného autora, a to 1. Džawábát al­‑masá’il al-hidžá­ zíja a 2. Sanad sahífat al­‑mudžún fí ʿilm al­‑farfír.

380

ze světa islámu.indd 380

14.01.15 16:16

Muhammad, ibn ʿAbdulwahháb (plným jménem Muhammad ibn ʿAbdulwahháb ibn Sulajmán): ʿAn ar­‑rá’iš wa al­‑murtaší wa maʿarifat usúl ad­‑dín, ruk., British Museum, Or. 7778, s. 78—90. Asl dín al­‑islám, ruk., British Museum, Or. 134. Kitáb lamʿ aš­‑šiháb fí sírat, ruk., British Museum, Add. 23, 346.739 al­‑Muchrif.740 La Réforme de l’Enseignement à la Grande Mosquée Zitouna de Tunis. Zvláštní otisk z Revue des Études islamiques, Paris 1930. Muhtar­‑Katircioglu, Mahmud. The Wisdom of the Qur’an. Set forth in Selected Verses Conveying the Moral, Religious and Social Philosophy of Islam. English Translation by John Naish, Oxford 1937. Muir, William: The Caliphate. Its Rise, Decline and Fall. From Original Sources, 3. vyd., London 1898. The Life of Mahomet. From Original Sources, London 1894. Müller, August. Der Islam im Morgen­‑ und Abendland, Berlin [1884—1886]. Musil, Alois: Die Hypothese von der Austrocknung Arabiens und deren Folgen, v Dr. A. Peter‑ manns Mitteilungen aus Justus Perthes’ geographischer Anstalt, sv. 60, d. 1, Go‑ tha 1914, s. 332—333. The Alleged Desiccation of Arabia and the Islamic Movement, ve svém Northern Negd, New York 1928, s. 304—316. The Muslim Standard. Edited by Abdul Qayyum Malik and Published by the Islamic In‑ formation Bureau, London 1921nn. an­‑Nawawí, Jahjá ibn Šaraf. Kitáb tahdhíb al­‑asmá’ wa al­‑lughát, vyd. F. Wüstenfeld pod názvem The biographical dictionary of illustrious men chiefly at the beginning of Islamism, 2 sv., Göttingen 1842—1847. Der Neue Orient, Halbmonatsschrift für das politische, wirtschaftliche und geistige Leben im gesamten Osten, Berlin 1917nn. Nöldeke, Theodor. Geschichte des Qorâns, Göttingen 1860. Norton, William Harmon. The Influence of the Desert on Early Islam. Reprint from Journal of Religion, sv. 4, č. 4, July 1924, Chicago, s. 383—396. Oriente Moderno. Rivista mensile d’informazzioni e di studi per la diffusione della conos‑ cenza dell’Oriente sopra tutto Musulmano, pubblicata a cura dell’Instituto per l’Ori‑ ente, Roma 1921nn. Palmieri, P. Aurelio. Die Polemik des Islam. Aus dem Italienischen übersetzt von Valen‑ tin Holzer, Salzburg 1902. Patton, Walter Melville. Ahmed ibn Hanbal and the Mihna. A Biography of the Imam Including an Account of the Mohammedan Inquisitions called the Mihna 218—234 A. H., Leiden 1897.

739

Musil měl pravděpodobně na mysli životopis Muhammada ibn ʿAbdulwahhába známý pod ná‑ zvem (Kitáb) lamʿ aš­‑šiháb fí sírat muhammad ibn ʿAbdulwahháb, jehož autorství je nejisté (ně‑ kdy bývá uváděn Hasan ibn Džamál ibn Ahmad ar­‑Ríkí). 740 Jde zřejmě o pseudonym Léona Berchera. Arabské slovo mušrif znamená správce, dozorce, ře‑ ditel, inspektor apod.

381

ze světa islámu.indd 381

14.01.15 16:16

užil jsem spisů

Paulus, Jozlas. Encyclopaedie van Nederlandsch Indie. Tweede druk. Met medewerting van verschillende geleerden, ambtenaren en officieren. Samengesteld door [Joz‑ las Paulus], 4 sv., La Haye — Leiden 1917—1921. Pautz, Otto. Muhammeds Lehre von der Offenbarung quellenmässig untersucht, Leipzig 1898. Pellegrin, Arthur. L’Islam dans le Monde (Études, Documents et Témoignages pour servir a l’Histoire de Notre Temps), Paris 1937. Pfannmüller, Gustav. Handbuch der Islam­‑Literatur, Berlin — Leipzig 1923. Phelps, Myron H. Life and Teachings of Abbas Effendi. A Study of the Religion of the Babis or Behais, New York 1904. Philby, Harry St. John Bridger. Arabia of the Wahhabis, London 1928. Poliak, Abraham N. La féodalité islamique v Revue des Études islamiques, roč. 10, Paris 1936, [s. 247—265]. Quellien, Alain. La Politique musulmane dans l’Afrique Occidentale Francaise, Paris 1910. Ragai, Doria Shafik. La Femme et le Droit religieux dans l’Egypte contemporaine, Paris 1940. Rašídoddín, Fazlolláh Hamedání. Džámiʿ at­‑tawárích, vyd. É. M. Quatremère pod ná‑ zvem Histoire des Mongols de la Perse écrite en persan par Raschid­‑eldin, Paris 1836. Reckendorf, Hermann. Mohammed und die Seinen (Wissenschaft und Bildung. Einzeldar­ stellungen aus allen Gebieten des Wissens, hrsg. von Paul Herre, sv. 2), Leipzig 1907. Renan, Ernest. Der Islam und die Wissenschaft. Vortrag gehalten in der Sorbonne am 29. März 1883 von [Ernest Renan]. Kritik dieses Vortrags vom Afghanen Scheik Djemmal Eddin und Ernest Renan’s Erwiderung. Autorisirte Uebersetzung, Basel 1883. Reusch, Richard. Der Islam in Ost­‑Afrika mit besonderer Berücksichtigung der muhamme‑ danischen Geheim­‑Orden, Leipzig 1930. The Review of Religions. A monthly magazine. Qadian, Punjab, India, 1902nn. Revue des Études Islamiques, publiée sous la Direction de L. Massignon, Paris 1927nn. Revue du Monde Musulman, publiée par la Mission scientifique du Maroc, sous la di‑ rection d’A. Le Chatelier, Paris 1907nn. Ridá, Muhammad Rašíd. Tárích al­‑ustádh al­‑imám aš­‑šajch muhammad ʿabduh, 3 sv., al­‑Qáhira 1324—1350 A. H. (1906—1931 A. D.). Richet, Étienne. La Mauretanie, Paris 1920. Rinn, Louis. Marabouts et Khouan. Étude sur l’Islam en Algérie, Paris 1884. Rose, Horace Arthur. Some Problems in Naqshbandi History. Zvláštní otisk z Indian An‑ tiquary, Bombay 1923. Rutter, Owen. Triumphant Pilgrimage, London 1937. Saba, Jean s. L’Islam et la Nationalité, Paris 1931. Sachau, Eduard: Das Berliner Fragment des Mûsâ Ibn ʿUkba. Ein Beitrag zur Kenntnis der ältesten ara‑ bischen Geschichtslitteratur. Sonderabdruck aus den Sitzungsberichten der Königlich Preussischen Akademie der Wissenschaften. Sitzung der phi­lo­ sophisch­‑historischen Classe vom 25. Februar 1904, XI, Berlin. Über den zweiten Chalifen Omar. Ein Charakterbild aus der ältesten Geschichte des Is‑ lams. Sonderabdruck aus den Sitzungsberichten der Königlich Preussischen Akademie der Wissenschaften. Sitzung der philosophischen­‑historischen Classe vom 13. März 1902, Berlin, s. 292—323.

382

ze světa islámu.indd 382

14.01.15 16:16

Über die Religiösen Anschauungen der Ibaditischen Muhammedaner in Oman und Ostafrika. Sonderabdruck aus den Mittheilungen des Seminars für Orienta‑ lische Sprachen an der Königlichen Friedrich-Wilhelms-Universität zu Ber‑ lin, 1899, s. 47—82. Sanhoury, Ahmad. Le califat, son evolution vers une Société des nations orientales (Tra‑ vaux du Séminaire oriental d’études juridiques et sociales), Paris 1926. Saʿúd, ibn ʿAbdulʿazíz (plným jménem Saʿúd ibn ʿAbdulʿazíz ibn Muhammad Ál Saʿúd). Kitáb al­‑ladhí arsalahu ilá bábá chán hákim al­‑fáris, ruk., British Museum, Or. 7778, s. 91—97.741 Sáwírus ibn al­‑Muqaffaʿ (též lat. Severus). Al­‑džuz’ al­‑awwal min kitáb sijar al­‑ba­tárika al­‑iskandaráníjín min már marqus hattá chájíl min sannat 61 hattá 767, vyd. Ch. F. Sey‑ bold: Severus ibn al Muqaffaʿ. Alexandrinische Patriarchen­‑Geschichte von s. Marcus bis Michael I, 61—767, nach der ältesten 1266 geschriebenen Hamburger Hand‑ schrift im arabischen Urtext herausgegeben (Veröffentlichungen aus der Ham‑ burger Stadtbibliothek, sv. 3), Hamburg 1912. Schacht, Joseph. Der Islam: mit Ausschluss des Qor� áns, 2. vyd., Tübingen 1931. Schwager, Friedrich. The Most Vital Mission Problem. Translated by Agatho Rolf, Techny, Illinois, 1915. Sékaly, Achille: Le Problème des Wakfs en Egypte. Zvláštní otisk z Revue des Études islamiques, Pa‑ ris 1929. L’Université d’El­‑Azhar et ses Transformations. Zvláštní otisk z Revue des Études is‑ lamiques, 2 díly, Paris 1927 a 1928. Sell, Edward: The Religious Orders of Islam, London 1914. The Faith of Islam, 3. vyd., London 1907. Servier, André: Islam and the Psychology of the Musulman. Translated by A. s. Moss­‑Blundell, London 1924. Le Nationalisme musulman en Egypte, en Tunisie, en Algérie, Constantine 1913. Seybold, Christian Friedrich. Die Drusenschrift: Kitāb alnoqat waldawāir, „Das Buch der Punkte und Kreise“ nach dem Tübinger und Münchner Codex herausgegeben mit Ein‑ leitung, Facsimile und Anhängen versehen von Christian Seybold, Kirchhain N.­‑L. 1902. Sibt ibn al­‑Džawzí (vlastním jménem Šamsuddín Abú al­‑Muzaffar Júsuf ibn Qiz’ughlí ibn ʿAbdulláh). Kitáb mir’át az­‑zamán fí tárích al­‑aʿján. Výběr vydal Ch. A. C. Bar‑ bier de Meynard: Extraits du Mirāt ez­‑Zemān v Recueil des historiens des croisades, Historiens orientaux, sv. 3, Paris 1884, s. 511—570. Sicard, Jules. Le Monde musulman dans les Possessions françaises. Algérie, Tunisie, Maroc, Afrique Occidentale Française, Paris 1928.

741

Pravděpodobně šlo o dopis saúdského panovníka jménem Saʿúd ibn ʿAbdulʿazíz (vládl 1803 až 1814) panovníkovi Persie, nejspíš druhému vládci z dynastie Qádžárovců, který je známý spí‑ še pod jménem Fath ʿAlí Šáh (vládl 1797—1834).

383

ze světa islámu.indd 383

14.01.15 16:16

užil jsem spisů

Silvestre de Sacy, Antoine I.: Exposé de la Religion des Druzes, tiré des Livres religieux de cette Sects et précédé d’une Introduction et de la Vie du Khalife Hakem­‑Biamr­‑Allah, 2 sv., Paris 1838. Mémoires sur les Trois plus fameuses Secte du Musulmanisme, Paris 1818. Simeon z Bejt Aršám. La lettera di Simeone vescovo di Bêth­‑Aršâm (524) sopra i mar‑ tiri omeriti, vyd. Ign. Guidi s překladem v Reale Accademia dei Lincei, Atti, anno CCLXXVIII, 1880—81. Memorie della Classe di scienze morali, storiche e filologiche, sv. 7, Roma 1881, s. 471—515. Simon, Gottfried. The Progress and Arrest of Islam in Sumatra, London 1912. Siraj­‑ud­‑din, Ahmed. The Truth about the Khilafat, 2. vyd., Lahore 1916. Skrine, Francis Henry. Bahaism. The Religion of Brotherhood and Its Place in the Evolution of Creeds, London 1912. Slemman, H. [Henri Lammens742] Le chemin de fer de Damas-la Mecque v Revue de L’Orient Chrétien, roč. 5, č. 4, s. 507—534, Paris 1900. Snouck Hurgronje, Christiaan: Mekka, mit Bilder­‑Atlas. sv. 1, Die Stadt und ihre Herren; sv. 2, Aus dem Heutigen Le‑ ben, Den Haag 1888—1889. Mohammedanism, New York 1937. Nederland en de Islam. Vier Voordrachten Gehouden in de Nederlandsch­‑Indische Bestuursacademie, Leiden 1911. Francouzsky: Politique musulmane de la Hol‑ lande. Quatre Conferénces (Revue du Monde Musulman), sv. 14, Paris 1911, s. 381—509. Soubhy, Saleh. Pèlerinage à la Mecque et à Médine précédé d’un Apercu sur l’Islamisme et suivi de Considérations générales au Point de vue sanitaire et d’un Appendice sur la Cir‑ consision, Le Caire 1894. Sprenger, Aloys. Das Leben und die Lehre des Mohammad nach bisher grösstentheils unbe‑ nutzten Quellen bearbeitet von [Aloys Sprenger], 2. vyd., 3 sv., Berlin 1869. Stoddard, Lothrop. The New World of Islam, New York 1921. Strothmann, Rudolf: Das Staatsrecht der Zaiditen (Studien zur Geschichte und Kultur des Islamischen Ori‑ ents, hrsg. von C. H. Becker, seš. 1), Strassburg 1912. Kultus der Zaiditen, Strassburg 1912. Die Zwölfer­‑Schíʿa. Zwei religionsgeschichtliche Charakterbilder aus der Mongolenzeit, Leipzig 1926. Stubbe, Henry. An Account of the Rise and Progress of Mahometanism with the Life of Ma‑ homet. And a Vindication of him and his Religion from the Calumnies of the Christians, vyd. Hafiz Mahmud Khan Shairani, London 1911. aš­‑Šábuští, ʿAlí ibn Muhammad. Kitáb ad­‑dijárát, ruk., Codex berolinensis (Wetzstein, 1100), Arabische Handschriften č. 8321, Preussische Staatsbibliothek, Berlin. at­‑Tabarí, Abú Džaʿfar Muhammad ibn Džarír. Tárích ar­‑rusul wa al­‑mulúk, vyd. M. J. de Goeje a jiní: Annales quos scripsit Abu Djafar Mohammed ibn Djarir at­‑Tabari, 3 série v 15 sv., Lugduni Batavorum (Leiden) 1879—1903. 742

Lammensův pseudonym identifikoval Musil.

384

ze světa islámu.indd 384

14.01.15 16:16

ath­‑Thaʿálibí (vlastním jménem Abú Mansúr ʿAbdulmalik ibn Muhammad ibn Ismáʿíl). Ghurar achbár mulúk al­‑furs wa sijarihim, vyd. H. Zotenberg: Histoire des rois des Per‑ ses, Paris 1900. Thédénat­‑Duvent, Pierre Paul. Mémoires sur la Campagne de Méhémed­‑Ali, Pacha d’Egypte, contre les Wahabites, Paris 1822. Thurston, Edgar. Castes and Tribes of South India, 7 sv., Madras 1909. Tischendorf, Paul Andreas von. Über das System der Lehen in den moslemischen Staaten besonders im osmanischen Staate, Leipzig 1871. Titus, Murray Thurston. Indian Islam, a Religious History of Islam in India, London 1930. Toynbee, Arnold J.: Survey of International Affairs 1925. sv. 1. The Islamic World since the Peace Settlement, London 1927. Survey of International Affairs 1930, London 1931. Trotter, Lionel James. A History of India. Revised Edition brought up to 1911 by W. H. Hut­ ton, London 1917. Vályi, Félix. Spiritual and Political Revolutions in Islam, London 1925. Van den Bosch, Amry. The Dutch East Indies. Its Government, Problems and Politics, Grand Rapids 1933. Vissière, Arnold. Recherches sur les musulmans chinois par le commandant d’Ollone. Étu‑ des de [Arnold Vissière], Consul général de France, Paris 1911. Vollers, Karl. Die Weltreligionen in ihrem geschichtlichen Zusammenhange, 2. vyd., Jena 1921. Walter, Howard Arnold. The Religious Life of India. The Ahmadíya Movement, Calcutta 1918. al­‑Wáqidí (vlastním jménem Abú ʿAbdulláh Muhammad ibn ʿUmar). Kitáb al­‑maghází, vyd. A. von Kremer: History of Muhammad’s Campaigns, by Aboo ʿAbd Ollah Mo‑ hammad ibn Omar al­‑Wákidy (Bibliotheca indica), Calcutta 1856; přel. J. Wellhau‑ sen: Muhammed in Medina. Das ist Vakidi’s Kitab al Maghazi in verkürzter deutscher Wiedergabe, Berlin 1882. Watson, Charles Roger. What is this Moslem World?, New York 1937. Weber, Otto. Arabien vor dem Islam v Der alte Orient. Gemeinverständliche Darstellungen hrsg. von der Vorderasiatischen Gesellschaft [roč. 3, sv. 1], 2. vyd., Leipzig 1904. Weil, Gustav: Geschichte der Chalifen. Nach handschriftlichen, größtentheils noch unbenützten Quel‑ len bearbeitet, 3 sv., Mannheim 1846, 1848 a 1851. Geschichte der islamitischen Völker von Mohammed bis zur Zeit des Sultan Selim über‑ sichtlich dargestellt, Stuttgart 1866. Wellhausen, Julius: Das arabische Reich und sein Sturz, Berlin 1902. Die religiös­‑politischen Oppositionsparteien im alten Islam (Abhandlungen der Königli­ chen Gesellschaft der Wissenschaften zu Göttingen. Philologisch­‑histo­ri­sche Klasse. Neue Folge, sv. 5, č. 2), Berlin 1901. Reste arabischen Heidentums. Gesammelt und erläutert, 2. vyd., Berlin 1897. Wensinck, Arent Jan. The Muslim Creed, London 1932. Westermarck, Edward. Marriage Ceremonies of Morocco, London 1914.

385

ze světa islámu.indd 385

14.01.15 16:16

užil jsem spisů

Wherry, Elwood Morris. Islam and Christianity in India and Far East, New York 1907. Williams, Kenneth. Ibn Saʿud, the Puritan King of Arabia, London 1933. Wilson, Samuel Graham. Modern Movements among Moslems, New York 1916. Woodsmall, Ruth Frances. Moslem Women Enter a New World (Publications of the Ame‑ rican University of Beirut, Social Science Series, č. 14), London 1936. Wüstenfeld, Ferdinand: Geschichte der Fatimiden­‑Chalifen. Nach Arabischen Quellen (Abhandlungen der König­ lichen Gesellschaft der Wissenschaften zu Göttingen, sv. 26 a 27), Göttingen 1881. Vergleichungs­‑Tabellen der muhammedanischen und christlichen Zeitrechnung nach dem ersten Tage jedes muhammedanischen Monats berechnet und im Auftrage und auf Kosten der Deutschen Morgenländischen Gesellschaft hrsg. von [Ferdi‑ nand Wüstenfeld], Leipzig 1854. Yusuf­‑Ali, Abdullah. The Indian Mohammedans v Journal of the Royal Society of Arts, sv. 55, London 1907. Zwemer, Samuel Marinus. The Law of Apostasy in Islam: Answering the Question: Why there are so Few Moslem Converts and Giving Examples of Their Moral Courage and Martyrdom, London [1924].

386

ze světa islámu.indd 386

14.01.15 16:16

Obrazová příloha

ze světa islámu.indd 387

14.01.15 16:16

ze svฤ ta islรกmu.indd 388

14.01.15 16:16

Restaurovaná výmalba v Qusajr ʿAmra, část obnovená v roce 2012, Jordánsko

Foto: Petr Přebinda

389

ze světa islámu.indd 389

14.01.15 16:16

Restaurovaná výmalba v Qusajr ʿAmra, část obnovená v roce 2012, Jordánsko

Foto: Petr Přebinda

Restaurovaná výmalba v Qusajr ʿAmra, část obnovená v roce 2014, Jordánsko

Foto: Petr Přebinda

390

ze světa islámu.indd 390

14.01.15 16:16

Arabská čtvrť a posvátný okrsek al-Haram aš-Šaríf, Jeruzalém, 1999, Palestina/Izrael

Foto: Terezie Žďárská

Posvátný okrsek al-Haram al-Ibráhímí, Hebron, 1999, Palestina/Izrael

Foto: Terezie Žďárská

391

ze světa islámu.indd 391

14.01.15 16:16

Mešita Ibn Túlúna, Káhira, 1994, Egypt

Foto: Eduard Kadrnka

Hrobky v Záwijat al-Amwát, al-Minjá, 1996, Egypt

Foto: Eduard Kadrnka

392

ze světa islámu.indd 392

14.01.15 16:16

Mešita al-Azhar, Káhira, 1994, Egypt

Foto: Pavel Székely

393

ze světa islámu.indd 393

14.01.15 16:16

„Nevěstin“ minaret Umajjovské mešity v Damašku, 2009, Sýrie

Foto: Václav Cílek

420

ze světa islámu.indd 420

14.01.15 16:17

Vybrané práce v českém jazyce doporučené k tématu

Práce A. Musila U Musilova spisu Ze světa islámu je nutné mít na paměti, že i když přímo nepatří do dvanáctidílné řady jeho prací nazvané Dnešní Orient. Národní probuzení a politický vý‑ voj jednotlivých států, v mnoha aspektech na ni navazuje a z jednotlivých děl přebírá celé pasáže. Stejně tomu bylo v knize Křesťanské církve nynějšího Orientu. Proto je třeba z Musilova díla jako nejdůležitější kontext pro studium jeho práce i problematiky ­Orien­tu a islámu doporučit následující tituly: Křesťanské církve nynějšího Orientu. Olomouc: Velehrad, 1939. Cyklus Dnešní Orient: národní probuzení a politický vývoj jednotlivých států 1) Poušť a oasa. Nová Arabie. Praha: Melantrich, 1934. 2) Lev z kmene Judova. Nová Habeš. Praha: Melantrich, 1934. 3) Mezi Eufratem a Tigridem. Nový Irák. Praha: Melantrich, 1935. 4) Dar Nilu. Nový Egypt. Praha: Melantrich, 1935. 5) Pod Himalajemi. Nová Indie. Praha: Melantrich, 1936. 6) Země Arijců. Nový Iran. Nový Afganistan. Praha: Melantrich, 1936. 7) Zaslíbená země. Nová Palestina. Praha: Melantrich, 1937. 8) Od Libanonu k Tigridu. Nová Syrie. Praha: Melantrich, 1938. 9) Italie v Africe. Nová Libye. Italská východní Afrika. Praha: Melantrich, 1939. 10) Most do Asie. Nové Turecko. Praha: Melantrich, 1940. 11) Stará Ethiopie. Nový Súdán. Praha: Melantrich, 1941. Dvanáctý svazek této melantrišské série Africká Francie. Nové Alžírsko, Túnisko, Ma‑ roko, který již nemohl knižně vyjít, je nyní k dispozici jako rukopis v internetové data‑ bázi (což je rovněž jistá forma vydání), dostupné z www: <http://aloismusil.htf.cuni. cz>, pod signaturou H 28214 (Muzea Vyškovska ve Vyškově, kde je uložen fyzicky).1

1

V databázi je možné se seznámit i s rukopisnou podobou díla Ze světa islámu (H 28215). Jsou zde i rukopisy doplňků některých výše uvedených knih, k nimž Musil plánoval druhá opravená a do‑ plněná vydání: Dar Nilu. Nový Egypt (H 28182); Mezi Eufratem a Tigridem. Nový Irák (H 28192); Od Libanonu k Tigridu. Nová Syrie (H 28194); Země Arijců. Nový Iran. Nový Afganistan (H 28210); Zaslíbená země. Nová Palestina (ibid.); Křesťanské církve nynějšího Orientu (H 28239).

421

ze světa islámu.indd 421

14.01.15 16:17

v ybr ané pr áce v českém jazyce doporučené k tém at u

Musilovy práce vydané v německém a anglickém jazyce (čtyřsvazková Arabia Petraea a šestidílné Oriental Explorations and Studies) jsou čtenářům dostupné v češtině v po‑ pulární úpravě osmi „lidových“ cestopisů: Pod ochranou Núriho. Praha: Novina, 1929. V posvátném Hedžázu. Praha: Novina, 1929. V zemi královny Zenobie. Praha: Novina, 1930. V biblickém ráji. Praha: Novina, 1930. Mezi Šammary. Praha: Novina, 1931. Za Mrtvým mořem. Praha: Novina, 1931. V roklích edomských. Praha: Novina, 1932. Tajemná Amra. Praha: Novina, 1932.

Výběr moderních prací (českých autorů i překladů) BERÁNEK, Ondřej (ed.). Arabské revoluce: demokratické výzvy, politický islám a geopoli‑ tické dopady. Praha: Academia, 2013. BERÁNEK, Ondřej. Saúdská Arábie. Mezi tradicemi a moderností. Praha: Volvox Globa‑ tor, 2007. ČERNÝ, Karel. Svět politického islámu: politické probuzení Blízkého východu. Praha: Na‑ kladatelství Lidové noviny, 2012. GOMBÁR, Eduard. Kmeny a klany v arabské politice. Praha: Karolinum, 2004. GOMBÁR, Eduard. Moderní dějiny islámských zemí. Praha: Karolinum, 1999. GOMBÁR, Eduard. Úvod do dějin islámských zemí. Praha: Najáda, 1994. GRUBE, Ernst. Islámské umění. Praha: Artia, 1973. HRBEK, Ivan — PETRÁČEK, Karel. Muhammad. Praha: Orbis, 1967. HRBEK, Ivan (překlad a komentář). Korán. Praha: Academia, 2000. IBN ISHÁK. Muhammad. Život Alláhova proroka. Praha: LEDA, 2009. KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. 5. vyd. Praha: Vyšehrad, 2011. KROPÁČEK, Luboš. Islám a Západ. Historická paměť a současná krize. Praha: Vyšehrad, 2002. KROPÁČEK, Luboš. Islámský fundamentalismus. Praha: Vyšehrad, 1996. KROPÁČEK, Luboš. Súfismus. Dějiny islámské mystiky. Praha: Vyšehrad, 2008. KŘIKAVOVÁ, Adéla — MENDEL, Miloš — MÜLLER, Zdeněk — DUDÁK, Vladislav. ­Islám: Ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002. MENDEL, Miloš. Džihád. Islámská koncepce šíření víry. Brno: Atlantis, 1997. MENDEL, Miloš. Víno a vinařství v dějinách islámu. Praha: Orientální ústav AV ČR, 2010. MENDEL, Miloš — OSTŘANSKÝ, Bronislav — RATAJ, Tomáš. Islám v srdci Evropy: vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia, 2007. OLIVERIUS, Jaroslav. Svět klasické arabské literatury. Brno: Atlantis, 1995. OSTŘANSKÝ, Bronislav. Hledání skrytého pokladu: antologie komentovaných překladů ze středověkého arabského súfijského písemnictví. Praha: Orientální ústav AV ČR, 2008. OSTŘANSKÝ, Bronislav. Malá encyklopedie islámu a muslimské společnosti. Praha. Libri, 2009.

422

ze světa islámu.indd 422

14.01.15 16:17

SAID, Edward William. Orientalismus. Západní koncepce Orientu. Praha: Nakladatelství Paseka, 2008. SEDLÁČKOVÁ, Lucie. Islám v médiích. Liberec: Bor, 2010. TAUER, Felix. Svět islámu. Jeho dějiny a kultura. Praha: Vyšehrad, 2006. VERNET, Juan. Arabské Španělsko a evropská vzdělanost. Brno: Nakladatelství Luboš Marek, 2007. VESELÝ, Rudolf. Přehled politických a kulturních dějin islámských zemí od vzniku islámu do konce 18. století. I. a II. díl. Praha: Karolinum, 1991.

r r r

423

ze světa islámu.indd 423

14.01.15 16:17

Ediční poznámka

V roce 1968, dvacet let po definitivním vyhasnutí naděje na vydání Musilova význam‑ ného díla Ze světa islámu, publikovalo Muzeum Vyškovska ve Vyškově katalog výstavy uspořádané ke 100. výročí narození Aloise Musila (Alois Musil 1868—1968. Katalog vý‑ stavy ke 100. výročí narození pořádané ve dnech 9. června—28. července 1968 ve výstavním sále Muzea Vyškovska ve Vyškově na Moravě. Československá zeměpisná společnost při ČSAV, pobočka Brno a Muzeum Vyškovska, 1968).2 Pro širší veřejnost to byla vlastně jediná dostupná informace o obsahu a charakteru Musilovy práce o islámu. A později i pro veřejnost odbornou, která nečekaně přišla o možnost studovat strojopis v muzejní badatelně: neznámo kdy totiž zmizel… Za možnost zrekonstruovat a publikovat text nevydané Musilovy knihy vděčíme místy obtížně čitelné kopii průklepu, kterou si kdysi ve Vyškově pořídil prof. Luboš Kropáček3 a již poskytl editorovi laskavě k oxeroxování. Text rukopisu podle této verze začal být podle dohody editora s tehdejším ředitelem muzea PhDr. Františkem Korvasem na jaře 2005 připravován k postupnému vydávání v muzejním občasníku Zprávy Muzea Vyškovska. Podstatná část spisu i s komentářem zde vyšla v čísle 97 (2006, s. 13—63; s. rkp. 1—51). Situace se poněkud změnila v říjnu 2006, kdy Muzeum Vyškovska nečekaně zís‑ kalo z rodinné pozůstalosti lépe čitelný originál práce, spolu s mnoha dalšími rukopisy vydaných i nevydaných děl (včetně Africké Francie); celkem v rozsahu několika tisíc rukopisných stran. Tento nález ediční přípravu textu značně usnadnil. Další příležitost, jak se seznámit s ukázkou redigovaného a komentovaného textu, přinesl časopis Orientálního ústavu AV ČR Nový Orient, který v roce 2008 uveřejnil pod‑ kapitolu „Jaký byl a co vykonal“ (roč. 63, č. 2, s. 54—57; s. rkp. 28—34). Knižní vydání celku pak umožnilo až získání prostředků od Grantové agentury ČR. Neredigovaný rukopis neobsahuje rejstřík ani poznámkový aparát; ty jsou v naší edici doplněny. Text několikáté kopie (kterou editor získal v roce 2005 od prof. Kropáčka), 2

3

V něm byl z nevydaného spisu otištěn přehled kapitol a několik úryvků (s. 51—56). Jde o „Úvod“, s. rkp. 1, dále kap. „Prostředí“ až na s. rkp. 2 po slova …obyvatelé Arábie živořili. Následuje text ze s. rkp. 3—4: Původních zpráv… až po slova …Arabů, kočovníků pouště. Ze s. rkp. 4 odstavec: Arab‑ ská společnost… až po slova …pojem národa a vlasti. Následuje podkapitola „Náboženské předsta‑ vy“, s. rkp. 6—9 až po slova …Patroni zastiňují Alláha. Zmínil se o tom ve sborníku referátů z mezinárodní konference k 50. výročí úmrtí A. Musi‑ la — VESELÝ, Rudolf (ed.). Alois Musil — český vědec světového jména. Praha: Globe, 1995, s. 12.

424

ze světa islámu.indd 424

14.01.15 16:17

tvořící první verzi, je Musilovým rukopisem a místy zřejmě i rukou Anny Blechové opatřený korekturami, byť nedůsledně. Úpravy jsou ale důkladnější a četnější na roz‑ díl od korektur ve druhé verzi z přírůstku Musilovy pozůstalosti v Muzeu Vyškovska z roku 2006. První verzi proto považujeme za „znění poslední ruky“ a naše edice z ní vychází. Naznačené úpravy jsme při rekonstrukci textu respektovali, a to i na neoznačených místech, pokud to ovšem bylo v souladu s pravopisem a ve prospěch čtivosti. Z tohoto důvodu mohou být při podrobném zkoumání patrné i některé změny proti úryvkům zveřejněným v roce 1968 a zároveň proti rukopisné variantě získané v roce 2006. Další změny jdou na vrub zredigování textu a nutným jazykovým a věcným úpravám. Totéž platí i u několika Musilových přejímek z jiných knih, které jsou evidovány v poznámko‑ vém aparátu. Kde se archaický Musilův styl nepříčí dnešnímu pravopisu a není na úkor čtivosti a srozumitelnosti pro současného čtenáře, byl ponechán. Nahrazeny naopak byly pojmy, které by dnes na čtenáře působily matoucím doj­ mem, případně Musilova specifika; jde například o výrazy čelník (imám) či osvěta (kul‑ tura). Text přizpůsobujeme současným pravopisným normám a zvyklostem (psaní slov přejatých, příslovečné spřežky, zkratky, interpunkce, archaické vazby; upraven byl in‑ finitiv končící na ­‑ti a rod životný v případech jako „ti kmenové, kteří“). Slovo filosofie však uvádíme zásadně v původním tvaru, který znamená lásku k moudrosti (sofia), ni‑ koliv k „podsvětní temnotě“ (zofos). Nářeční specifika (např. vlastník, zahlížet, křemelka) jsou okomentována a vysvět‑ lena v poznámkovém aparátu, stejně jako arabské botanické termíny (např. keře gaza, sidrové listy apod.). V citacích z archivních dokumentů upravujeme pouze zjevné chyby a interpunkci, ostatní (psaní slov přejatých, velká písmena, užívání uvozovek aj.) po‑ necháváme v autentické podobě. Naše edice rozlišuje psaní Korán (s velkým K a kurzivou) pro knihu jako celek a ko‑ rán (s malým k) pro dílčí část přednesenou Muhammadem. Stejně tak odlišuje psaní slov Prorok a prorok, pro rozlišení „pečeti proroků“ Muhammada od jiných proroc‑ kých postav (ale s minuskulí v místech jako „prorok Muhammad“, kde je identifikace zřejmá). V původním znění byl ponechán archaicky znějící nadpis Užil jsem spisů jako pro Musila typický. Kurzivou jsou uváděny arabské, perské či turecké pojmy při svém prvním výskytu v textu. Transkripce arabských výrazů a jmen a přepis například zeměpisných údajů byl nutně podřízen současnému úzu (k přepisu viz níže). Jde o přepis zjednodušený stejně jako v případě všech Musilových děl v českém jazyce.4 Původní Musilova transkripce byla velmi specifická i na dobu vzniku díla a Musil byl za ni občas odbornou veřejností kritizován. Upravena byla Dr. Petrem Přebindou. Analogicky byly rovněž opraveny

4

Odborný přepis by v Musilově době narazil na technické omezení Melantrichu. V dopise z 24. května 1934 Dr. Hertl informoval Musila, že by sazbu museli objednávat z Anglie. Musil mu druhý den odpověděl, že na vědeckém přepisu netrvá: „Sazeč může opomenouti tečky, čárky i háčky pod písmeny.“ Ve svých dalších spisech na tuto skutečnost dbal.

425

ze světa islámu.indd 425

14.01.15 16:17

mnohé Musilovy názvy kapitol a podkapitol, např. zejména v kapitole Šíitské větve (Dvanáctníci, Vyznavači Aliho, Hurúfové). Naopak bylo respektováno místy nepřesné Musilovo členění na kapitoly a podkapitoly. Biblické reálie přepisujeme podle Českého ekumenického překladu (ČEP). Přestože si uvědomujeme všechny komplikované aspekty při psaní velkého a malého ž ve slově žid/Žid, snažíme se je řešit v rozlišení náboženského a etnického významu (tedy Židé a Arabové, ale židé, křesťané a zoroastrovci). Aktualizovány, případně doplněny poznámkou byly i mnohé zastaralé údaje a in‑ formace. Čtenář by tak měl mít k dispozici nikoli petrifikovaný dobový dokument, ale validní práci o islámu. Text byl dále doplněn o odkazy na významnější pasáže z dalších Musilových spisů, kde se věnuje stejným otázkám, případně na přejímky z jiných Musilových knih (po‑ dobně jako to po dohodě s Melantrichem uvedl Musil v knize Křesťanské církve nynějšího Orientu a jak to sliboval nakladateli i pro spis o islámu). Chybějící text uvádíme v hra‑ natých závorkách, stejně jako výpustky. Musilem uvedený přehled literatury byl ponechán v duchu autorova zpracování, přestože neodpovídá dnešním normám. Prošel však stejným typem úprav jako vlastní text práce, zejména v případě transkripce z arabštiny.5 Za část „Užil jsem spisů“ jsme vložili rámcový výběr česky psaných prací doporu‑ čených k základní orientaci v tématu a v díle A. Musila. Rejstřík byl připraven péčí Josefa Schwarze. Mapy na předsádce jsou fragmenty Musilových map vydaných American Geogra‑ phical Society v New Yorku, konkrétně Map of Northern Arabia, 1926 a dále Map of Southern Mezopotamia, 1927. Historické fotografie pocházejí především z Musilovy pozůstalosti uložené v Lite‑ rárním archivu Památníku národního písemnictví a v Muzeu Vyškovska. Musil však není autorem všech snímků a autorství některých zatím není možné přesně určit. Jak sám poznamenal v příslušných dílech svých cestopisů, téměř všechny fotografie z Bag­ dádu a okolí daroval německý inženýr Heinrich August Meißner (1862—1940), zvaný Meißner paša, který byl v té době stavitelem Bagdádské dráhy, princi Sixtu de Bourbon­ ‑Parma (1886—1934). Sixtus v roce 1912 doprovázel Musila na jeho výpravě. Některé záběry pořídil sám a spolu s Meißnerovými snímky je poskytl Musilovi k uveřejnění. Závěrem je třeba adresovat velké poděkování především některým členům rozsáhlé Musilovy rodiny: paní Zitě Flekalové, praneteři A. Musila, a jeho prasynovcům An‑ tonínu a Jiřímu Musilovi. Dále prof. Luboši Kropáčkovi z Univerzity Karlovy v Praze, který byl řešitelem grantového projektu a dochoval jednu z textových verzí. Za péči v Literárním archivu Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech vděčím 5

Zajímavý komentář k Musilem citovaným zdrojům tohoto spisu i celé řady Dnešní Orient na‑ lezne případný zájemce v disertační práci Dr. Jaroslava France Alois Musil a hledání prame‑ nů monoteismu: na cestě od pokojného soužití beduínů, muslimů, východních a západních křesťa‑ nů k náboženskému a ekumenickému dialogu. Olomouc: disertační práce CMTF UP, 2010, kapi‑ tola 2.5 „Zdroje akademického studia mimokřesťanských náboženství v díle Aloise Musila“, s. 131—139.

426

ze světa islámu.indd 426

14.01.15 16:17

Dr. Evě Bílkové, Karolu Bílkovi a kurátoru Ivanu Koubovi, za povolení k práci s neu‑ spořádanými fondy A. Musila i Melantrichu děkuji Dr. Naděždě Macurové a součas‑ nému vedoucímu archivu Dr. Tomáši Pavlíčkovi. V Muzeu Vyškovska patří velký dík emeritnímu řediteli Dr. Františku Korvasovi, že jako první umožnil edici části ruko‑ pisu, současné ředitelce Mgr. Monice Pelinkové za možnost jejího dokončení a histo‑ ričce muzea Mgr. Renatě Kotulánové za trpělivou a profesionální spolupráci. Nemenší poděkování patří autorům fotografií a přátelům z cest, včetně mé ženy Terezy, které jsem měl nezapomenutelnou možnost svět islámu alespoň trochu ukázat. Zvláštní poděkování patří též oběma lektorům za mravenčí práci při bdění nad odbornou úrovní díla. pž

r r r

ze světa islámu.indd 427

14.01.15 16:17

Přepis arabských slov

V knize je používán stejný přepis arabských slov a vlastních jmen jako v Kropáčkově díle Duchovní cesty islámu (2. vydání nakl. Vyšehrad z roku 1998), vycházející z pravi‑ del Felixe Tauera, s drobnými odlišnostmi. ’ ʿ gh q h dh th s, d, t, z w dž

hamza (ráz), tj. odsazení hlasu ʿajn, hrdelnice připomínající zesílenou hamzu v podstatě ráčkované r měkkopatrová závěrová hláska (zadní „k“); přepisujeme ji takto podle odborného úzu, v českém textu se zjednodušeně vyslovuje jako k zahrnuje přepis dvou fonémů, neznělé hrdelnice (odborně přepisované jako h�) a normálního h znělé anglické th (např. this) neznělé anglické th (např. three) kromě obvyklých hlásek jsou jimi přepisovány i jejich emfatické, temně vyslovované protějšky obouretná úžinová polosamohláska (jako v anglickém well) znělý protějšek českého č (nejde tedy o dvě souhlásky)

V některých případech přizpůsobujeme psanou podobu slov běžnému úzu i za cenu jisté nedůslednosti, proto například přepisujeme šíʿa, ale ponecháváme šíité, šíitský apod.

428

ze světa islámu.indd 428

14.01.15 16:17

Jmenný rejstřík

Rejstřík zahrnuje celou publikaci od úvodního slova na s. 6 až po text k přepisu arab‑ ských slov na s. 428. Kromě hlavního textu jsou pokryty i poznámky pod čarou, po‑ pisky obrázků a literatura. Zachyceny jsou pouze reálné, nikoli fiktivní osoby, a to včetně autorů a editorů publikací, jejichž jména jsou uvedena v originální podobě (např. v anglické transkripci), nikoli v českém přepisu. Variantní jména osob jsou uvedena v závorkách. Stručné upřesnění k osobám, které usnadňuje jejich identifi‑ kaci, je ve vybraných případech uvedeno za čárkou. Znak ʿ sloužící pro přepis arab‑ ského písmene ʿajn stejně jako člen určitý al­‑ (a jeho varianty an­‑, aš­‑, at­‑ a další) ne‑ mají řadicí platnost. Římské číslice (ve jménech panovníků) jsou řazeny jako čísla.

ʿAbbás I. (Veliký), perský šáh 230 ʿAbbás II., perský šáh 302 ʿAbbás III., perský šáh 230 ʿAbbás Efendi (ʿAbdulbahá’) 238—241, 370 al­‑ʿAbbásí, Muhammad al­‑Mahdí 300 Abbeloos, Jean Baptiste 370 ʿAbd Manáf viz Abú Tálib Abd ul­‑Hai, Mawlawi 376 ʿAbd­‑al­‑Haqq, Mawlawi 376 ʿAbdolʿazím viz aš­‑Šáh ʿAbdolʿazím ʿAbduh, Muhammad 289—290, 292, 294, 299—302, 306—308, 333, 335, 353, 368 ʿAbduh ibn Hasan Chajrulláh 300 ʿAbdulʿazíz, egyptský guvernér 213 Abdülaziz, osmanský sultán 299 ʿAbdulʿazíz ibn ʿAbdurrahmán Ál Saʿúd (Ibn Saʿúd), král Saúdské Arábie 250, 256—265, 267—272 ʿAbdulʿazíz ibn Muhammad ibn Saʿúd, saúdský panovník 250—256, 271 ʿAbdulbahá’ viz Abbás Efendi ʿAbdulghaffár Chán viz Chán ʿAbdulghaffár Chán

Abdülhamid II., osmanský sultán 143, 280—282, 284, 311—312, 329, 340, 346 ʿAbdulláh I., emír Zajordánska 260—261 ʿAbdulláh ibn ʿAbdulmuttalib 99, 158 ʿAbdulláh ibn Chálid (z rodu Ibn as­‑Salím) 266 ʿAbdulláh ibn Ibád 245 ʿAbdulláh ibn Ibráhím aš­‑Šaríf al­‑Wazzání al­ ‑Idrísí viz Mawláj ʿAbdulláh aš­‑Šaríf ʿAbdulláh ibn Majmún 222—223 ʿAbdulláh ibn Muhammad ibn ʿAbdulwahháb 251, 368 ʿAbdulláh ibn al­‑Mustakfí viz al­‑Mustakfí bi­‑Alláh ʿAbdulláh ibn Saʿúd al­‑Kabír (ʿAbdulláh ibn Saʿúd ibn ʿAbdulʿazíz), saúdský panovník 252, 255—256 ʿAbdulláh ibn aš­‑Šajch Murtadá al­‑Chawábí al­‑Ismáʿílí 368 ʿAbdulláh ibn az­‑Zubajr 167 ʿAbdulláh Paša 239 ʿAbdulmalik, umajjovský chalífa 153, 166—167, 177 Abdülmecid II., osmanský chalífa 144

429

ze světa islámu.indd 429

14.01.15 16:17

ʿAbdulmuʿín, hidžázský šaríf 254 ʿAbdulmuttalib (z rodu Banú Hášim) 99, 178 ʿAbdulqádir (al­‑Džazá’irí), alžírský emír 280 ʿAbdulqádir al­‑Džílání (al­‑Kajlání) 197, 199 ʿAbdulqásim Sáhib 321 ʿAbdurrahmán I., umajjovský chalífa ve Španělsku 356 ʿAbdurrahmán III., umajjovský chalífa ve Španělsku 140 ʿAbdurrahmán ibn Fajsal Ál Saʿúd, saúdský panovník 259, 263, 265, 271 ʿAbdurráziq, ʿAlí 292, 303, 368 ʿAbdussalám ibn al­‑ʿArabí, marocký šejch 357 Abélard, Pierre 276 Abí Rášid, Hanná 368 Abú al­‑ʿAbbás ʿAbdulláh as­‑Saffáh, ʿabbásovský chalífa 149 Abú ʿÁmir, vůdce medínských křesťanů 112 Abú ʿÁsim an­‑Nabíl viz ad­‑Dahhák ibn Muchlad, Abú ʿÁsim an­‑Nabíl Abú Bakr, chalífa 104, 109, 119, 124, 128, 136, 145, 147, 155, 161—164, 179, 296 Abú Dáwúd Sulajmán ibn al­‑Ašʿath as­ ‑Sidžistání 130, 160 Abú al­‑Faradž ʿAlí ibn al­‑Husajn al­‑Isfahání 368 Abú Hanífa an­‑Nuʿmán ibn Thábit 136, 143, 178, 185, 187—188 Abú Júsuf Jaʿqúb ibn Ibráhím ibn Habíb al­ ‑Ansárí 185, 368 Abú Michnaf Lút ibn Jahjá 156 Abú Qurra, Tháwdhúrus viz Abucara, Theodor Abú Sufján Sachr ibn Harb 115 Abú Šáma, Šihábuddín Abú al­‑Qásim ʿAbdurrahmán ibn Ismáʿíl al­‑Maqdisí 369 Abú Šudžáʿ Ahmad ibn al­‑Husajn al­‑Isfahání 369 Abú Tálib ʿAbd Manáf ibn ʿAbdulmuttalib 99, 104, 107—109, 139, 243 Abucara, Theodor 177 Adams, Charles C. 369 Addaï Scher (Addai Sher), asyrský arcibiskup 375 al­‑Afghání, Džamáluddín (Djemmal Eddin) 281, 290, 298—301, 382 Un Africain (pseud.) viz Aimel, Georges

Aga Khan I. (Ághá Chán I.; Hasan ʿAlí Šáh) 227, 292 Aga Khan II. (Ághá Chán II.; Áqá ʿAlí Šáh) 227 Aga Khan III. (Ághá Chán III.; as­‑Sultán Muhammad Šáh) 227—228, 292, 323, 328, 369 Ahmad, Mírzá Ghulám viz Ghulám Ahmad, Mírzá Ahmad Chán, Sajjid (Ahmed Khan Syed) 286, 292, 321—323, 326, 369 Ahmad ibn ʿAbdulláh ibn Muhammad ibn Ismáʿíl, ismáʿílíjský imám 223 Ahmad ibn Búja viz Muʿizzuddawla Ahmad ibn Idrís al­‑Fásí viz al­‑Fásí, Ahmad ibn Idrís Ahmad ibn Muhammad ibn ʿAbdussalám, marocký šejch 357 Ahmad ibn Saʿíd, ibádovský imám 246 Ahmedzeki, Validi 369 Ahrens, Karl 369 al­‑Ahsá’í, Ahmad 236 Már (sv.) Ahúdáma (Áhúdíma, Achúdhimma) 369 Achemmakhi, Brahim ou Sliman viz Shemmâkhî, Ibrâhîm ibn Sulejmân al­‑Achtal, Abú Málik Ghijáth ibn Ghawth at­ ‑Taghlibí 166, 177, 213, 369 Aimel, Georges (pseud. Un Africain) 369 Aïni, Mehmmed Ali 369 ʿÁ’iša bint Abí Bakr 116, 123, 128, 136, 147 Alexandr Veliký, makedonský král 173 Ali, Syed Mujtaba 369 ʿAlí, zeť Bahá’ulláha 239 ʿAlí al­‑Aʿlá, stoupenec sekty hurúfíja 241 ʿAlí al­‑Hádí an­‑Naqí, ithnáʿašaríjský imám 158, 243 ʿAlí ibn Abí Tálib 100, 104, 110, 128—129, 136, 139—140, 145, 147, 150, 153, 155—163, 166—167, 170, 178—179, 195—196, 200, 207, 221, 223, 229, 231, 233, 235—236, 241, 243—245, 287, 317, 352, 356 ʿAlí ibn al­‑Husajn al­‑Hášimí, král Hidžázu 260—262 Alí ibn al­‑Husajn ibn ʿAlí viz Zajnulʿábidín ʿAlí ibn Muhammad ibn ʿAbdulwahháb, wahhábovec 251

430

ze světa islámu.indd 430

14.01.15 16:17

ʿAlí ibn Muhammad ibn ʿAbdussalám, marocký šejch 357 ʿAlí ibn Músá ar­‑Ridá, ithnáʿašaríjský imám 230 ʿAlí Muhammad aš­‑Šírází viz al­‑Báb Allenby, Edmund 240 al­‑Álúsí, Mahmúd Šukrí 369 Ambros, Pavel 22 Amedroz, Henry Frederick 377 Ameer Ali, Syed viz Amír ʿAlí, Sajjid al­‑ʿÁmilí, Muhammad ibn al­‑Hasan 161 Amin, Ahmad 369 Ámina bint Wahb 99 Amír ʿAlí, Sajjid (Ameer Ali, Syed) 286, 292, 294, 317—318, 322—323, 369 ʿAmr ibn al­‑ʿÁs 114 Andrae, Tor 369 André, Pierre Jean­‑Daniel 369 Andréa, Charles Joseph Édouard 369 Andrew, G. Findlay 369 sv. Anselm z Canterbury 21 Apollodóros z Damašku 174 Áqá ʿAlí Šáh viz Aga Khan II. al­‑ʿArabí ibn ʿAbdussalám ibn al­‑ʿArabí, marocký šejch 357 al­‑ʿArabí ibn ʿAlí, marocký šejch 357 Aristotelés 154, 176, 179, 193, 214, 276, 279, 322 Arminjon, Pierre 370 Armstrong, Harold C. 370 Arnold, Thomas Walker 370, 373, 375 al­‑Asad, Baššár 242 al­‑Asad, Háfiz 242 al­‑ʿAskarí, al­‑Hasan viz al­‑Hasan al­‑ʿAskarí Astarábádí, Fazlolláh 241 al­‑Ašʿarí, Abú al­‑Hasan ʿAlí ibn Ismáʿíl 179—181, 250 Atanáš (Athanasios) 213 Atatürk, Mustafa Kemal 144, 299, 310—315 al­‑Atharí, Muhammad Bahdžat 369 sv. Augustin 176, 247, 249 Augustus, římský císař 211 Avicenna viz Ibn Síná ʿAwn ibn ʿAbdulláh ibn Džaʿfar 78 Aziz Bey, osmanský velitel v Libyi 348 Azizul Huque, Muhammed 370 ʿAzzán ibn Qajs Ál Saʿíd 246

al­‑Báb (ʿAlí Muhammad aš­‑Šírází) 236—238, 240, 369 Baby, J. K. (pseud.) viz Kratochvil, Josef al­‑Badawí, Ahmad 300, 306 Bahá’ulláh, Mírzá Husajn­‑ʿAlí 236—240, 370 Bajbars, mamlúcký sultán 139, 227, 243 Bájezíd I. viz Bayezid I. al­‑Bakrí, Ahmad Murád ibn ʿAbdulhamíd 297 al­‑Bakrí, Muhammad ibn Abí as­‑Surúr as­ ‑Siddíqí 370 Balabán, Milan 101 al­‑Baládhurí, Ahmad ibn Jahjá ibn Džábir 370 Barbier de Meynard, Charles Adrien Casimir 369, 383 Barelvi, Ahmad 319—320 Bareš, Arnošt 57—58 Barhebraeus, Gregorius 370 Barmak, Chálid ibn (al­‑Barmakí, Chálid) 149 al­‑Barmakí, Džaʿfar ibn Jahjá 149—150 Bartoš, František 83 Basileidés 220 Basset, René 370, 374 Bašíruddín Mahmúd Ahmad (Bashir Ahmad, Mirza; Bashir­‑ud­‑din Mahmud Ahmad, Hadrat Mirza; Chalífat al­‑Masíh II.) 273—274, 370, 378 Bauer, Karl Johannes 17, 26 Bayezid (Bájezíd) I., osmanský sultán 140 Beck, Sebastian 376 Becker, Carl Heinrich 370, 384 Bedjan, Paul 370 Bednařík, Petr 58 Bektáš, Hádždží (Hacı Bektaş­‑ı Veli) 241 Bell, Richard 103, 122, 371 Ben Badis, Abdelhamid viz Ibn Bádís, ʿAbdulhamíd Ben Djelloul, Mohamed Salah viz Ibn Džallúl, Muhammad as­‑Sálih Ben Chérif, Caïd 371 Beneš, Edvard 40—41, 43, 56, 67 Beneš, Jiří 56 Beran, Rudolf 57 Beránek, Ondřej 422 Bereketullah, Mohammed 371 Berchem, Max van 371 Bercher, Léon (pseud. al­‑Muchrif ) 368, 371, 381

431

ze světa islámu.indd 431

14.01.15 16:17

Bernard, Augustin 378 Bezold, Carl 370 Bílek, Karol 427 Bílková, Eva 427 Birge, John Kingsley 371 Blachère, Régis 140 Blechová, Anna 11, 18, 39—41, 44—50, 52, 60, 64—65, 68—71, 425 Blochet, Edgar 371, 379 Blumberger, John Theodor Petrus 371 Blunt(ová), Anne 371 Boisnard(ová), Magali (Crespin/ová/, Magali; Magali­‑Boisnard/ová/) 377 Bonet­‑Maury, Gaston 371 Borecký, Vladimír 57 Bourbon del Monte Santa Maria, Giuseppe 371 Bourbon­‑Parma, Sixtus von 11—12, 426 Bourne, Walter FitzGerald 371 Bouron, Narcisse 371 Bousquet, Georges Henri 371 Boyer, Paul 378 Bozorg viz Mírzá Bozorg Brévié, Jean 371 Brockelmann, Carl 371 Broglie, Auguste­‑Théodore­‑Paul de 29 Broomhall, Marshall 371 Brown, John Porter 372 Browne, Edward Granville 372—373 Brunel, René 372 Brünnow, Rudolf Ernst 368, 372 al­‑Buchárí, Abú ʿAbdulláh Muhammad ibn Ismáʿíl 119, 123, 128, 130, 195, 256 al­‑Buchárí, Sajjid Adžall Šamsuddín ʿUmar viz Sajjid Adžall Šamsuddín ʿUmar al­‑Buchárí Búja, Abú Šudžá‘ 229 al­‑Bundárí al­‑Isfahání, al­‑Fath ibn ʿAlí ibn Muhammad 372 Burian, Zdeněk 69 Cabaton, Antoine 372 Caesar, Gaius Julius 96 Caetani, Leone 9, 372, 377 Calassanti­‑Motylinski, Gustave Adolphe de 372 Cambon, Jules 378 Carde, Jules Gaston Henri 355 Carra de Vaux, Bernard 372

Casanova, Paul 372 Cash, William Wilson 372 Castagné, Joseph 373 Castries, Henry de 373 Cicero, Marcus Tullius 174 Clarke, Richard F. 359 Clayton, Gilbert 261—262, 264, 373 Clemen, Carl Christian 373 Cobbold(ová), Evelyn 373 Cognar, Yves 22 Cooper, Clayton Sedgwick 373 Coppolani, Xavier 373 Corancez, Louis Alexandre Olivier de 373 Corbet, R. G. 373 Cordier, Georges 373 Cormick, William 236 Cox, Percy 257 Crane, Charles Richard 11, 43—44 Crespin(ová), Magali viz Boisnard(ová), Magali Cromer, Evelyn Baring 302 Čapek, Karel 56 Černý, Karel 422 Čingischán 134, 139, 150, 339, 342 Dabry de Thiersant, Claude Philibert 373 ad­‑Dahhák ibn Muchlad, Abú ʿÁsim an­‑Nabíl 128 Dale, Godfrey 373 Daneš, Jiří Viktor 44 Daniélou, Jean 27 ad­‑Darazí, Muhammad 224 Darmesteter, James 373 ad­‑Dawíš, ʿAzíz (ʿAbdulʿazíz) ibn Fajsal 268 ad­‑Dawíš, Bandar ibn Fajsal 267 ad­‑Dawíš, Fajsal ibn Sultán 256, 259—261, 264—270 Defrémery, Charles François 376 Denha z Tagitu (de Tagit) 373 Depont, Octave 373 Diercks, Gustav 373 Dillmann, August 373 ad­‑Dínawarí, Abú Hanífa Ahmad ibn Dáwud 373 Dio Cassius (z Nikaje) 174 Dioklecian, římský císař 247

432

ze světa islámu.indd 432

14.01.15 16:17

ad­‑Dirqáwí, Muhammad al­‑ʿArabí 358 Djemmal Eddin (Džamáluddín) viz al­‑Afghání Dlouhý, Jaromír 43 Dlouhý Hasan viz Uzun Hasan Donaldson, Dwight M. 373 Donatus Magnus 247 Dorotheus 173 Dóst Mohammad Chán, afghánský emír 299 Drábek, Jaroslav 67 Dreyfus, Hippolyte 373 Droysen, Johann Gustav 373 Drtina, František 54 Du Bos, Charles 21 Dudák, Vladislav 124, 154, 422 Dufferin, Frederick Hamilton­‑Temple­ ‑Blackwood 323 ad­‑Duchajjil, Sulajmán 376 Dujarric, Gaston 379 Dus, Jan Amos 219—220 Dussaud, René 373 Džaʿfar ibn Jahjá viz al­‑Barmakí, Džaʿfar ibn Jahjá Džaʿfar as­‑Sádiq, šíitský imám 158, 222, 229 al­‑Džáhiz, Abú ʿUthmán ʿAmr ibn Bahr al­ ‑Kinání al­‑Basrí 99 Džání Kášání, Hádždží Mírzá 238, 373 al­‑Džannán, Abú Muhammad ʿAbdulláh ibn Muhammad 243 Džinnáh, Muhammad ʿAlí (Jinnah, Mohammad Ali) 324, 378 Eliade, Mircea 25 Eliáš, Alois 57 El­‑Khatib, Abdallah 167 Enver Paša, pobočník Abdülhamida II. 340 Enver Paša, vůdce mladoturků 340, 348 Essad Bey 13, 374 Fadrus, Karel 17, 20, 22 Fajsal I., irácký král 257, 259 Fajsal ibn ʿAbdulʿazíz Ál Saʿúd, král Saúdské Arábie 260 Färber, Moritz 376 Farhán ibn Saʿúd ibn Muhammad ibn Muqrin, saúdský princ 250 Faris, Nabih Amin 140

Farrokhzad, Gulam Husain Khan 374 al­‑Fásí, Ahmad ibn Idrís 344 Fath ʿAlí Šáh, perský panovník 383 Fátima bint Muhammad 100, 128—129, 136, 139, 145, 157, 200, 221, 224, 305, 318, 344, 352, 355—356 Fazlolláh Astarábádí viz Astarábádí, Fazlolláh Fejlek, Vojtěch 69 Filipi, Pavel 215 Firt, Julius 56 Flekalová, Zita 426 Foltýnovský, Josef 20, 22 Forget, D.­‑A. 374 Franc, Jaroslav 8, 54, 96, 291, 426 Frank, Karl Hermann 58, 67—68 František Josef I., rakouský císař 12 Fritsch, Erdmann 374 Fuad Osman Efendi, osmanský princ 349 Fučík, Bedřich 56—58, 61 Fürstenberg, Bedřich Egon 28 Gabrieli, Guiseppe 374 Gaius, římský právník 173 Galt, Russell 374 Gama, Vasco da 276 Gándhí, Mahátma 324 Gaudefroy­‑Demombynes, Maurice 374, 378 Gautier, Émile Félix 374 Geiger, Abraham 374 Gellner, Ernst 12 Géniaux, Claire viz Charles­‑Géniaux, Claire Gennadios II., konstantinopolský patriarcha 214—215 Ghálib Efendi, hidžázský šaríf 251—252, 254 al­‑Ghamárí, Muhammad ibn as­‑Siddíq 358 al­‑Ghazzálí, Abú Hámid Muhammad ibn Muhammad 179—182, 190, 197, 218—219, 250, 287, 294 Ghersi, Emanuele 374 Ghulám Ahmad, Mírzá 272—274 Gibb, Hamilton Alexander Rosskeen 374 Gies, Robert 68 Giese, Friedrich 374 Glubb, John Bagot 269 Goeje, Michael Jan de 370, 374, 377—378, 384 Goethe, Johann Wolfgang von 70

433

ze světa islámu.indd 433

14.01.15 16:17

Goldziher, Ignác (Ignaz) 83, 167, 374 Gombár, Eduard 83, 85, 88, 216, 251, 255—256, 260, 264, 276, 280—282, 284—285, 297—299, 349, 364, 422 Gordon, Charles George 364 Gottheil, Richard James Horatio 34, 374 Gouraud, Henri 43 Granet, Marcel 378 Gregory, Karl Alex von 58 Grimme, Hubert 374 Griswold, Hervey De Witt 375 Grube, Ernst J. 422 Guidi, Ignazio 368, 384 Guillaume, Alfred 128, 188, 195, 286, 375 Guirgass, Vladimir 373 Guyard, Stanislas 375 al­‑Haddád, at­‑Táhir 356 al­‑Hádí ilá al­‑Haqq (Jahjá ibn al­‑Husajn al­ ‑Qásim ar­‑Rassí), jemenský vládce 222 al­‑Hádí Šarafuddín Muhammad, jemenský vládce 222 al­‑Hadždžádž ibn Júsuf, umajjovský správce 169 Hafsa bint ʿUmar 124 Hajdar ibn Džunajd 229 Hakím, Núruddín viz Núruddín, Hakím al­‑Hákim bi­‑Amr Alláh, fátimovský chalífa 224, 226 Haller, Jiří 69 al­‑Hamadání (al­‑Hamdání), Abú Muhammad al­‑Hasan ibn Ahmad 167 Hanuš, Josef 29 Harb, Muhammad Sálih, egyptský politik 305 al­‑Hárith ibn ʿUmajr 114 Harrassowitz, Otto 49 Hartmann, Martin 375 Hartmann, Richard 374—375 Hárún ar­‑Rašíd, ʿabbásovský chalífa 139, 149—150, 186—187 Hasan, Uzun viz Uzun Hasan Hasan ʿAlí Šáh viz Aga Khan I. al­‑Hasan al­‑ʿAskarí, ithná‘ašaríjský imám 158—159, 241, 243 al­‑Hasan ibn ʿAlí, šíitský imám 136, 152, 156—157, 159, 162, 187, 200, 221, 231—232, 413

Hasan as­‑Sabbáh 226 Häufler, Vlastislav 41 Havelka, František 48 Heffening, Wilhelm 374 Heidler, pracovník nakladatelství Vesmír 48 Hejčl, Jan Nepomuk 41, 45—49, 51 Hell, Joseph 375 Hérakleios, byzantský císař 168 Herben, Jan 41 Herre, Paul 382 Hertl, Jan 49—53, 57—59, 368, 425 Herzfeld, Ernst 154 Heřman, Zdeněk 70 Heyck, Eduard 379 Heyworth­‑Dunne, James 375 Hick, John 30 Hinneberg, Paul 370 Hišám ibn ʿAbdulmalik, umajjovský chalífa 221 Hišám ibn Hakím 123 Hitler, Adolf 49 Hitti, Philip Khuri 375 Hofman, Vlastimil 70 Hogben, Sidney John 375 Holaubek(ová), Johanna 302 Holley, Horace 370, 375 Holzer, Valentin 381 Hoop, Augustin von 67 Hora, Petr 51 Horáček, Bohumil 52 Horten, Max 375 Houška, Tomáš 57—58 Houtsma, Martijn Theodoor 372—374, 376, 378 Hrbek, Ivan 98, 101—104, 106, 112—113, 116—119, 122, 140, 162, 194—195, 202, 205, 212, 217, 219—220, 249, 294, 422 Huart, Clément 376 Hubert Salvátor Habsbursko­‑Lotrinský, rakouský arcivévoda 111 Hülegü, mongolský chán 139, 150, 226 Humphrys, Francis 269 Hunter, William Wilson 376 Husain Khan, Qadir 376 Husajn, Táhá 292, 304 al­‑Husajn ibn ʿAlí, hidžázský šaríf 257, 259—264

434

ze světa islámu.indd 434

14.01.15 16:17

al­‑Husajn ibn ʿAlí, šíitský imám 152, 156—157, 162, 166, 200, 209—210, 221, 229, 231—232, 234, 242, 317 Husajn ibn Muhammad ibn ʿAbdulwahháb 251, 376 Husajn­‑ʿAlí, Mirzá viz Bahá’ulláh Husáková, Zlata 23, 28 Hutton, William Holden 385 Chabot, Jean­‑Baptiste 373, 380 Chadídža bint Chuwajlid 100, 104, 109, 118, 129 Chachoin, Louis 373 Chajrulláh, Ibráhím Džúrdž (Khairullah, Ibrahim George) 239 Chálid ibn ʿAbdulʿazíz ibn Muhammad ibn Saʿúd, saúdský princ 251 Chálid ibn Lu’ajj, wahhábovec 260, 265 Chálid ibn al­‑Walíd 114, 184, 397—398 Chalífat al­‑Masíh I. viz Núruddín, Hakím Chalífat al­‑Masíh II. viz Bašíruddín Mahmúd Ahmad Chalílulláh III. Šáh viz Šáh Chalílulláh III. Chán ʿAbdulghaffár Chán 324 Chantepie de la Saussaye, Pierre Daniël 373, 376 Charles­‑Géniaux, Claire 373 al­‑Charúsí, ʿAbdulláh al­‑Chalílí 246 al­‑Charúsí, Abú ʿAbdulláh Muhammad ibn ʿAbdulláh al­‑Chalílí 246—247 al­‑Charúsí, Sálim ibn Rášid 246 Chauvelot, Robert 373 Chawla bint Džaʿfar 161 Cheikho, Louis (Šajchú, Lújis) 9 Chirol, Valentine 373 Chraïbi, Aboubakr 99 Chudá Bachš viz Khuda Bakhsh, Khan Bahadur Moulvi Chudájár chán, vládce kokandského chanátu 281 Churchill, Winston 240 Chvojka, Jiří 69—70 Ibn ʿAbd Rabbihi, Abú ʿUmar Ahmad ibn Muhammad 99 Ibn ʿArabí, Muhjiddín Abú ʿAbdulláh Muhammad ibn ʿAlí 190—191

Ibn al­‑Athír, ʿIzzuddín ʿAlí ibn Muhammad 376 Ibn Bádís, ʿAbdulhamíd (Ben Badis, Abdelhamid) 353 Ibn Battúta, Muhammad ibn ʿAbdulláh 376 Ibn Bišr, ʿUthmán ibn ʿAbdulláh al­‑Hanbalí 376 Ibn Džallúl, Muhammad as­‑Sálih (Ben Djelloul, Mohamed Salah) 355 Ibn Hadžar, Ahmad ibn ʿAlí al­‑ʿAsqalání 376 Ibn Hanbal, Ahmad ibn Muhammad 129, 187—188, 191, 196, 252, 376 Ibn Hawqal, Abú al­‑Qásim Muhammad 377 Ibn Chaldún, Walíjuddín ʿAbdurrahmán ibn Muhammad 139, 150, 170, 376, 407 Ibn Isháq, Muhammad 103, 119, 121, 377, 422 Ibn Mádža, Muhammad ibn Jazíd 130, 160, 167 Ibn Miskawajh, Ahmad ibn Muhammad 377 Ibn Muʿammar, místní vládce v al­‑Qassímu 250 Ibn Nusajr, Abú Šuʿajb Muhammad 243 Ibn Saʿd (Muhammad ibn Saʿd ibn Maníʿ az­ ‑Zuhrí; Kátib al­‑Wáqidí) 377 Ibn Saʿúd viz ʿAbdulʿazíz ibn ʿAbdurrahmán Ál Saʿúd Ibn Serapion (Suhráb) 377 Ibn Síná, Abú ʿAlí al­‑Husajn ibn ʿAbdulláh (Avicenna) 276 Ibn Taghrí Birdí, Abú al­‑Mahásin Džamáluddín Júsuf ibn al­‑amír Sajfuddín 377 Ibn Tajmíja, Taqíjuddín Ahmad ibn ʿAbdulhalím 185, 191—192, 252, 256, 287, 377 Ibráhím ibn Muhammad, syn proroka Muhammada 118 Ibráhím ibn Muhammad ibn ʿAbdulwahháb 251 Ibráhím Paša, syn Muhammada ʿAlího 255—256 Idrís I., libyjský král viz as­‑Sanúsí, Muhammad Idrís Idrís ibn ʿAbdulláh ibn al­‑Hasan 140, 187 Ikbal Ali Shah 377 Insabato, Enrico 377 al­‑Isfahání viz Abú al­‑Faradž ʿAlí ibn al­‑Husajn al­‑Isfahání Ismáʿíl, ʿalawitský náčelník kmene al­ ‑Matáwira 243 Ismáʿíl, ʿUmar, alžírský duchovní 354 Ismáʿíl ibn Džaʿfar as­‑Sádiq, ismáʿílíjský imám 158, 222—224

435

ze světa islámu.indd 435

14.01.15 16:17

Ismáʿíl ibn Hajdar ibn Džunajd (Ismáʿíl I.), zakladatel safíjovské dynastie 229 Ismáʿíl Paša, egyptský chedív 280, 300—301 Ivan III. (Veliký), ruský car 215 Ivanov, Vjačeslav Ivanovič 21 Ivanow, Wladimir 378 Jäckh, Ernst 370, 374 Jahjá ibn al­‑Husajn al­‑Qásim ar­‑Rassí viz al­ ‑Hádí ilá al­‑Haqq Jahjá ibn Muhammad Hamíduddín (imám Jahjá), jemenský vládce 222 Jahjá ibn Zajd, zajdovský imám 221 Jan XXIII., papež 291 sv. Jan Damašský (Júhanná ad­‑Dimašqí) 166, 177—178, 190, 213 sv. Jan Křtitel 238 Jan Pavel II., papež 54 Jaʿqúb beg viz Yoqub Beg al­‑Jaʿqúbí, Ahmad ibn Isháq 167, 378 Jáqút (Šihábuddín Abú ʿAbdulláh Jáqút ibn ʿAbdulláh al­‑Hamawí) 141 Jasaví, Ahmad (Yesevi, Ahmed) 241 Jazíd ibn Muʿáwija (Jazíd I.), umajjovský chalífa 136, 156 Ježíš Kristus 25—27, 31, 34, 98, 106, 112, 119, 125, 129, 160—161, 189—190, 194, 202, 209, 217, 219—220, 222, 233, 238—239, 244, 274 Jinnah, Mohammad Ali viz Džinnáh, Muhammad ʿAlí Jirásková, příbuzná E. Reicha 48 Jirsík, Jan 54, 57 Johnson, Frank E. 378 Jones, John P. 378 Jordán, František 40—42, 46, 70—71 Júhanná ad­‑Dimašqí viz sv. Jan Damašský Jung, Eugène 378 Justinián I., byzantský císař 173—174, 212 Juynboll, Theodoor Willem Jan 377—378 Kaddáfí, Muammar viz al­‑Qadhdháfí, Muʿammar Kalvín, Jan 249 Kamáluddín viz Khwaja Kamal­‑ud­‑Din Karabacek, Joseph von 10 Karel I., rakouský císař 11—12, 54—55

Karím Chán al­‑Kirmání, Muhammad 236 al­‑Kášání, Muhammad Muhsin ibn Murtadá al­‑Fajd 161 Kašpar, Karel 19—20, 22, 34 Kateřina II., ruská carevna 143 Kátib al­‑Wáqidí viz Ibn Saʿd Kaván, Josef viz Nor, A. C. (pseud.) al­‑Kázim, Músá viz Músá al­‑Kázim al­‑Kázimí, Muhammad ibn ʿAbdulwahháb ibn Dáwud al­‑Hamadání 380 Keene(ová), Emily 357 Keijzer, Salomo 369 Kettani, Houssain 365, 367 Khairullah, Ibrahim George viz Chajrulláh, Ibráhím Džúrdž al­‑Khalifah, Nasser Salih 88 Khuda Bakhsh, Khan Bahadur Moulvi (Chudá Bachš) 286 Khwaja Kamal­‑ud­‑Din (Kamáluddín), ahmadíjský šejch 273—274 Kche­‑san, Muhammad ʿAlí Tchang 340 Kidwai, Mushir Hussain 378 al­‑Kisá’í, Abú al­‑Hasan (Abú Džaʿfar) Muhammad ibn ʿAbdulláh 92 Kister, Meir Jacob 167 Klerck, Eduard Servaas de 378 Klíma, Otakar 175 Klobas, Oldřich 18 Kohn, Theodor 42 Kolářík, Jaroslav 40 Kolumbus, Kryštof 276 Konstantin I. (Veliký), římský císař 212 Korvas, František 424, 427 Korzonkiewicz, Jan 70 Kotulánová, Renata 427 Kouba, Ivan 427 Kramář, Karel 12 Kratochvil, Josef (pseud. J. K. Baby) 33, 71 Krehl, Christoph Ludolf 378 Kremer, Alfred von 378, 385 Kropáček, Luboš 7, 22, 54, 71, 101, 106, 110—111, 113, 116, 125, 129, 143, 176, 178, 183—184, 189, 195, 199, 203, 205—208, 221—224, 226—229, 235—238, 240—242, 245, 249, 272, 279, 281, 296, 303, 310, 344, 354, 358, 422, 424, 426, 428

436

ze světa islámu.indd 436

14.01.15 16:17

Křikavová, Adéla 124, 154, 422 Kublaj, mongolský chán 339 al­‑Kulajní, Muhammad ibn Jaʿqúb 161 Kýros viz al­‑Muqawqis Lach, Jiří 45 Lamairesse, Pierre Eugène 379 Lammens, Henri (pseud. Slemman, H.) 9, 13, 379, 384 Lamy, Thomas Joseph 370 Lang, Andrew 29 Langhans, Paul 80 Laoust, Henri 379 Lavigerie, Charles Martial Allemand 359 Lawrence, Thomas Edward 10—12, 42 Lazar(ová), Irena 302 Le Chatelier, Alfred 373, 382 Le Strange, Guy 377 Lecker, Michael 167 Lens(ová), Aline R. de 379 Lesný, Vincenc 61 Lev XIII., papež 21, 322 Lévi­‑Provençal, Evariste 374 Liveright, Horace 46 Lyautey, Louis Hubert Gonzalve 377 MacDonald, Duncan Black 218—219, 379 MacMichael, Harold Alfred 379 MacMillan(ová), Margaret Olwen 285 Macurová, Naděžda 427 al­‑Madžálí, ʿÍsá 16, 97 al­‑Madžlisí, Muhammad Báqir 159, 161 Magali­‑Boisnard(ová) viz Boisnard(ová), Magali al­‑Mahdí, Muhammad Ahmad ibn ʿAbdulláh viz Muhammad Ahmad ibn ʿAbdulláh al­‑Mahdí, Muhammad ibn al­‑Hasan, ithnáʿašaríjský imám 159 al­‑Mahdí al­‑ʿAbbásí, Muhammad viz al­ ‑ʿAbbásí, Muhammad al­‑Mahdí Mahler, Eduard 379 Machovec, Milan 72 Majerová, Marie 51 Majmún al­‑Qaddáh (Majmún ibn al­‑Qaddáh) 222—223 al­‑Maktúm, Muhammad ibn Ismáʿíl, ismáʿílíjský imám 222, 224

Malik, Abdul Qayyum 381 Málik ibn Anas 187, 208 Málková, Iva 51 Malura, Jan 51 al­‑Ma’mún, ʿabbásovský chalífa 128, 188, 214 Mandaville, James P. 233 Mání, zakladatel manicheismu 175—176, 178 Mann, Traugott 379 Manshardt, Clifford 379 al­‑Maqrízí, Ahmad ibn ʿAlí 379 al­‑Marághí, Muhammad Mustafá 307—308, 311 Marcus Aurelius, Antonius, římský císař 96, 174 Margoliouth, David Samuel 379 Marie, matka Ježíše Krista 160, 219—220, 238 Marjam al­‑Qubtíja (Máríja bint Šamʿún) 118 sv. Maron (Márún) 224 Marta (Mártá, též známá jako Halíma), dcera Uzun Hasana 229 Martinásek, Pavel 31, 64 Marty, Paul 379 Masaryk, Tomáš Garrigue 11, 40, 42—44, 54, 66 Massignon, Louis 378, 380, 382 Matouš­‑Malbohan, František 48 Matthes, Benjamin Frederik 377 Mawláj ʿAbdulláh aš­‑Šaríf (ʿAbdulláh ibn Ibráhím aš­‑Šaríf al­‑Wazzání al­‑Idrísí) 356 Mawláj at­‑Tajjib ibn al­‑ʿArabí 357 Mawláj at­‑Tajjib ibn Muhammad, zakladatel řádu tajjibíja 356—357 Mawláj at­‑Tuhámí ibn Muhammad 357 Mazáč, Leopold 61—62 Mehmed II., osmanský sultán 144, 152, 214 Mehmed VI., osmanský sultán 309 Meissner (Meißner), Heinrich August 426 Mende, Gerhard von 380 Mendel, Miloš 124, 154, 188, 422 Mercier, Ernest 380 Mez, Adam 380 Mielich, Alphons Leopold 10 Michal Syrský (Michel le Syrien) 380 Miller, William McElwee 380 Minorskij (Minorsky), Vladimir Fjodorovič 380 Mírzá Bozorg, otec Bahá’ulláha 237 Mírzá Ghulám Ahmad viz Ghulám Ahmad, Mírzá Mírzá Hádí Šírází Afnán, zeť ʿAbdulbahá’a 240

437

ze světa islámu.indd 437

14.01.15 16:17

Mírzá Jahjá Núrí viz Subh­‑e Azal Mírzá Muhammad ʿAlí, syn Bahá’ulláha 239—240 Mišárí ibn Saʿúd ibn Muhammad ibn Muqrin, saúdský princ 250 Mittwoch, Eugen 380 Mlčoch, Melchior (Melichar) 8, 19—21, 27 Modestinus, Herennius 173 Mohammad Afzal Chán, afghánský emír 299 Mohammad Rezá Pahlaví, íránský šáh 234 Mohammad Šáh Qádžár, perský šáh 237 Montet, Édouard 380 Morand, Marcel 380 Morison, Theodore 380 Moss­‑Blundell, A. S. 383 Mott, John Raleigh 380 Movius(ová), Mary Rumsey 370 Muʿáwija ibn Abí Sufján (Muʿáwija I.), umajjovský chalífa 128, 136—137, 145—146, 150, 156, 166, 204, 213, 245 Muhammad (Abú al­‑Qásim Muhammad ibn ʿAbdulláh ibn ʿAbdulmuttalib), prorok 28, 83—85, 98—104, 106—125, 127—131, 134—137, 139—140, 143—147, 149, 152, 154—156, 158—162, 164—167, 170—171, 173, 175—181, 183—184, 187—196, 200—206, 208, 210—215, 217, 219, 221—224, 227, 233—235, 237—238, 241—246, 249, 252—253, 255, 264, 268, 270, 272—274, 278—279, 286—287, 303—306, 313, 318—320, 323, 344, 346—347, 350, 352, 356, 361, 363, 425 Muhammad Ahmad ibn ʿAbdulláh (al­‑Mahdí), vůdce mahdistického povstání v Súdánu 346 Muhammad ʿAlí, Mírzá viz Mírzá Muhammad ʿAlí, syn Bahá’ulláha Muhammad ʿAlí Paša, egyptský vládce 243, 255—256, 259, 297, 300 Muhammad al­‑Báqir ibn ʿAlí Zajnulʿábidín, šíitský imám 157, 221 Muhammad ibn ʿAbdulʿazíz Ál Saʿúd, saúdský princ 261 Muhammad ibn ʿAbdulwahháb ibn Sulajmán, zakladatel wahhábismu 249—252, 256, 266, 268, 270, 287, 319, 381

Muhammad ibn ʿAbdussálam ibn al­‑ʿArabí, marocký šejch 357 Muhammad ibn Džandab, ʿalawitský šejch 243 Muhammad ibn al­‑Hanafíja 129, 157, 161 Muhammad ibn al­‑Hasan viz al­‑Mahdí, Muham­ mad ibn al­‑Hasan, ithnáʿašaríjský imám Muhammad ibn Ismáʿíl viz al­‑Maktúm, Muhammad ibn Ismáʿíl, ismáʿílíjský imám Muhammad ibn Jahjá Hamíduddín, jemenský vládce 222 Muhammad ibn Saʿúd ibn Muhammad ibn Muqrin, saúdský panovník 250—251 Muhammad ibn ʿUthmán al­‑ʿAmrí, Abú Džaʿfar, regent imáma al­‑Mahdího 159 Muhammad an­‑Naqšband, Bahá’uddín viz an­ ‑Naqšband, Bahá’uddín Muhammad Muhammad aš­‑Šaríf, wadajský vládce 344, 347 Muhtar­‑Katircioglu, Mahmud 381 al­‑Muchrif (pseud.) viz Bercher, Léon Muir, William 109, 381 al­‑Muʿizz li­‑Dín Alláh, fátimovský chalífa 224 Muʿizzuddawla (Ahmad ibn Búja) 229 Müller, August 381 Müller, Friedrich Max 149 Müller, Zdeněk 124, 154, 381, 422 al­‑Muqawqis (Kýros) 115 Murad V., osmanský sultán 349 Músá ibn Mírzá Muhammad ʿAlí, vnuk Bahá’ulláha 240 Músá al­‑Kázim, ithnáʿašaríjský imám 222, 229 Musil, Alois 6—14, 17—35, 39—72, 79—83, 86, 88—90, 92, 95—96, 98—99, 101, 103—104, 107, 110—111, 114—117, 119—120, 122, 128, 131, 133, 135, 137, 140—141, 143—145, 149, 151—156, 159, 161—162, 167, 171, 173—174, 176—179, 184, 191, 199—200, 202, 204—206, 208, 213—215, 219, 222—227, 229—230, 235—237, 241—242, 246, 249—252, 256—257, 263—265, 270—272, 274—278, 280, 282—284, 287, 290—294, 296, 299, 302—303, 305, 309—311, 317, 319, 321—325, 328, 330, 332—336, 339—340, 344, 346—347, 349—352, 354, 356—357, 359, 362—363, 365—368, 372, 380—381, 421—422, 424—427

438

ze světa islámu.indd 438

14.01.15 16:17

Musil, Antonín 70, 426 Musil, Jiří 426 Musil, Robert (bratr A. Musila) 59 Musil, Robert (spisovatel) 70, 83 Musil, Vojtěch 68 Muslim ibn ʿAqíl ibn Abí Tálib 156 Muslim ibn al­‑Hadždžádž, sběratel hadíthů 130 Mustafa III., osmanský sultán 143 Mustafá Kámil Paša, egyptský politik 298, 305 Mustafa Kemal viz Atatürk, Mustafa Kemal al­‑Mustakfí bi­‑Alláh (ʿAbdulláh ibn al­ ‑Mustakfí), ʿabbásovský chalífa 229 al­‑Mustaʿlí bi­‑Alláh, fátimovský chalífa 226—228 al­‑Mustansir bi­‑Alláh, fátimovský chalífa 226—227 al­‑Muʿtasim (bi­‑Alláh), ʿabbásovský chalífa 158 al­‑Mutawakkil (ʿalá Alláh), ʿabbásovský chalífa 214 al­‑Mutawakkil (ʿalá Alláh) III., ʿabbásovský chalífa v Egyptě 140 al­‑Mutawakkil ʿalá Alláh Jahjá viz Jahjá ibn Muhammad Hamíduddín (imám Jahjá), jemenský vládce Náder Šáh, perský šáh 230 an­‑Nadždí, Muhammad ibn ʿAbdulʿazíz ibn Mániʿ 376 an­‑Nadždí, Sulajmán ibn Sahmán (Samhán) viz Sulajmán ibn Sahmán (Samhán) an­‑Nadždí an­‑Nahhás Paša, Mustafa, egyptský politik 306 Naidu, Sarojini 378 Naish, John Paull 381 Nánótví, Muhammad Qásim 321 Napoleon III., francouzský císař 226 Napoleon Bonaparte, francouzský císař 277, 297 an­‑Naqí, ʿAlí al­‑Hádí viz ʿAlí al­‑Hádí an­‑Naqí an­‑Naqšband, Bahá’uddín Muhammad 199 an­‑Nasá’í, Abú ʿAbdurrahmán Ahmad ibn Šuʿajb 130 Náseroddín Šáh Qádžár, perský šáh 237, 299 Nasíf, Muhammad Husajn 376 an­‑Násir Muhammad ibn Qaláwún, mamlúcký sultán 191, 415 Nau, François 369, 373

an­‑Nawawí, Jahjá ibn Šaraf 381 an­‑Nawbachtí, Abú al­‑Qásim al­‑Husajn ibn Rúh 159 Názil, beduínský průvodce A. Musila 88—90 Němec, Bohumil 40 Nicolas, Alphonse Louis Marie 369 Niʿmatulláh (Šáh Niʿmatulláh Walí) 230 Nizámulmulk, Hasan ibn ʿAlí at­‑Túsí, seldžucký vezír 180—181 Nizár, al­‑Mustafá li­‑Dín Alláh, ismáʿílíjský imám 226—227 Nöldeke, Theodor 10, 370, 378, 381 Nor, A. C. (vl. jm. Josef Kaván) 69 Norton, William Harmon 381 Novák, Josef 98, 212 Novotný, František 214—215 Núrí ibn Šaʿlán, náčelník kmene Ruwala 10, 33, 90 Núruddín, Hakím (Chalífat al­‑Masíh I.) 273 Nykl, Alois Richard 13, 61, 103, 117, 162, 378 O’Kinealy, James 368 Oliverius, Jaroslav 422 Opletal, Jan 59 Orhan I., osmanský sultán 241 Osman I., osmanský sultán 134, 309—310 Ostřanský, Bronislav 191, 422 Otto, Rudolf 25 Pahlaví, Mohammad Rezá viz Mohammad Rezá Pahlaví Pahlaví, Rezá Šáh viz Rezá Šáh Pahlaví Palmer, Edward Henry 378 Palmieri, Aurelio 381 Panna Marie viz Marie, matka Ježíše Krista Papinianus, Aemilius 173 Pasák, Tomáš 58 Patton, Walter Melville 381 Pauliny, Ján 92 Paulus, Jozlas 382 Paulus, Julius 173 Pautz, Otto 382 sv. Pavel (Pavel z Tarsu) 71, 125 Pavlíček, Tomáš 427 Pekař, Josef 58 Pelinková, Monika 427

439

ze světa islámu.indd 439

14.01.15 16:17

Pellegrin, Arthur 382 Périer, Jean 375 Petráček, Karel 101, 103, 106, 422 Petrtýl, Miroslav 70 Pfannmüller, Gustav 382 Pflugk­‑Harttung, Julius von 371 Phelps, Myron H. 382 Philby, Harry St. John Bridger 382 Pinon, René 378 Pius IX., papež 238 Platón 177, 180, 193, 215 Pléthón Gemistos Geórgios 215 Podlaha, Antonín 41 Pokorný, Petr 219 Poliak, Abraham N. 382 Popper, William 377 Prečan, Leopold 18—19, 28, 34 Procházka, Theodor 40—42, 46, 57, 70—71 Przybylová, Blažena 8, 43 Přebinda, Petr 8, 42, 425 Ptolemaios, Klaudios 246 Putnam, George Palmer 28 Pýthagorás ze Samu 180

Reusch, Richard 382 Rezá Šáh Pahlaví, íránský šáh 230, 234—235 Ridá, Muhammad Rašíd 302, 382 Ridwán ibn Tutuš I., Fachrulmulk, seldžucký vládce 226 Rieger, František Ladislav 42—43 ar­‑Rifáʿí, Ahmad ibn ʿAlí 199, 413 ar­‑Rífí, Ahmad 348 Richet, Étienne 382 Rijád Paša, Mustafá, egyptský politik 299, 301 ar­‑Ríkí, Hasan ibn Džamál ibn Ahmad 381 Rinn, Louis 382 Ripperger, Helmut L. 374 Rogerson, Barnaby 115 Rolf, Agatho 383 Roncalli, Angelo Giuseppe 291 Rose, Horace Arthur 372, 382 Rotbauer, Josef 53 ar­‑Rúmí, Mawláná Džaláluddín Muhammad 199, 309 Ruqajja bint Muhammad 164 Rutter, Owen 382 Rypka, Jan 41, 59—60, 68

al­‑Qabá’ilí, předseda Sdružení muslimských státních občanů v Tunisku 356 al­‑Qadhdháfí, Muʿammar (Kaddáfí, Muammar) 348 Qádir, Mawlawi Gholám 376 al­‑Qásim ar­‑Rassí, zajdovský imám 221 Quatremère, Étienne Marc 376, 379, 382 Quellien, Alain 382 al­‑Qummí, Muhammad ibn Bábúj 161 al­‑Qunsul, Sálim 77 Quss ibn Sáʿida, biskup 99

Říha, Jan 53

Ragai(ová), Doria Shafik 382 Rašídoddín, Fazlolláh Hamedání 382 Rašín, Alois 12 ar­‑Raští, as­‑Sajjid Kázim 236 Rataj, Tomáš 422 Reckendorf, Hermann 380, 382 Redslob, Gustav Moritz 378 Reich, Edvard 17—19, 47—51, 53, 56, 59—60, 65—67 Renan, Ernest 382

Saba, Jean S. 382 Safdar al­‑Husajní, otec al­‑Afgháního 299 as­‑Saffáh viz Abú al­‑ʿAbbás ʿAbdulláh as­‑Saffáh Safíjuddín al­‑Ardabílí, zakladatel řádu safawíja 229, 235 Sachau, Eduard 377, 382 Saʿíd, ʿAbdulhamíd, egyptský politik 305 Said, Edward William 423 Said (Saʿíd; Şêx Seîd), šejch, vůdce kurdského povstání v Turecku 310 Saʿíd ibn Ahmad (al­‑Husajn) viz ʿUbajdulláh al­ ‑Mahdí bi­‑Alláh Sajjid Adžall Šamsuddín ʿUmar al­‑Buchárí 339 Sajjid Ahmad Chán viz Ahmad Chán, Sajjid Sajjid Amír ʿAlí viz Amír ʿAlí, Sajjid as­‑Sajjid Kázim ar­‑Raští viz ar­‑Raští, as­‑Sajjid Kázim Saladin (Saláhuddín al­‑Ajjúbí), egyptský sultán 224, 243

440

ze světa islámu.indd 440

14.01.15 16:17

Salhani, Anton 369 Salím, ʿAbdulmadžíd 240 Sálim ibn Thuwajní Ál Saʿíd, ománský sultán 246 Salmán al­‑Fárisí 243—244 Salvius Julianus, Publius 173 as­‑Samarí, Abú al­‑Hasan ʿAlí 159 Sanguinetti, Beniamino Raffaello 376 Sanhoury, Ahmad 383 as­‑Sanúsí, Ahmad aš­‑Šaríf ibn Muhammad aš­ ‑Šaríf 310, 348—349 as­‑Sanúsí, Muhammad al­‑ʿÁbid ibn Muhammad aš­‑Šaríf 348 as­‑Sanúsí, Muhammad ibn ʿAlí (Velký Sanúsí) 296—297, 344—346, 348 as­‑Sanúsí, Muhammad Idrís ibn Muhammad al­‑Mahdí (Idrís I.), libyjský král 347, 349 as­‑Sanúsí, Muhammad al­‑Mahdí ibn Muhammad 229, 345—349 as­‑Sanúsí, Muhammad aš­‑Šaríf ibn Muhammad 345—348 Sardžún, otec sv. Jana Damašského 177, 213 Sarraut, Albert Pierre 355 Saʿúd ibn ʿAbdulʿazíz Ál Saʿúd, král Saúdské Arábie 267, 269 Saʿúd ibn ʿAbdulʿazíz ibn Muhammad ibn Saʿúd viz Saʿúd al­‑Kabír Saʿúd ibn Muhammad ibn Muqrin, saúdský panovník 250—251 Saʿúd al­‑Kabír (Saʿúd ibn ʿAbdulʿazíz ibn Muhammad ibn Saʿúd), saúdský panovník 251—252, 254—256, 383 Sáwírus ibn al­‑Muqaffaʿ (Severus) 383 Sedláčková, Lucie 423 Segert, Stanislav 20 Sékaly, Achille 383 Seldžuk beg 133 Selim I., osmanský sultán 139—141, 150, 224, 275, 290 Sell, Edward 383 Seneca, Lucius Annaeus 174 Servier, André 383 Severus viz Sáwírus ibn al­‑Muqaffaʿ Seybold, Christian Friedrich 383 Shairani, Hafiz Mahmud Khan 384 Shanavaskhan, Assnar E. 88

Shemmâkhî, Ibrâhîm ibn Sulejmân 372 Shoghi Effendi Rabbani (Šawqí Afandí Rabbání) 240 Schacht, Joseph 383 Scheinpflugová, Olga 58 Scher, Addaï viz Addaï Scher Schiele, Friedrich Michael 370—371 Schmidt, Wilhelm 12, 29, 96 Schmoranz, Zdeněk 42, 57—59, 64 Schubart, Wilhelm 375 Schwager, Friedrich 383 Schwarz, Josef 426 Sibt ibn al­‑Džawzí (Šamsuddín Abú al­‑Muzaffar Júsuf ibn Qiz’ughlí ibn ʿAbdulláh) 383 Sicard, Jules 383 Sídí al­‑ʿArabí ibn al­‑Hádždž ʿAbdussalám viz al­‑ʿArabí ibn ʿAbdussalám ibn al­‑ʿArabí Sídí al­‑Hádždž al­‑ʿArabí ibn ʿAlí viz al­‑ʿArabí ibn ʿAlí Silvestre de Sacy, Antoine Isaac 383 Simeon z Bejt Aršám 384 Simon, Gottfried 384 Simore­‑Munir, F. J. 369 Siraj­‑ud­‑din, Ahmed 384 Skácel, Jan 95 Skácel, Miloslav 95 Skalický, Karel 17, 25 Skrine, Francis Henry 384 Slemman, H. (pseud.) viz Lammens, Henri Smělý, Antonín 47 Smith, Wilfred Cantwell 124—125 Snouck Hurgronje, Christiaan 384 Soubhy, Saleh 384 Sprenger, Aloys 376, 384 Srdínko, Otakar 40, 46 Staněk, František 12 Stoddard, Lothrop 384 Stránský, Jaroslav 69 Stránský, Luděk 52—53 Streitberg, Wilhelm 374 Strnad, Jaroslav 318 Strothmann, Rudolf 384 Stubbe, Henry 384 Subh­‑e Azal (Mírzá Jahjá Núrí) 237—238 as­‑Súfí, Muhammad 172

441

ze světa islámu.indd 441

14.01.15 16:17

Suhráb viz Ibn Serapion as­‑Suhrawardí, ʿUmar 182 Sulajmán ibn Muhammad Ál Ibn Ghurajr 250 Sulajmán ibn Sahmán (Samhán) an­‑Nadždí 369 Sultán ibn Bidžád Ál Ibn al­‑Humajd 260, 264—268 as­‑Sultán Muhammad Šáh viz Aga Khan III. Surkati, Ahmad 334 aš­‑Šábuští, ʿAlí ibn Muhammad 384 aš­‑Šádhilí, Abú al­‑Hasan ʿAlí ibn ʿAbdulláh 199, 296 aš­‑Šáfiʿí, Abú ʿAbdulláh Muhammad ibn Idrís 187—188 aš­‑Šáh ʿAbdolʿazím 231, 299 Šáh Chalílulláh III., ismáʿílíjský imám 227 Šajchú, Lújis viz Cheikho, Louis Šalda, Jaroslav 53, 56—57, 63 Šámal, Přemysl 40 Šámil, šejch a imám, vůdce protiruského povstání na Kavkaze 280 Šawkat ʿAlí, Mawláná 305, 324—325 Šawqí Afandí Rabbání viz Shoghi Effendi Rabbani Šimon z Kyrény 220 Šír ʿAlí Chán, afghánský emír 299 aš­‑Šírází, ʿAlí Muhammad viz al­‑Báb Šmidt, Vilém 66 Šusta, Josef 13, 45—46, 49—51 at­‑Tabarí, Abú Džaʿfar Muhammad ibn Džarír 384 Táhá Husajn viz Husajn, Táhá at­‑Táhir al­‑Haddád viz al­‑Haddád, at­‑Táhir Táhir Sajfuddín (Taher Saifuddin) 228 at­‑Tajjib ibn al­‑ʿArabí viz Mawláj at­‑Tajjib ibn al­‑ʿArabí at­‑Tajjib ibn Muhammad viz Mawláj at­‑Tajjib ibn Muhammad, zakladatel řádu tajjibíja at­‑Tajjib al­‑ʿUqbí viz al­‑ʿUqbí, at­‑Tajjib Talál ibn al­‑Fájiz 38 Talʿat Harb, Muhammad 293 Talha ibn ʿUbajdulláh 128 Tamerlán (Timurlenk; Timur) 134

Taqíjuddín viz Ibn Tajmíja, Taqíjuddín Ahmad ibn ʿAbdulhalím Tauer, Felix 13—14, 104, 116, 133, 140, 149—150, 423, 428 Terentianus Maurus 39 Tertullianus 98, 212 ath­‑Thaʿálibí, ʿAbdulʿazíz, tuniský politik 305 ath­‑Thaʿálibí, Abú Mansúr ʿAbdulmalik ibn Muhammad ibn Ismáʿíl 385 Thédénat­‑Duvent, Pierre Paul 385 Theodosius I., římský císař 212 Thunajján ibn Saʿúd ibn Muhammad ibn Muqrin, saúdský panovník 250 Thurston, Edgar 385 Tchang Kche­‑san, Muhammad ʿAlí viz Kche­ ‑san, Muhammad ʿAlí Tchang Timurlenk viz Tamerlán at­‑Tirmidhí, Abú ʿÍsá Muhammad 130, 160 Tischendorf, Paul Andreas von 385 Titus, Murray Thurston 385 Toghrul beg viz Tugril sv. Tomáš Akvinský 322 Tornberg, Carl Johan 376 Toynbee, Arnold Joseph 385 Träger, Josef 56—58, 61—69 Traianus, Marcus Ulpius Nerva, římský císař 174 Trotter, Lionel James 385 Tugril (Toghrul beg), seldžucký sultán 139, 150—151, 229 at­‑Tuhámí ibn Muhammad viz Mawláj at­ ‑Tuhámí ibn Muhammad Turkí I. ibn ʿAbdulʿazíz ibn ʿAbdurrahmán Ál Saʿúd, saúdský princ 257, 267 Turkí II. ibn ʿAbdulʿazíz ibn ʿAbdurrahmán Ál Saʿúd, saúdský princ 257 Turkí ibn Saʿíd Ál Saʿíd, ománský sultán 246 at­‑Túsí, Muhammad ibn al­‑Hasan 161 Túsún Paša, syn Muhammada ʿAlího 255 Tylor, Edward Burnett 17 ʿUbajdulláh al­‑Mahdí bi­‑Alláh, Saʿíd ibn Ahmad (al­‑Husajn) 223 Ulpianus, Domitius 173 ʿUmar II. (ʿUmar ibn ʿAbdulʿazíz), umajjovský chalífa 169—170, 212

442

ze světa islámu.indd 442

14.01.15 16:17

ʿUmar ibn al­‑Chattáb, chalífa 104, 109, 114, 119, 123—124, 127, 136, 145, 147, 155, 161, 163—164, 166—168, 179, 211, 297 al­‑ʿUqbí, at­‑Tajjib 354 ʿUrábí, Ahmad 298—299, 301 Uşakizade, Muammer Bey 315 Uşşaki (Uşakizade), Latife 315 Utěšený, Slavomír 83 ʿUthmán ibn ʿAffán, chalífa 104, 122, 124, 128, 136, 145, 147, 150, 155—156, 162, 164, 166, 179, 245 ʿUthmán ibn Saʿíd al­‑ʿAmrí 158—159 Uzun Hasan (Dlouhý Hasan), zakladatel akkojunluské říše 229

Wherry, Elwood Morris 386 Williams, Kenneth 386 Wilson, Samuel Graham 386 Winans, Charles Sumner 42 Woodsmall(ová), Ruth Frances 386 Wright, John Kirtland 45—46 Wright(ová), Katharine McGiffert 46 Wünsch, Richard 374 Wüstenfeld, Ferdinand 377, 381, 386

Vályi, Félix 385 Van den Bosch, Amry 385 Vašica, Josef 55 Vernet, Juan 423 Verus, Lucius, římský císař 96 Veselá, Martina 302 Veselý, Rudolf 22, 80, 423—424 Violette, Maurice 247 Vissière, Arnold 385 Vollers, Karl 385

Zaghlúl, Saʿd, egyptský politik 301 az­‑Záhirí, Dáwud ibn ʿAlí 187—188 Zajd ibn ʿAlí Zajnulʿábidín, zajdovský imám 157, 221 Zajd ibn Háritha 104, 118—119 Zajd ibn Thábit 123—124 Zajnulʿábidín (ʿAlí ibn al­‑Husajn ibn ʿAlí), šíitský imám 157, 221 Zankl, Anton 58, 68 Zarathuštra (Zoroaster), perský prorok 98, 175—176, 178, 238 Zenkl, Petr 48—50 Zita, rakouská císařovna 11—12 Zlatoš, Štefan 52, 65 Zoroaster viz Zarathuštra Zotenberg, Hermann 385 Zscharnak, Leopold 371 Zubajda bint Džaʿfar 186 az­‑Zuhrí, Muhammad ibn Muslim ibn ʿAbdulláh ibn Šiháb 167 az­‑Zuhrí, Muhammad ibn Saʿd ibn Maníʿ viz Ibn Saʿd az­‑Zúzaní, Hamza ibn ʿAlí 224 Zwemer, Samuel Marinus 380, 386

Wahba, Háfiz 269 Wahbí, Júsuf 304 Wajyh, Mawlawi Mohammad 376 al­‑Walíd II., umajjovský chalífa 10, 313 Walter, Howard Arnold 385 al­‑Wáqidí, Abú ʿAbdulláh Muhammad ibn ʿUmar 385 Waraqa ibn Nawfal 104 Watson, Charles Roger 385 Weber, Max 249 Weber, Otto 385 Weil, Gustav 385 Wellek, René 70 Wellhausen, Julius 385 Wensinck, Arent Jan 374, 385 Westermarck, Edward 385 Weygand, Maxime 378

Yesevi, Ahmed viz Jasaví, Ahmad Yoqub Beg (Jaʿqúb beg), Muhammad, vládce Východního Turkestánu 280 Yusuf­‑Ali, Abdullah 386

Žďárská, Terezie 427 Žďárský, Pavel 6, 40, 54, 302 Žilka, František 42

443

ze světa islámu.indd 443

14.01.15 16:17

Alois Musil Ze světa islámu Ed. Pavel Žďárský Vydal Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2014 jako svou 279. publikaci Ediční příprava a studie Pavel Žďárský Studie Luboš Kropáček a Jaroslav Franc Redakce Irena Danielová Jmenný rejstřík Josef Schwarz Grafická úprava, obálka (s použitím fotografie z rodinné pozůstalosti Aloise Musila) a sazba písmem Skolar studio Lacerta (www.sazba.cz) Tisk Těšínská tiskárna, a. s. Štefánikova 1828/2, 737 36 Český Těšín Vydání první, počet stran 444, TS 2. ISBN 978-80-7470-062-0 Doporučená cena včetně DPH 399 Kč

ze světa islámu.indd 444

14.01.15 16:17